Domů     Stále na ně myslím
Stále na ně myslím
2 minuty čtení

Dlouho jsem se rozhodovala, jestli o tom, co se stalo, vůbec někdy promluvím. Ale jak člověk stárne, přemýšlí jinak.

Některé vzpomínky už nejsou tak bolestivé. Což je logické. Přesto mne překvapí, že ten stesk může být silný, jako když mi bylo těch 12 let. Dnes je mi 80 let. Tenkrát bylo jaro. Vše bylo krásné. Začalo být teplo, příroda se barvila.

Nový začátek, jak říkávala maminka. S rodiči jsme měli v plánu jet k jezeru. Nikdy jsme tam ale nedorazili.

Bylo to rychlé

Táta, který řídil, ztratil kontrolu nad autem. Nikdy jsem se nedozvěděla, co se přesně stalo. Údajně byla mokrá vozovka. Já si pamatuji ten zvuk, a jak se auto smýká. A byla zvláštně potemnělá obloha. Pak už nic. Odvezli mne do nemocnice.

Tam jsem se dozvěděla, že rodiče už nikdy neuvidím. I když trvalo, než mi někdo něco řekl, cítila jsem z výrazu dospělých, že je to zlé.

Ten pohřeb…

Teta, sestra mámy, byla silně věřící, proto trvala, že musím na pohřeb. Bylo to velmi bolestivé. Brečela jsem, nechtělo se mi vstávat a sedat si. Chtěla jsem si poplakat v soukromí. Co mi to dalo, že jsem koukala na ty rakve?

Jinak měla teta ale pochopení, dospěla jsem u ní. Nikdy jsem se ale už necítila jako doma. Všechno se změnilo. Zůstala jsem uzavřená v sobě. Jakoby se moje duše stala temnou jeskyní, ze které jsem se bála vyjít. Bylo tu jen prázdno, které jsem si nesla až do dospělosti.

Srdce plné smutku

Nikdy jsem si nezvykla na to, že tu rodiče nejsou. Že neuvidí, jak pokračuje jejich rod. Že nepoznali mého skvělého muže, úžasné děti. Nemohli mít radost z mé rodiny a z toho, že o mě bude dobře postaráno.

Nikdy jsem to ale nikomu neřekla, protože jsem si myslela, že přiznám nějakou slabost.

Nový život se mi povedl

V koutku duše ten smutek stále je. Ale mám děti a vnoučata a vím, že se mi podařilo vybudovat vlastní nový život. Jen bych chtěla vědět, jestli by na mě byli rodiče pyšní. Možná se dívají někde z nebe. Občas si povídám s jejich fotkou. Jsem blázen?

Trošku to tak vnímám, protože se hlídám, abych to nedělala před mužem. Netuší, že si občas popláču. No jo, ta bolest nikdy zcela nezmizí.

Milena V. (78), Brno

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud