Znovu chodit do školy po třiceti letech byl pro mě trest. O to větší radost jsem měla, když mě přišla pozdravit moje spolužačka ze střední školy.
Skoro se nezměnila. Už jí asi notně pomáhala kosmetika, ale výsledek byl fantastický. Nepřibrala snad ani deko. Přiznám se, že se mě trochu zmocnila závist při pohledu na ni.
Manžel měl jiný názor
Hned jsme se domluvily, že si spolu sedneme do lavice a budeme si pomáhat s učením. Jednou psala domácí úkol ona, podruhé já. Ubylo práce i starostí. Bylo uklidňující, mít se o koho opřít. Jarka se tvářila víc než přátelsky.
Doma jsem o ní básnila, jaké mám štěstí, že jsme se opět potkaly. „Já ti nevím, ale není to ta, co se s tebou pořád hádala a žalovala na tebe u ředitele?
To už jsi zapomněla, jak jsi jí nemohla přijít na jméno?“ připomínal mi manžel zamyšleně, ale já jen pokrčila rameny. Nechtěla jsem to poslouchat.
Škodila mi, kde mohla
„Co bylo, je pryč. Už si to nepamatuji!“ odbyla jsem ho a snažila se zapomenout. Manžel se nemýlil. Brzy se mi začaly dít divné věci. Jarka zapomněla napsat úkol a já dostala nedostatečnou. Ona ne, protože úkol dodala dodatečně a s velkou omluvou.
Potom si mě zavolal vedoucí ročníku a obvinil mě z plagiátorství. Jarka mi podstrčila nesprávnou ročníkovou práci! Omlouvala se mi, že se jedná jen o nějaký omyl. Ale už jsem jí přece jen tak úplně nevěřila.
Díky manželovi, který mi vždy připomenul další nepříjemnou pravdu o ní a jejím vztahu ke mně. „Co jsem ti kdy udělala?“ vyhrkla jsem jednou, když mi zase něco provedla, a ona se nenávistně zašklebila.
Nenáviděla mě
„Vždycky ses mi posmívala. Měla jsi lepší oblečení, lepší známky, lepší rodiče. Já byla jen socka s věčně opilou mámou. Tak teď ti vracím, co ty jsi zasela!“ Nemohla jsem její nenávisti uvěřit. Hýčkala si ji tolik let!
Zařekla jsem se, že jí dám ochutnat vlastní medicínu. Úkoly jsem pro obě napsala vzorně, ale ten její obohatila o pár odstavců s hrubkami a trochu primitivními citacemi. Ani si toho nevšimla.
Už budu opatrnější
Potom jsem jejím jménem napsala ošklivou a hlavně nepravdivou kritiku naší školy a poslala ji nadřízenému orgánu. Přijela nečekaně kontrola a označila moji spolužačku za autora oné kritiky. Ani v zaměstnání to Jarča neměla díky mně lehké.
Nenápadně jsem rozšířila pomluvu, že pije. Ale ne vodu, alkohol. Následoval tvrdý postih v podobě vyhazovu. Pyšná jsem na sebe nebyla, ale spokojená ano. Konečně jsem se dokázala vzepřít nespravedlnosti.
Příště si dám velký pozor na to, komu budu slepě důvěřovat. Jedno je jisté. Žádná z kamarádek už to nikdy nebude.
Růžena B. (57), Liberec
