Domů     Náš příběh lásky jako z románu
Náš příběh lásky jako z románu
6 minut čtení

Každý k němu vzhlížel, lépe řečeno každá. Samozřejmě se vědělo, že je ženatý, ale to kolikrát ani nemusí být bůhvíjaká překážka.

Mně to však tehdy jako překážka připadalo, byla jsem vychovaná ve chvályhodných zásadách, a tak mě ani ve snu nenapadlo, že bych to dala dohromady se zadaným, o dost starším chlapíkem. Proč přišel na oslavu mých dvacátých narozenin, je mi dodnes záhadou.

Řekl: „Jdu jen tak náhodou kolem.“ A přidal jeden ze svých kouzelných úsměvů. A přestože šel jen tak náhodou kolem, přinesl mi růži. „Jdete jen tak náhodou kolem s růží, pane profesore?“ pousmála jsem se.

Rozchody a návraty

Slavilo se v hospodě. Půjčil si od kohosi kytaru. Netušila jsem, že na ni tak válí. „Co že hraje tak smutné songy?“ divila se Eva. „Prý má zlou ženu,“ zašklebila se Anička. Takže aby bylo jasno, jsem v tom téměř nevinně, neboť si začal on.

Chodili jsme spolu pět let, někdy krásných, jindy nesnesitelných a rozbouřených jako moře ve vichřici. Scházeli jsme se a rozcházeli. Jeho pekelná stíhačka pochopitelně něco tušila, a dokonce už nám byla na stopě.

Stála jsem tiše v koutku a plakala

O rozvodu nechtěl ani slyšet, nikdy mi neobjasnil, proč té semetrice nechce utéct jednou provždy. Nakonec jí jednou provždy utekl, ale s jinou milenkou, kostlivou, zubatou, která přicházívá s kosou. Nejstrašnější chvíle mého života. Už nikdy ho neuvidím.

Ani na okamžik mě nenapadlo, že bych nešla na pohřeb. Když jsem to řekla nejlepší kamarádce Aničce, vykulila oči: „To nemůžeš myslet vážně. To si děláš srandu.“ Věděla jsem, že si hraji bosou nohou s kobrou. Ale nerozloučit se by bylo zbabělé.

A tak jsem se krčila v obřadní síni v koutě. Už jsem neměla ani slzu. Všechny jsem je vyplakala. A jako by vší té hrůzy bylo málo, přidala se další – vdova mě odhalila a přihrnula se ke mně.

Ten kluk byl celý táta

Smuteční hosté se zájmem přihlíželi, když na mě vřeštěla: „Takže ty se odvažuješ jít až za hrob, ty jedna couro?!“ Dostala jsem výstavní facku, pak zuřící ženu odtáhli.

I v tom šoku jsem si všimla jejího syna, tmavovlasého mladíka v pozadí, byl totiž nápadně podobný zesnulému otci. A to byl pro mě další, vlastně ještě větší otřes. Ten kluk byl celý táta! A koukal se na mě znechuceně a s pohrdáním.

Hleděli jsme si navzájem do očí

Vypotácela jsem se ze smuteční síně a sesula se k nohám jakéhosi zasmušilého pískovcového anděla. S úlekem jsem vzhlédla, když na mě padl čísi stín. „Neměla jste sem chodit,“ řekl přísně syn mého milého. „Ale vy se vetřete kamkoli, viďte.

Do rodin, kam nepatříte, na pohřby, kde nemáte co dělat.“ Postavila jsem se na nohy a unaveně zasípala: „Je toho na mě dneska moc. Vaše paní matka se mnou už zúčtovala. Nemyslíte, že mi to stačí?“ Byli jsme vrstevníci.

Věděla jsem, že profesor má syna zhruba mého věku a že se jmenuje Petr. Zírali jsme jeden druhému do očí a bylo nesmírně těžké si připustit, že oči toho mladíka jsou zářivé jako hvězdy a že je i v hněvu sympatický.

Předpokládala jsem, že se setkáváme poprvé a naposledy. Bez rozloučení jsem se rozběhla na tramvaj. Ale nedokázala jsem ho pustit z hlavy.

Silueta v parku

Bylo studené, sychravé předjaří. Nad městem visela mlha jako šedivá záclona. Stmívalo se po páté a pouliční lampy marně bojovaly s mlhavým závojem. Když jsem vycházela ze školní budovy, v níž jsem toho času učila, zaznamenala jsem, že v parku stojí silueta.

Netušila jsem, že je to on. Poznala jsem ho, až když jsem se k němu přiblížila tak na dva kroky. Nevěřila jsem svým očím. Jen pokrčil rameny a zahuhlal: „Nemám pro své jednání omluvu. Vím, že tady nemám být, ale prostě tu jsem.“

Společné vzpomínání nás sblížilo

Nedokázala jsem promluvit, a tak po nesnesitelně dlouhé a trapné chvíli navrhl: „Pojďte se někam schovat před tím děsným počasím.“ Vběhli jsme svorně do nejbližší kavárny. Trvalo dlouho, než se hovor aspoň trochu rozproudil.

Mluvili jsme o jeho otci, oba jsme se shodli, že nám nevýslovně chybí a že se ta rána nikdy nezahojí. Mluvili jsme o tom, co jsme na něm měli rádi, o jeho smyslu pro humor.

Patová situace

A tak jsme se dali dohromady. Po roce jsme tiše a zasněně konstatovali, že si život jeden bez druhého nedokážeme představit a že se vezmeme.

„Nechci vypadat jako zbabělec,“ lamentoval Petr, „ale opravdu si nedokážu představit, jak to řeknu doma.“ Ať jsme přemýšleli, jak jsme přemýšleli, žádné řešení naší patové situace nás nenapadlo. Až na jedno. Vezmeme se tajně.

„Ale ty jsi určitě chtěla mít velkou svatbu,“ namítl Petr. Bezradně jsem pokrčila rameny.

Tajná svatba jenom se svědky

Uspořádali jsme si veselku jen za přítomnosti dvou kamarádů, kteří nám šli za svědky. Vše se jakýmsi naprostým zázrakem skutečně podařilo utajit do doby, než se narodila Markétka. V ten den Petr zavelel, že je třeba odkrýt karty a ukázat dítě rodině.

„Oni mě zabijí,“ konstatovala jsem. „Mě taky,“ poznamenal. Zazvonili jsme na tchyni, a když přišla otevřít, strčili jsme jí do rukou kočárek.

Miminko naši rodinu nakonec usmířilo

Nevěřícně hleděla střídavě na novorozence i na nás, lapala po dechu. „Chcete říct,“ vyrazila nakonec ze sebe, „chcete říct…“ Došel jí ale dech. Petr klidně odpověděl, že přesně to chceme říct. Zabouchla nám dveře před nosem.

Za deset minut se vrátila i se svou matkou. Obdivovaly miminko a po chvíli nás neochotně pozvaly dál.

Jitka M. (54), Praha

Předchozí článek
Další článek
Související články
4 minuty čtení
Když jsem ovdověla, ztratila jsem chuť do života. Dny jsem trávila doma a připadala si zbytečná. Jedno náhodné setkání v parku vše změnilo. Když jsem za sebou naposledy zavřela dveře kanceláře, měla jsem pocit, že končí i můj život. Byt bez manžela byl jen prázdnou skořápkou a každý další den se zdál být nekonečným oceánem zbytečného času. Čtyřicet let jsem pracovala v účtárně obklopená lidmi a
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud