Domů     Náš příběh lásky jako z románu
Náš příběh lásky jako z románu
6 minut čtení

Každý k němu vzhlížel, lépe řečeno každá. Samozřejmě se vědělo, že je ženatý, ale to kolikrát ani nemusí být bůhvíjaká překážka.

Mně to však tehdy jako překážka připadalo, byla jsem vychovaná ve chvályhodných zásadách, a tak mě ani ve snu nenapadlo, že bych to dala dohromady se zadaným, o dost starším chlapíkem. Proč přišel na oslavu mých dvacátých narozenin, je mi dodnes záhadou.

Řekl: „Jdu jen tak náhodou kolem.“ A přidal jeden ze svých kouzelných úsměvů. A přestože šel jen tak náhodou kolem, přinesl mi růži. „Jdete jen tak náhodou kolem s růží, pane profesore?“ pousmála jsem se.

Rozchody a návraty

Slavilo se v hospodě. Půjčil si od kohosi kytaru. Netušila jsem, že na ni tak válí. „Co že hraje tak smutné songy?“ divila se Eva. „Prý má zlou ženu,“ zašklebila se Anička. Takže aby bylo jasno, jsem v tom téměř nevinně, neboť si začal on.

Chodili jsme spolu pět let, někdy krásných, jindy nesnesitelných a rozbouřených jako moře ve vichřici. Scházeli jsme se a rozcházeli. Jeho pekelná stíhačka pochopitelně něco tušila, a dokonce už nám byla na stopě.

Stála jsem tiše v koutku a plakala

O rozvodu nechtěl ani slyšet, nikdy mi neobjasnil, proč té semetrice nechce utéct jednou provždy. Nakonec jí jednou provždy utekl, ale s jinou milenkou, kostlivou, zubatou, která přicházívá s kosou. Nejstrašnější chvíle mého života. Už nikdy ho neuvidím.

Ani na okamžik mě nenapadlo, že bych nešla na pohřeb. Když jsem to řekla nejlepší kamarádce Aničce, vykulila oči: „To nemůžeš myslet vážně. To si děláš srandu.“ Věděla jsem, že si hraji bosou nohou s kobrou. Ale nerozloučit se by bylo zbabělé.

A tak jsem se krčila v obřadní síni v koutě. Už jsem neměla ani slzu. Všechny jsem je vyplakala. A jako by vší té hrůzy bylo málo, přidala se další – vdova mě odhalila a přihrnula se ke mně.

Ten kluk byl celý táta

Smuteční hosté se zájmem přihlíželi, když na mě vřeštěla: „Takže ty se odvažuješ jít až za hrob, ty jedna couro?!“ Dostala jsem výstavní facku, pak zuřící ženu odtáhli.

I v tom šoku jsem si všimla jejího syna, tmavovlasého mladíka v pozadí, byl totiž nápadně podobný zesnulému otci. A to byl pro mě další, vlastně ještě větší otřes. Ten kluk byl celý táta! A koukal se na mě znechuceně a s pohrdáním.

Hleděli jsme si navzájem do očí

Vypotácela jsem se ze smuteční síně a sesula se k nohám jakéhosi zasmušilého pískovcového anděla. S úlekem jsem vzhlédla, když na mě padl čísi stín. „Neměla jste sem chodit,“ řekl přísně syn mého milého. „Ale vy se vetřete kamkoli, viďte.

Do rodin, kam nepatříte, na pohřby, kde nemáte co dělat.“ Postavila jsem se na nohy a unaveně zasípala: „Je toho na mě dneska moc. Vaše paní matka se mnou už zúčtovala. Nemyslíte, že mi to stačí?“ Byli jsme vrstevníci.

Věděla jsem, že profesor má syna zhruba mého věku a že se jmenuje Petr. Zírali jsme jeden druhému do očí a bylo nesmírně těžké si připustit, že oči toho mladíka jsou zářivé jako hvězdy a že je i v hněvu sympatický.

Předpokládala jsem, že se setkáváme poprvé a naposledy. Bez rozloučení jsem se rozběhla na tramvaj. Ale nedokázala jsem ho pustit z hlavy.

Silueta v parku

Bylo studené, sychravé předjaří. Nad městem visela mlha jako šedivá záclona. Stmívalo se po páté a pouliční lampy marně bojovaly s mlhavým závojem. Když jsem vycházela ze školní budovy, v níž jsem toho času učila, zaznamenala jsem, že v parku stojí silueta.

Netušila jsem, že je to on. Poznala jsem ho, až když jsem se k němu přiblížila tak na dva kroky. Nevěřila jsem svým očím. Jen pokrčil rameny a zahuhlal: „Nemám pro své jednání omluvu. Vím, že tady nemám být, ale prostě tu jsem.“

Společné vzpomínání nás sblížilo

Nedokázala jsem promluvit, a tak po nesnesitelně dlouhé a trapné chvíli navrhl: „Pojďte se někam schovat před tím děsným počasím.“ Vběhli jsme svorně do nejbližší kavárny. Trvalo dlouho, než se hovor aspoň trochu rozproudil.

Mluvili jsme o jeho otci, oba jsme se shodli, že nám nevýslovně chybí a že se ta rána nikdy nezahojí. Mluvili jsme o tom, co jsme na něm měli rádi, o jeho smyslu pro humor.

Patová situace

A tak jsme se dali dohromady. Po roce jsme tiše a zasněně konstatovali, že si život jeden bez druhého nedokážeme představit a že se vezmeme.

„Nechci vypadat jako zbabělec,“ lamentoval Petr, „ale opravdu si nedokážu představit, jak to řeknu doma.“ Ať jsme přemýšleli, jak jsme přemýšleli, žádné řešení naší patové situace nás nenapadlo. Až na jedno. Vezmeme se tajně.

„Ale ty jsi určitě chtěla mít velkou svatbu,“ namítl Petr. Bezradně jsem pokrčila rameny.

Tajná svatba jenom se svědky

Uspořádali jsme si veselku jen za přítomnosti dvou kamarádů, kteří nám šli za svědky. Vše se jakýmsi naprostým zázrakem skutečně podařilo utajit do doby, než se narodila Markétka. V ten den Petr zavelel, že je třeba odkrýt karty a ukázat dítě rodině.

„Oni mě zabijí,“ konstatovala jsem. „Mě taky,“ poznamenal. Zazvonili jsme na tchyni, a když přišla otevřít, strčili jsme jí do rukou kočárek.

Miminko naši rodinu nakonec usmířilo

Nevěřícně hleděla střídavě na novorozence i na nás, lapala po dechu. „Chcete říct,“ vyrazila nakonec ze sebe, „chcete říct…“ Došel jí ale dech. Petr klidně odpověděl, že přesně to chceme říct. Zabouchla nám dveře před nosem.

Za deset minut se vrátila i se svou matkou. Obdivovaly miminko a po chvíli nás neochotně pozvaly dál.

Jitka M. (54), Praha

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.