Už několik let to bývá o svátcích stejné. Napjatě čekám na příchod svých dospělých dětí s vnoučaty. Přijdou si pro dárky a stráví se mnou nějakou tu hodinku u stromečku?

Zatím to vždycky dopadlo stejně a já zbytek Vánoc probrečím. Samozřejmě že dokážu pochopit, že obě dcery chtějí mít alespoň o Vánocích chvilku klidu. Natáhnout se na gauči, pustit si pohádku a nechat děti, aby si užily dárků, které našly pod stromečkem.

Nikdo o mě nestál

Co mě ale moc mrzí a nedokážu se přes to přenést, je to, že si na mě ani nevzpomenou. No, vlastně vzpomenou, ale jen mě pozdraví po telefonu a popřejí šťastné a veselé! Zní mi to jako výsměch. Jak mohu být veselá, když nevidím vlastní rodinu?

Netrvám na tom, aby se mnou byli přímo o Štědrý den. Natož aby mě pozvali k nim domů. I když, copak bych jim tolik překážela? Nejsem hlučná ani moc hovorná. Jen bych seděla a užívala si, že nejsem sama. To snad není moc!

Všude je to stejné

Ale i moje kamarádky si stěžují v nejrůznějších obměnách na to samé. Jedna dostane dárky už odpoledne a prý si je má dát pod stromek. Přinese jí je některé z vnoučat a málem zůstane u dveří, jen aby se nezdržovalo. Převezme tašku dárků od babičky a je fuč.

Další kamarádka zažívá opačné peklo. Její rozvětvená rodina se sejde o druhý svátek vánoční na oběd a ona nedělá nic jiného, než jim posluhuje. Je to náročné kvůli všem dietám a výživovým směrům, co jsou v módě.

Bezlepkové knedlíky, bezlaktózové pečivo, nepečené cukroví a další módní vymoženosti. Dělá je na zkoušku už celý listopad, pro jistotu. Stejně se ale vždycky něco pokazí, jak je zvykem. Mým kamenem úrazu bylo cukroví.

Bývala jsem vyhlášená svými vanilkovými rohlíčky i lineckými srdíčky. Jenže už o ně nikdo moc nestojí. Frčí štóla a vánočky. Ale ani zde není jisté, že o ně bude ze strany rodiny zájem. Ocitla jsem se na mrtvém bodě. Když nenapeču, budou třeba chybět. A když ano, možná mi jich pár zbude ve spíži.

Zbytečně jsme se trápily

„Prosím tě, ty toho naděláš! Tak se domluv s nějakým azylovým domem a máš to! Odneseš jim to a oni budou mít radost,“ navrhla kamarádka a já se zaradovala. Byl to opravdu dobrý nápad! Když nastal den D, měla jsem cukrovím naplněných několik krabic.

A taky připravené dvě plné tašky dárků pro rodiny obou dcer. Samozřejmě nechyběly ani obálky s penězi. Čekala jsem celé odpoledne, ale neozval se vůbec nikdo. Smutek se měnil ve vztek, sebelítost a potom zase nefalšovanou lítost.

Neutěšil mě ani program v televizi, ani nová humorná knížka, kterou jsem si nadělila. Zavolala jsem kamarádkám, ale byly na tom stejně. Vzájemně jsme si postěžovaly, ale moc nás to neutěšilo.

U stromku bylo veselo

Až potom, když už jsem měla telefon opět položený na křesle vedle sebe, mě něco napadlo. Co kdybychom se sešly? Proč se pořád tak užíráme? Znovu jsem je obvolala. „Mám napečeno, ale asi nikdo nepřijde,“ říkám jim.

„Co kdybychom se sešly samy?“ A ony po malém zaváhání pozvání přijaly. Udělaly jsme si ochutnávku cukroví, společně se navečeřely a hezky se uvelebily u televize. Večer nám uběhl a my se dokonce společně zasmály.

Byl to po několika letech ten nejhezčí Štědrý den. Moje dcery se mi obě ozvaly až druhý den k večeru. Prý zda mohou přijít… „A proč ne?“ zeptala jsem se jich a těšila se, že je uvidím.

Velké překvapení

Bylo to hezké setkání, tentokrát bez hořkosti a výčitek. Dcery byly mojí dobrou náladou příjemně překvapeny a vnoučata mi vlastnoručně vyrobila několik krmítek pro ptáčky. Jsem jejich velkou milovnicí a chodím je celou zimu krmit.

Jen o to cukroví neměl nikdo zájem. Zeťovi jsem poslala štólu a tomu druhému jen pár kousků rohlíčků. Víc mu dcera nepovolila kvůli jeho váze. S tlouštíkem prý žít nebude! Nedokážu pochopit, proč lidé řeší svoji váhu právě o svátcích.

Vždyť tloustli celý rok, tak proč to řešit právě v tyto dny? Usmyslila jsem si, že k dalším Vánocům jim nadělím permanentky do nějakého fitness centra, abych je trochu naštvala. Svěřila jsem se kamarádkám a pěkně je pobavila. Prý to udělají taky tak!

Netrápím se

Cukroví jsem opravdu odnesla do azylového domu pro muže. Nečekali to ani ve snu. Nejsou zrovna cílovou skupinou, na kterou by si někdo vzpomněl. Při tom se mezi nimi najdou i slušní chlapi.

Toho jednoho vyhnala manželka na mráz a další přišel kvůli ztrátě zaměstnání o rodinu i bydlení. Bylo příjemné vidět, že alespoň oni moji námahu ocení.

Dáme si příště repete

Společně strávený večer se nám zalíbil a chystáme se ho zopakovat. A nejen o Vánocích. Vždyť příležitostí může být víc než dost. A kdyby došly, nějaké si vymyslíme. A klidně i tu návštěvu posilovny.

Na činky to už v našem věku asi nebude, ale nějaké to šlapání na rotopedu nebo cviky na míči snad ještě zvládneme. A se svojí rodinou se domluvím dopředu. Aby ke mně na Štědrý večer nechodili. Nebudu mít totiž, drahouškové, čas!

Lenka P. (65), Jablonec nad Nisou