Obyčejný nákup s kamarádkou skončil fiaskem. Cítila jsem se méněcenná, potupená a ponížená. Na vině bylo ošklivé chování prodavačky.

O tom, že si potřebuji koupit něco hezkého, a hlavně moderního na sebe, nebylo žádných pochyb. Vždyť já nenakupovala nic mimo jídla už řadu let! Šaty v mojí skříni vypadaly snad jako z filmu pro pamětníky. Bylo mi to jedno, protože jsem je nenosila. Byly mi totiž malé.

Vypadala jsem hrozně

Místo nich jsem celé léto měla na sobě krátké kalhoty pod kolena a tričko. A v zimě, pro změnu, dlouhé kalhoty a tričko. I bundu už jsem měla obstarožní, ale byla to taková velká prošívaná, a tak jsem se do ní alespoň vešla a mohla ji zapnout, když foukalo.

Prostě jsem na sebe nedbala a měla jsem čím dál silnější pocit, že s tím musím něco udělat. Manželovi to bylo srdečně jedno. Stejně se na mě už dlouho ani nepodíval. Stále jen vysedával u televize a sledoval sport.

Sám se nepohnul, jen když si šel do lednice pro něco dobrého. Svěřila jsem se kamarádce z práce, byla vždycky taková elegantní, a ta div nevykřikla nadšením. „Už dávno jsem ti to chtěla říct, ale bála jsem se, že se urazíš!

Kamarádka byla svolná

„Klidně půjdu s tebou, jestli chceš. Alespoň ti pomohu s taškami, bude jich určitě hodně,“ řekla nadšeně a já hned kývla. Samotné se mi nikam nechtělo. Módě jsem nerozuměla a kabinky nesnášela.

Moc dobře jsem si pamatovala, jak vždycky bez varování přišla prodavačka a odhrnula závěs, aby na mě všichni viděli. Byla to čirá hrůza! Jednou se mi takhle vetřela do kabinky prodavačka, když jsem si zkoušela plavky. Zařvala jsem tak, že vyběhla snad až před obchod, jak se lekla!

Těšila jsem se

Od té doby jsem si občas objednala nějaké to spodní prádlo i noční košile na internetu. Ale na šaty, kabáty ani boty jsem si takhle na dálku netroufla. Na nákup jsem se vypravila s pocitem, že mě čeká něco zvláštního, nevšedního!

Skoro se mě zmocnil jakýsi slavnostní pocit. To kamarádka byla úplně v pohodě. Byla zvyklá nakupovat neustále. Pořád někde šmejdila a žádná slevička jí neunikla.

„Tak co, kam půjdeme nejdřív? Šaty, boty nebo sukně?“ ptala se, a aniž čekala na odpověď, zamířila do textilu.

Byla to potupa

Hned u vchodu mě čekala ledová sprcha. „Paní, ve vaší velikosti nic nemáme,“ udělala grimasu prodavačka, jako bych byla prašivá. Kamarádku to nevyvedlo z míry. Prý půjdeme jinam. Na patře obchodního centra bylo podobných krámků minimálně šest.

V každém se ale odehrálo téměř to samé. Prodavačky se mi vysmívaly! „To jste měla držet dietu, jděte do nadměrných velikostí, objednejte si něco v nějakých baculkách na internetu,“ slyšela jsem neustále a chtělo se mi plakat.

Zdály se mi hrozné sny

Nakonec jsme jeden obchod s velkými čísly našly. Měli tam ale věci, které by nenosila snad ani moje babička. Byla to jedna velká katastrofa. Na boty jsme se nezašly ani podívat. Už jsem neměla sílu. „Víš co?

Jdeme do cukrárny,“ řekla z legrace kamarádka a já se konečně rozesmála. S pomocí její dcery jsem si vše objednala na internetu a za týden se nestačila divit. Přišlo mi vše, co jsem si přála, a nemusela jsem vracet ani jeden kus. Vše mi sedlo.

Ponížení, které jsem zažila, mi ale nešlo z hlavy. Dokonce se mi o něm i zdálo. V tom snu na mě křičel šéf, že jestli nezhubnu, praskne pode mnou židle a on mě vyhodí. Probudila jsem se úplně vyřízená.

Chci změnu

„Něco se sebou musím udělat, jinak to není možné!“ Umínila jsem si a začala okamžitě držet dietu. Kamarádka mě proti mé vůli objednala k výživové poradkyni. Byla jsem jí za to vděčná, protože návštěva mi hodně pomohla. Váha šla dolů a za půl roku jsem měla méně o patnáct kilo!

Nakupovat půjde i manžel

Byla jsem nadšená. I manžel si všiml mojí proměny a pochválil mě. To už bylo co říct! To byl důvod jít na nákupy! Prodavačky se chovaly už úplně jinak, ale já jim to nezapomněla. Vlastně jsem jim za to měla být vděčná.

Nebýt jejich ponižování, nikdy bych se k hubnutí nepřinutila. Jen můj muž začal nějak nebezpečně přibírat. Budu muset na něho dohlédnout. Asi půjdeme společně nakupovat!

Barbora T. (59), Ostrava