Sousedka se netajila tím, že se nemůže dočkat pobytu v lázních, který si zpestřovala četnými nevěrami. Byla na ně totiž pyšná.

Její manžel, dobrák od kosti, neměl o ničem ani tušení. Pořád se jen chlubila, jak na ni chlapi letí a kolik jich bude za ty čtyři týdny v lázních zase mít. Bylo mi to nemilé, dívat se tomu jejímu do očí a vědět, co jeho žena zrovna vyvádí. On ale byl jako slepý a na svoji Mařenku nedal dopustit.

Chtěla jsem ho svést

Aby ale nenastala mýlka. Jirka byl moc hezký chlap, navíc chytrý a vtipný. Takový pohodář! Po někom takovém jsem už dávno toužila, ale kde ho vzít? Poslední rozhovor před Mařenčiným odjezdem do lázní mě nadzvedl.

Prý nechala manželovi na jídlo jen pětistovku na týden. „Ha ha, ještě se mi ten moula omlouval!“ smála se vychytrale. Jen co odjela, zaťukala jsem na Jirkovy dveře. Přinesla jsem mu vlastnoručně upečený chleba s domácí škvarkovou pomazánkou.

Mohl se z ní doslova zbláznit blahem. Otevřel lahvičku červeného a povídali jsme si až do půlnoci. „Tedy, takhle hezky jsem si už dlouho večer neužil,“ řekl mi na rozloučenou. Další den jsem na něho vyrukovala s prosbou o pomoc. Rozbil se mi jako mixér.

Byl rozbitý už dávno, ale potřebovala jsem Jiřího nalákat k sobě domů. K mému údivu opravdu mixér spravil.

Navedla jsem ho

Za to jsem upekla k večeři kuřátko. Vynikající, takové to malé, speciální! Jiří byl nadšený a opět si se mnou hezky povídal. Na rozloučenou mi dal pusu. Nesmělou, kamarádskou, ale já cítila, jak to zajiskřilo. Už jsem nemohla dál čekat.

Další den jsem pozvala Jiřího na odpolední procházku. A hned mi navrhl, že bychom se mohli stavit někde na večeři. Po ní už nebylo o čem přemýšlet. Pozvala jsem ho domů a on zůstal na noc. Do příjezdu jeho ženy zbýval týden.

Cítila jsem, že mezi námi panuje napětí. Řekla jsem mu na rovinu, jak se věci mají, ale on nevěřil. Smutně zakroutil hlavou. Prý nemůže Mařence ublížit, přestože se do mě zamiloval! „Navštiv tu svoji Mařenku. Překvap ji!“ napadlo mě. Jedině tak může mít v ruce nějaký důkaz.

Snad někoho chytne

Udělal to, a přistihl tu svoji nevěrnici přímo v akci. Beze slova odjel. „Kdyby to nebylo tak smutné, musel bych se smát. On byl tak ošklivý, v tom svém zapraném nátělníku,“ prozradil mi. V den Mařenčina příjezdu se Jiří od rána stěhoval. Ke mně!

Ale nezůstali jsme dlouho, nedělalo by to dobrotu. Změnili jsme bydliště, abychom nepotkávali známé tváře, a žijeme více než šťastně. A Mařenka? Už se asi opět chystá do těch svých lázní. Koho si tam najde, je ve hvězdách. Teď to ale pro ni neskončí rozvodem.

Jitka R. (61), Česká Třebová