Domů     Okradla mě vlastní vnučka!
Okradla mě vlastní vnučka!
4 minuty čtení

Když mého syna opustila jeho žena, kterou si od nás nenechal vymluvit, nezbylo než se ujmout jeho malé holčičky, od které její matka také utekla!

Když nám syn poprvé představil Jitku, nadšená jsem nebyla, ale doufala jsem, že je to třeba jen blbý první dojem. Ty další byly ovšem o hodně horší! V očích měla takovou skrytou zlobu.

Nahrazovala jsem mámu

Nic jsem neříkala a stále jsem doufala, že se mýlím. „Nemám z té jeho Jitky dobrý pocit,“ přiznal i můj manžel. Po pár měsících ale synova láska otěhotněla. Tak nějak automaticky se ještě před svatbou s naším Petrem nastěhovali k nám.

„U mámy je to malé,“ řekla, „a tady si můžeme přistavět patro.“ Stavbu jsme zaplatili my s mužem. „Vždyť máte jen Petra, stejně by to bylo jeho,“ okomentovala to. Petruška byla nádherné miminko. Úplně nám rozsvítila život.

Petr byl šťastný, zato Jitka si pořád na něco stěžovala. „Vůbec se nevyspím, nemám na nic čas. Proč ta holka pořád něco chce?“ Utekla, když bylo Petrušce šest měsíců. Zoufalý Petr nevěděl, co má dělat. Na „mateřskou“ jsem nastoupila já.

Jitka neměla o dceru zájem, alimenty neposílala. Říkali jsme si, že je to vlastně dobře. Petr si třeba přivede nějakou normální holku, která bude pro Petrušku náhradní mámou.

Několik pokusů o vztah sice ten náš kluk udělal, ale asi mu to ve vztazích nešlo. Nakonec od nás utekl i on. Odešel pracovat do zahraničí a doma se ukázal sotva tak jednou do roka. Zůstali jsme tedy s vnučkou sami.

Dělala nám radost

Dobře se učila, po škole šla na obchodní akademii a doufali jsme, že třeba půjde i na vysokou. „Babi, ozvala se mi máma,“ prozradila mi jednou.

„Víš, říkala, že udělala chybu a že by se mnou chtěla být v kontaktu.“ Radost jsem neměla, ale nic jsem radši neříkala. Přece jenom je to máma, třeba se jí po dceři zastesklo, třeba opravdu dostala rozum.

Petra s vyznamenáním odmaturovala, ale na vysokou nechtěla. „To je ztráta času, babi,“ řekla. Děda ji přemlouval, ale nechtěla. Celkově se nějak změnila. Začaly ji zajímat jen peníze.

Utekla za mámou

O matce sice nemluvila, ale tušili jsme, že se s ní stýká. „Cestování vlakem do práce je hrozná ztráta času,“ vysvětlila.

„Autem je to jen půl hodiny, ale vlakem ztrácím skoro dvě hodiny denně dojížděním.“ A tak jí děda koupil ojeté auto, aby nemusela jezdit vlakem. Léta plynula, Petrušce už bylo víc než šestadvacet.

Nejdřív bydlela u nás, tedy sama v patře, které jsme pro ně kdysi upravili, ale pak si pronajala garsonku v Praze. S Jitkou se prý scházela, k nám ji ale nikdy nepřivezla. „Máma říká, že jste na ni nebyli s dědou hodní, že utekla kvůli vám,“ prohlásila Petra. „Prý s vámi nechce mít nic společného,“ sdělila nám jednou nekompromisně.

Dědu to zabilo

Sice nás situace s Petrou trápila, ale co jsme mohli dělat? Jenže dědu to trápilo asi víc, než přiznal, a jednoho dne mi upadl a sanitka ho do nemocnice odvezla v bezvědomí. Domů se mi už nevrátil. Byla to rozsáhlá mrtvice.

Byla jsem zlomená a udělala jsem největší chybu svého života. Asi jsem si chtěla vnučku zavázat, aby za mnou víc jezdila, a potrestat syna, že nás nechal samotné? Nechala jsem celý dům napsat na ni.

Bohužel jsem ji stejně řadu dalších měsíců neviděla, až jednou přijela i s cizími lidmi. Prolezli mi dům od půdy po sklep. „Rozhodla jsem se, že ten barák prodám,“ oznámila mi večer. „Já ti asi nerozumím,“ nechápavě jsem se na ni podívala. „Ty tu samozřejmě zůstaneš jako věcné břemeno,“ lakonicky odpověděla.

Jsem už jen na obtíž

Už skoro dva roky bydlím s cizími lidmi jako „věcné břemeno“. Mám k dispozici kuchyň a pokoj. Celé patro a zbylé dvě místnosti dole patří novým majitelům. Ti lidé se ke mně chovají slušně, ale vidím, že jim překážím a že se nemohou dočkat, až tu budou sami.

A Petruška? Koupila si velký byt v Praze a bydlí v něm s nějakým přítelem a se svou matkou. Za mnou nejezdí. Ani nevím, jestli se zlobím na ni, nebo na sebe. Podle mě to stejně vše bylo z hlavy mé snachy. A možná se tu projevily i geny.

Jsem smutná, když vidím, jak málo znamená láskyplná výchova. Přesto bych chtěla svou jedinou vnučku i syna ještě jednou vidět, než umřu.

Hana S. (77), Opava

Předchozí článek
Další článek
Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může