Rodiče ten kousek lesíku milovali. Ze stromů získávali sílu bojovat se svými zdravotními neduhy. Po jejich smrti les posmutněl.
Maminka s tatínkem ten malý kousek přírody milovali a rádi vysedávali na svém oblíbeném místě pod modřínem. Vídala jsem je tam takto den co den. Drželi se vzájemně za ruce, měli zavřené oči a jen tak tiše seděli a odpočívali.
Své stromy chránili
Poté, co se jim lesíček vrátil do péče, nikdy žádný strom neporazili, vzorně se o všechny starali, spadané klestí sbírali a snažili se, aby byl les čistý. Stromy chránili před zvěří.
Za tím účelem postavili malý krmelec a sušili v létě seno na zimu pro hladovějící zvířata. Ten lesík ožil a byl to nejkrásnější kousek lesa široko daleko.
Věřím tomu, že i tatínek s maminkou ze svých stromů čerpali sílu, protože se dlouho těšili dobrému zdraví a dožili se vysokého věku. Po jejich smrti jsme se s manželem rozhodli z finančních důvodů les prodat.
Nový majitel několik statných stromů okamžitě pokácel a prodal. Když jsme se přišli s manželem podívat, byli jsme v šoku. Celý les potemněl a posmutněl. Jakoby všechny ty velikány truchlily. Ba co víc? Jakoby se bály, co bude…
Komunikují spolu
Bylo nám líto, že jsme lesík prodali, ale už bylo pozdě. A když jsme si posléze přečetli článek, ve kterém se psalo, že stromy dokážou mezi sebou komunikovat, bylo nám ještě hůř. Potvrdily to nějaké výzkumy.
Vědci si vybrali v Kanadě les v pustině, kde nikdy nebylo těženo dřevo. Při prvních záběrech motorové pily neukázaly elektrody přístrojů, které připevnili na okolní stromy, nejmenší vzrušení. To se ale okamžitě změnilo po poražení prvních stromů.
V okruhu tří set metrů začaly signalizovat všechny testované stromy nejvyšší stupeň vzrušení, které se začalo rychle šířit celým lesem. Měřicí přístroje zaznamenaly strach a úlek mezi stromy.
Z výzkumu vyplynulo, že stromy se dorozumívají mezi sebou vypouštěním nějaké chemické látky. Všechny stromy, které pod pilami padly, vypustily do okolí tuto chemikálii. Stromy, které signál zachytily, jej rychle předávaly dál.
Přírodu chráníme
Od té doby máme s manželem ke stromům velkou úctu a ani na zahradě, když k nám přijela vnoučata, jsme nedovolili zeťovi zatlouct do kmenů hřeby, na které by se připevnila houpací síť. Vymysleli jsme nakonec takové řešení, které stromy nebolelo.
Snad nám dodají sílu
O naše zelené členy rodiny se dobře staráme a doufáme, že jednou, až se objeví naše zdravotní problémy, se k nim budeme moci s důvěrou a láskou přivinout a oni nám dodají energii, jako kdysi mým rodičům.
Jiřina V. (63), Bruntál
