Já vím, že tohle slovo se už nenosí a odkážete mě na rybí tuk, ale v naší rodině se to slovo dědí po generace.
Když máte fištrón, tak vám to prostě pálí a nikdo vás hned tak nedoběhne. A umíte si se vším poradit. Děda ho měl a babička na něho byla pyšná, třebaže žili v době, kdy se chytrost nevyplácela a pěstovala se vychytralost. To není stejné.
Babička znala i peprnější výraz pro vychytralost, ale neměla ho ráda, stejně jako lidi, kterým čišela z očí. „Podrazáci to jsou! A jednou je to semele!“
Předal štafetu
Toho semletí se už nedožila. Děda, když mu vrátili hospodářství, jen pokyvoval hlavou. „Ještě že se toho babča nedožila,“ rozhlížel se po zdvastovaném stavení. „Tu by to rovnou kleplo!“ Hospodařit už nechtěl a hodil to na syna.
„Jsi přece inženýr, ty to zvládneš,“ poplácal otce po zádech. „Ber to jako štafetu,“ konejšil ho.
Nebudeto jenom tak
Otci se taková štafeta moc nelíbila. Inženýrem byl, ale elektro. Se zemědělstvím měl málo společného. Upozorňoval na to, ale děda se nedal odbýt. „Chce to mít fištrón, a ty ho máš!“ mrkl spiklenecky. „Ale nebude to jenom tak,“ protestoval otec.
A už začal přemýšlet, co s tím nenadálým úkolem. A umluvil celou rodinu, aby mu s tím pomohla. Může nás to dobře uživit, když se budeme snažit.
Pustili jsme se do toho s vervou
Nezačali jsme tam, kde naši předkové museli nuceně skončit. Otce napadlo, že budeme farmařit jako naoko. Tedy ne žádný podvod, ale budeme provozovat ekologickou farmu pro turisty. Je to moderní a je to určitě díra na trhu.
„Proč by lidé měli jezdit k moři, když si u nás užijí mnohem víc. A opálí se taky!“ vykládal táta a vypadalo to docela slibně. Statek jsme dali dohromady. Otec dokonce sehnal nějaké brigádníky, kteří za pobyt a stravu stavěli hospodářství na nohy.
Musíme na to chytře
Že to všechno vypadalo jako dobrý nápad, ale byla za tím docela dřina, nemusím říkat. Na spoustu věcí jsme museli přijít za pochodu. Ona není legrace, když si pro pobavení turistů pořídíte ovečky, jenže má to i druhou stránku. Musíte se umět o ně postarat.
Slípky nejsou náročné, králíci také ne, ale větší zvířata, to už je docela záhul pro člověka, který se učí starat se o ně. A když k tomu ještě připočtete, že určitou péči potřebují i lidé, které na pobyt na ekofarmě nalákáte, máte celý den co dělat.
Co šlo, to jsme nastudovali. Ale stejně musíte mít fištrón, jak říkával děda, aby vás to nevyčerpalo ani nezničilo. Faktem je, že naši turisté byli pracovití, věděli, co čeho jdou, a na nic si nestěžovali.
Mám ještě šanci
Jenže já jsem začala mít problém, který nesouvisel s hospodařením. Jak si mám najít chlapa, když jsem celý den v jednom kole. Na to neměl recept ani děda, ani táta. „Měla ses poohlížet dřív,“ mudrovala máma.
Jenomže, třebaže jsem neměla přemrštěné nároky, najít toho pravého se mi nedařilo. A teď už je to skoro nemožné, říkala jsem si.
Chlapa sotva utáhnete na dřinu na statku. To by musel být nějaký šílenec, říkala jsem si. Ale já šílence nechtěla. Nevzdávala jsem to. Mám určitě ještě šanci!
Ten pravý přišel
Bylo to překvapení, když se z party našich turistů vyloupl jeden, který se mi líbil. A já se líbila jemu. Byl rozvedený a chtěl všechno hodit za hlavu, i město. Dali jsme to dohromady. A protože mu to pálilo, do rodiny i hospodaření hned zapadl. Má totiž také fištrón.
Jitka F. (57), Beskydy
