Ten kluk byl tak nesmělý! Snažil se ke mně hovořit květinami, já ho ale nepochopila. Pozdě mi došlo, co chtěl říct.

Jako mladá jsem měla kolem sebe nápadníků hodně, já si ale nevybrala dobře. Zvítězil Jarda. S ním jsem si pořídila děti a trpce toho litovala. Byl to opilec. Jak čas šel, čím dál víc jsem myslela na tichého kluka ze sousedství, který se kolem mě kdysi motal.

Jmenoval se Vašek. I když se mi líbil, nedala jsem mu šanci. Co bych dala za to, kdybych se rozhodla pro něho. Chodil do zahradnické školy, já studovala na zdravotní. A i když jsem rostlinám rozuměla, přece jen mi něco uniklo. Květomluva!

Vašek mi nosil kopretiny. Vždy jednu. Že je za tím něco víc, mě nenapadlo. Až když se mi po letech dostala do ruky kniha o řeči květin, byla jsem překvapená. Kopretina totiž říkala, jak moc jsem krásná!

Bílá lilie

Pak mi jednou přinesl rudou růži, moji matku napadlo hned, že mi tak chtěl vyznat lásku, já se tomu smála. Pak jsem se zapletla s Jardou, dostala se díky němu do řečí a táta mi nařezal, že dělám ostudu. Tehdy mi přinesl Vašek bílou lilii.

Když jsem si četla v květomluvě po letech, oči se mi zalily slzami. Bílá lilie znamenala, že věřil v mou nevinu.

Pár slov

A já to nevěděla! Byla jsem hluchá k jeho vyznání! Když jsem s Jardou otěhotněla a musela se vdávat, už se Vašek s kytkou neukázal. Zpočátku jsem byla ráda, Jarda na něho žárlil, ale časem se mi začalo po těch něžných pozornostech stýskat.

Uběhlo šest let a já Vaška potkala v parku. Byla jsem tam s dětmi, které si hrály na dětském hřišti. Tehdy dokonce prohodil pár slov, což byl na něho řečnický výkon! Postěžovala jsem si mu mezi řečí na to, jak mám s Jardou zpackaný život.

Druhý den mi přinesl krásnou frézii. Smála jsem se, že navázal na starou tradici. Pak už jsme se nikdy neviděli. A co znamenala ta frézie? „Neztrácej naději!“

Naděje

I po tolika letech je mi smutno! Nemohu se ubránit pocitu, že jsem přišla o velkou lásku jen proto, že jsem nerozuměla řeči květin. Když jsem se loni dozvěděla, že Vašek zemřel, proplakala jsem celou noc. Ráno jsem na okně našla ležet krásnou frézii.

Kdo ji tam položil, to nevím. Snad to byl Vašek a chtěl mi tak vzkázat ať neztrácím naději, že se jednou zase setkáme…

Šárka (60), Třeboňsko