Domů     Zbývalo mi málo času na vystěhování a udeřila zima
Zbývalo mi málo času na vystěhování a udeřila zima
3 minuty čtení

Po smrti nevlastního otce se stalo to nejhorší, co mě mohlo potkat. Dědictví zasáhlo do mého života nelítostně, ten domek jsem musela rychle opustit.

Nevlastního otce jsem měla moc ráda. Maminka si ho vzala, když mi bylo pět let. Vycházela jsem s ním dokonce lépe než s mámou. Spolu pak měli syna Vojtu. Máma Vojtu rozmazlovala a stavěla nás proti sobě. Byla jsem ráda, když jsem vypadla po učňáku z domova.

Máma zemřela poměrně brzy a já děti neměla kvůli zdravotním problémům. Dostala jsem v pětatřiceti invalidní důchod a zůstala sama se svým psem.

Nevlastní táta mi nabídl, že můžu bydlet s ním v jeho domku, co zdědil po rodičích. Budu mu vařit, prát, žehlit a hrát s ním karty, bude nám fajn. A taky bylo!

Půjdu z domu!

I můj pes Astor tam byl šťastný. Měl zahradu. A našli jsme k sobě konečně cestu s bráchou. Říkal mi: „Ségra, za to, že se o tátu staráš, napíšu na tebe po jeho smrti polovinu domu, zasloužíš si to!“ Vždy mě to uklidnilo.

A pak přišel den, kdy můj milovaný nevlastní táta zemřel. Po jeho pohřbu jsme s bratrem neměli vůbec myšlenky na to řešit dědictví. A po třech týdnech se stala strašná věc. Můj mladší bratr Vojta zemřel na infarkt.

Bylo mi jasné, že dědit bude jeho žena Marta a já půjdu brzy z domu! Modlila jsem se, aby se dědictví protahovalo co nejdéle a mezitím se snažila hledat možnosti, kam bych se s invalidním důchodem a psem přestěhovala. Blížila se zima. Skončím na ubytovně a pes v útulku!

Tahanice skončily

Marta už měla na domek kupce. Kdyby ten dům alespoň zdědily její děti! Říkala jsem si. Pepíček s Luckou. Často jsem ty dva hlídala a měli mě rádi. Přišel leden a Marta onemocněla rakovinou.

V hrůze, že by se dědická záležitost s domem zdržela, napsala plnou moc synovi. „Vyhoď ji!“ požehnala mu. Když jsem uviděla Lucku a Pepíka před brankou, sevřelo se mi srdce. Představa, že to budou oni, kdo mě vyžene, byla ještě strašlivější.

Usadili se v kuchyni. Vařila jsem jim kávu a třásly se mi ruce. „Tak jsme se s bráchou dohodli,“ začala Lucka, „že na tebe přepíšeme polovinu baráku! Jak si náš táta přál!“ Hrnky mi málem vypadly z rukou. „A co vaše máma?“ vyhrkla jsem.

„Má smůlu,“ odpověděl Pepík. „Dala mi plnou moc, a my jsme nezapomněli, jak ses o nás v dětství starala!“ Inu, zázraky se dějí! Jen je mi líto, že Marta rozhodnutí svých dětí nikdy nepochopila. Ale já je teď mám o to víc ráda – jako své děti!

Jitka (57), Vysočina

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
historyplus.cz
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
Zakladatel moderní ruské literatury Alexandr Sergejevič Puškin trpí pocitem, že v něm žijí dvě rozdílné bytosti. Jednou je plodný básník a tou druhou nadutý, domýšlivý hejsek, svárlivý rváč, karbaník a záletník. Vystihl se dokonale…   Světlo světa spatřil Alexandr Sergejevič Puškin 6. června 1799 (podle juliánského kalendáře 26. května) v Moskvě. Nadmíru společenští rodiče přenechávají
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
nasehvezdy.cz
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
Zavládla snad krize i v druhém manželství hvězdy seriálu Kriminálka Anděl Davida Švehlíka (54)? Média herce chválila, že dorazil na premiéru filmu Wirbel do pražského Kina Pilotů, a to i se ženou, u
Posilovna pro zdravé vlasy
nejsemsama.cz
Posilovna pro zdravé vlasy
Zdravé a silné vlasy nemusejí být nedostižným cílem. To, jak vypadají, je odrazem jídelníčku i vlasové péče. Jak posílit slabé vlasy? Jednoduše. Dopřejte jim správnou péči, a to jak zevnitř, tak i zvenčí. Nakrmte je Když je v těle něco v nepořádku, často se to nejdříve projeví právě na vlasech nebo nehtech. Především v zimě je na místě zamyslet se nad tím,
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud