Pracovali jsme v rodinné hospodě, můj Tomáš lítal kolem hostů a já jsem v kuchyni vařila. A samozřejmě i hodně ochutnávala a podle toho jsem také vypadala.

Když jsme se s Tomášem brali, vážila jsem šedesát kilo. Byla jsem vyučená krejčová a Tomáš kuchař-číšník. Jeho rodina odedávna provozovala ve vsi hospodu a my dva jsme v tom nějak automaticky pokračovali.

Tehdy jsem ještě bývala holka jako lusk, ale se sklonem ke tloustnutí, jako ostatně celá moje rodina. A tak se nám s léty stala taková zvláštní věc. Tomáš lítal po lokále jako fretka a zhubl ještě víc než v době, kdy jsme měli veselku. Byl jako lunt.

No a já jsem zase znatelně přibrala, a tak jsme vedle sebe působili až komicky. Říkali nám Buřtík a Šídlo nebo Žížala a Medvědice.

Musím podotknout, že jsem to zpočátku těžce nesla a držela desítky všelijakých diet, mezi nimi i ty, které odborníci nedoporučovali, či dokonce téměř zakazovali.

Třetí možnost

Nic nefungovalo. Občas mi připadalo, že přibírám, jen když na jídlo pohlédnu. Dávno jsem pověsila řemeslo na hřebík a pohybovala se v kuchyni mezi hrnci, od rána do večera vařila, ochutnávala – a váha šla nahoru. Diety mi nepomáhaly, po některých jsem téměř kolabovala.

No a když se narodila Táňa, přibylo mi dalších patnáct kilogramů, kterých se nešlo zbavit. Měla jsem několik možností. Buďto se pomalu zabíjet dietami, nebo proplouvat životem nešťastná a v depresích.

Anebo se na to vykašlat a namlouvat si, že mi to vlastně nevadí, tak dlouho, až mi to opravdu vadit přestane. Vybrala jsem si třetí možnost a musím říct, že mi při tom hodně pomohl Tomáš. „A jaká bys chtěla být?“ ptával se mě.

„Dlouhonohá, vyzáblá a zlatovlasá jako támhle Bláhová? Přitom jí utekli už dva manželé, protože je protivná jako noc a každého sekýruje, i toho chudáka psa. Zato ty jsi holka do nepohody a já tě mám rád.“ To byl báječný proslov. Občas mi ho zopakoval. V takových chvílích se mi na světě líbilo čím dál víc.

Desítky let

Své hospodě jsme zůstali s Tomášem věrní, děláme tu dodnes a je nám zde dobře. S postupujícími léty už je mi jedno, jak vypadám. Můj manžel mě má totiž rád takovou, jaká jsem, a jen na tom záleží. Čas prověřil, že je naše manželství pevné jako skála.

Máme dceru, která se pyšní vysokoškolským titulem, a krásného vnoučka. A nechci být zlomyslná, ale štamgast, který podle mě vymyslel naši dávnou přezdívku Buřtík a Šídlo, je třikrát rozvedený a ze zoufalství pije jako duha.

Zatímco my dva, Tomáš a já, jsme spolu už desítky let v dobrém i zlém, a zejména toho dobrého bylo nepočítaně. Hloupá přezdívka už navíc neplatí, můj milovaný muž už dávno není jako lunt.

Ilona (61), Sokolovsko