Domů     Naší romanci předcházela tragédie na jevišti
Naší romanci předcházela tragédie na jevišti

Byla jsem tajně zamilovaná do pohledného vysokoškoláka Pavla, ale on se ke mně choval jako kus ledu. Vypadalo to, že ho nezajímám.

Bylo velmi romantické narodit se jako kastelánova dcera. Po celé dětství i dospívání jsem si připadala jako princezna. Ale jako všechno, i tohle mělo své slabé stránky.

Táta byl vášnivý divadelník, amatérské divadlo hrával od dětství a nutil tuto zálibu mámě i mně. Máma to brala sportovně, ale se mnou to bylo horší, zejména v pubertě. Necítila jsem se na jevišti dobře.

Táta mi to však dával rozkazem, protože na některé role se mu nedostávalo přijatelných herců. To potom čelil celkem oprávněným posměškům.

Není divu, když tu několik sezon hrál okouzlujícího mladíka Romea postarší pan Skála, který měřil 162 centimetrů, a byl tudíž menší než Julie, což publikum kvitovalo srdečným smíchem.

„Udělal mi z tragédie veselohru,“ ublíženě si brumlal táta po skončení produkce.

Jenomže Skála měl alespoň dobrou paměť, na rozdíl třeba od mladého Kudrny, syna paní pokladní, který sice vypadal obstojně, ale koktal a nebyl si schopen zapamatovat holou větu, natož košatá souvětí, kterými se cituplný shakespearův text hemží.

Chlap jako hora

To jaro propadl táta optimismu a hodlal na nádvoří našeho zámku uvést drama bratří Mrštíků Maryša, ač jsme jej od toho s mámou zrazovaly. Nedal si říct. „Bohoušku, je to psané v nářečí,“ opatrně upozorňovala máma.

„A jestli chceš dát roli Vávry zase Skálovi, tak nevím, nevím. Vávra je podle mě chlap jako hora.“ Otec zářil, bylo zjevné, že si během dlouhé zimy vše důkladně promyslel a nestrpí námitek.

„Vávru dám tomu študákovi z Prahy, co tu v sezoně pravidelně provádí,“ plánoval radostně. „Už jsem mu telefonoval, všechno ví.“ Jako by do mě udeřil hrom. Byla jsem do toho, jak táta říkal, študáka tajně zamilovaná, ale přehlížel mě jako krajinu, nafoukanec.

„A souhlasil?“ vyzvídala máma. „Ještě ne docela,“ tajemně odvětil otec. O roli Maryši, tedy Vávrovy ženy, projevila zájem uklízečka Macháčová, což byla další nepříjemnost.

Otec byl nucen jí koktavě vysvětlit, že ve třiapadesáti nemůže hrát dvacetiletou krasotinku. Macháčová se urazila a několik dní schválně ne­uklízela toalety, což se pak řešilo na schůzi, protože návštěvníci zámku si stěžovali.

Jediná naděje

Táta vysokoškolského studenta Pavla uplatil samostatným pokojem přímo na zámku, nikoli v krcálku, kde se obvykle tísnili ostatní průvodci. Mladíkovu romantickou duši to patrně naplnilo nadšením, a tak s úlohou zlého mlynáře Vávry stísněně souhlasil.

Moje zlé tušení, že mi otec poručí hrát Maryšu, se změnilo v jistotu, když na mě hulákal: „A kdo ji má asi tak hrát? Nikoho nemám. Syslová z krámu je sice hezká blondýna a dala by si říct, ale má úplně vygumovanou hlavu.

Zlatíčko, jsi moje jediná naděje.“ Poklesla jsem na duchu. Táta neměl pochopitelně ponětí, že student Pavel je moje tajná láska, nafrněná k tomu. A co teď s tím?

Stokrát mi holky radily, ať na něj zapomenu, že místní kluci na mě stojí frontu, jenomže ti mě nezajímali. Byla jsem vykolejená a rozechvělá. Těšila jsem se, že svého Pražáka po nekonečné zimě, kdy byl zámek zavřený, zase uvidím.

Ale že se tak stane na čtené zkoušce naší divadelní hry, to už tak povzbudivé nebylo. „Ahoj,“ řekl mi chladně, když jsme se s ostatními amatérskými herci sešli v rozlehlém rytířském sále u dlouhého stolu.

„Vyndejte si texty,“ velel táta a zářil jako pouliční lampa. Celý ten monstrózní trapas právě začínal.

Brouk v hlavě

Večer u rybníka jsem holkám vyprávěla, že to bylo teda fakt strašný. A že se to nikdy nenaučím, neleze mi to do hlavy a ten nafoukaný fouňa že je chladný jako kus ledu. „Napadlo mě, že má třeba v Praze holku,“ dodala jsem.

Kamarádky mě utěšovaly, ale ta myšlenka se mi zavrtala do hlavy jako brouk. Proč by vlastně nemohl mít v Praze holku? „Kdyby měl v Praze holku, tak je teď s ní, a netajtrlíkuje tady, co myslíš?“ namítla kamarádka Petra.

To mě trošku utěšilo, protože to mělo jistou logiku. „Tak co mám, holky, dělat?“ naříkala jsem. Krčily rameny a lezlo z nich, ať vyčkávám, třeba se během zkoušení divadelní hry prolomí ledy.

„Ale my přece nehrajeme zamilovanou dvojici, na konci ho otrávím kafem,“ lamentovala jsem nad scénářem naší tragédie. Řekly, že to nevadí a že je krásné jaro, všechno kvete a že to by v tom Pražákovi třeba mohlo probudit lásku.

Jako vlčí máky

Na premiéře bylo na prvním nádvoří narváno. Dělalo se mi špatně. Většinou se během tátových premiér leccos pokazilo. Bojím se, že spousta diváků se spíš než na kulturní zážitek těšila na trapasy. Ani tady o ně nebyla nouze.

Prostoduchý a oproti přísnému zákazu i lehce opilý soused Kudrna v roli chasníka Francka zapomněl dokonce i moje křestní jméno a místo Maryšo mě oslovoval Hanýžko, což vyvolalo v publiku salvy smíchu.

Když jsme se prokousali k závěrečnému výstupu, kdy Vávra v podání Pavla o své kávě podotýká, že je ztuchlá, spadla na nás špatně instalovaná střecha selské chalupy a na okamžik nás pohřbila.

Vysoukali jsme se odtud a srdnatě představení dohráli, ač se obecenstvo válelo smíchy a bylo všem už srdečně jedno, co na jevišti říkáme. Těžký je úděl neúspěšných herců. Oba jsme byli rudí jako vlčí máky.

Tak po téhle strašné ostudě, řekla jsem si zkroušeně v duchu, se vyznání lásky sotva dočkám. Však také ztrápený Pavel utekl hned, nepočkal ani na děkovačku, která se odehrávala v žalostných troskách venkovského stavení.

Vyznání lásky

Lidi nás ubezpečovali, že se bavili a že to byla děsná psina, což výmluvně svědčilo o tom, že se nám nepovedlo představení správně interpretovat. Ti nejodvážnější z nás se s večerem přesunuli dolů do hospody, kde jsme ovšem nezapíjeli úspěch, ale pili na žal.

Byla jsem v hluboké depresi. „Takže nejenže mám ostudu jak hrom,“ řekla jsem holkám, „ale ještě ke všemu se potvrdilo, že Pa­vla ani za mák nezajímám a že si mě i nadále nevšímá. Ten společný trapas nám taky neprospěl.

Holky, mně se už nechce žít,“ skončila jsem ponuře svůj zoufalý monolog. Byl teplý jarní večer, seděly jsme na zahrádce restaurace nedaleko zámku. K tanci a poslechu hrála skupina Tornádo.

Holky šly tancovat a ke mně si přisedl již značně společensky unavený Kudrna, který mi stále říkal Hanýžko, a navíc mi koktavě vyznal lásku. No ty jsi ten pravej, blesklo mi hlavou.

„Hele, běž radši spát, jo?“ doporučila jsem mu a jeho rozzuřilo, že se mu na tak hluboké vyznání lásky dostalo strohé odpovědi.

Hned ji nech!

Ještě jsem přilila do ohně oleje slovy: „Aspoň sis mohl zapamatovat, že se ta postava jmenuje Maryša, dutá hlavo.“ Vypěnil. „Tak já se jí vyznám ze svých citů, a ona mi říká dutá hlavo!“ hulákal a třásl mnou. „Hned ji nech!“ ozvalo se za námi. Stál tam Pavel.

Srdce se mi zastavilo. Podroušený pitomec Kudrna se po něm ohnal pěstí, a to už se rvali jako koně. Tahle krátká bitva neměla vítězů ani poražených, potloukli se oba a já se nestačila divit.

„Poprali se kvůli tobě? Páni to jsou věci! Teď konečně začíná to správný divadlo!“ prohlásila Petra s neskrývaným nadšením.

Kvůli tobě…

Kudrny jsem si vůbec nevšímala, zato Pavlovi jsem namočeným kapesníkem starostlivě otírala zakrvácený obličej. „Děkuju, že ses mě zastal,“ řekla jsem mu a on se na mě v té chvíli podíval tak, že se mi málem podlomila kolena.

„Kvůli tobě bych se popral kdykoli,“ odpověděl a touhle větou odstartovalo to nejkrásnější léto mého života. Vlastně jsem měla Kudrnovi poděkovat, svým způsobem nás dal dohromady. Všechny další roky byly krásné a jsou stále.

Pavel je totiž dodnes mým mužem, vychovali jsme tři báječné děti a užíváme si té nejkrásnější role, role prarodičů.

Romana (64), jižní Čechy

reklama
Související články
18.4.2024
Byl zázrak, že jsme si vůbec dokázali naplánovat oddavky. Rodiny trvaly na tom, že musí být levné, aby se nevyhazovaly peníze oknem. Tak se nám zase už přiblížil máj, lásky čas, a to já pokaždé vzpomínám na naši dávnou svatbu. Nevím, jestli se mám smát, nebo plakat. Byl skoro zázrak, že jsme se do­opravdy vzali a že všechno dobře dopadlo. A že jsme spolu vydrželi takových let! Přitom to vypadal
11.4.2024
Každý masopust je pro mě dobou, kdy se kromě jídla oddávám vzpomínkám. Kdysi jsem totiž na masopustním průvodu poznala lásku svého života. Bylo mi něco přes dvacet, studovala jsem vysokou školu a měla spoustu plánů, jak vyrazím do světa a já nevím co ještě. Pak mě kamarádka Tamara pozvala na víkend k ní na vesnici. A můj život se úplně změnil. Víkend na venkově Byla jsem mladá holka a kou
11.4.2024
V těhotenství s první dcerkou jsem přibrala dvacet pět kilo, po porodu ještě víc. Ale ať jsem se snažila, jak jsem jen mohla, kila dolů nešla. Po narození druhé dcery jsem vážila rovný metrák. Můj muž mi často dával najevo, že jsem tlustá a nelíbím se mu. Sebevědomí mi tím pádem šlo dolů. I moje lékařka mě upozornila, že je nutné s tím začít něco dělat. Ještě horší to bylo, když jsem zjistila,
4.4.2024
V mládí jsem byla vzteklá. Už nejsem, s léty jsem pochopila, že rozčilovat se kvůli zbytečnostem je hloupé. Ale to víte, v osmnácti letech člověk ten svět vidí jinak a byl by schopen se poprat kvůli maličkosti. Byla jsem horká hlava. Zdědila jsem to po tátovi, cholerikovi jako hrom. Tehdy jsem byla mladá holka, ale už jsem coby čerstvě vyučená kadeřnice chodila do práce. Těšila jsem se na kv
3.4.2024
Byla jsem průměrná studentka. V matematice jsem, přiznávám, pokulhávala, český jazyk jsem měla naopak docela ráda. Na maturitu jsme se učili s předstihem, ale spoustu jsme si toho nechali na takzvaný svatý týden. Všichni jsme naivně věřili, že během těchto několika dní si toho nacpeme do hlavy pomalu víc než za celý rok. Platonicky zamilovaná V té době jsem byla platonicky zamilovaná do t
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Vnučka se moc trápila kvůli lásce
skutecnepribehy.cz
Vnučka se moc trápila kvůli lásce
Je jí už třicet, ale máma s ní jedná jako s malou. Zakazuje jí chlapce a hlídá ji na každém kroku. Pořád dělá scény a vnučka chřadne před očima. Moje dcera bývala pěkné kvítko. Už na základce chodila s dvacetiletým a později těch chlapů vystřídala nepočítaně. Když se konečně vdala, ulevilo se mi, ale ne na dlouho. Stala se z ní taková
Do hlubin jeskyně Výpustek: Ukrývá největší krasové jezero u nás?
epochalnisvet.cz
Do hlubin jeskyně Výpustek: Ukrývá největší krasové jezero u nás?
Před badatelem Josefem Urbánkem leží právě dokončená mapa. Zakreslená je na ní také obří vodní plocha. Urbánek totiž ve 20. a 30. letech minulého století postupně prozkoumal záhadnou jeskyni Výpustek. Údajně v ní objevil také přírodní unikát. Po něm se ale úplně slehla zem. Existuje vůbec a může nás k němu mapa přivést?   Rozlehlými prostorami
Opékané španělské papričky
tisicereceptu.cz
Opékané španělské papričky
Ve Španělsku se konzumují jako předkrm. Vy si je můžete vychutnat třeba jako přílohu k masu. Suroviny 250 g čestvých papriček Pimientos de Padrón hrubozrnná (uzená) sůl kvalitní olivový olej
Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře překonala nový milník
21stoleti.cz
Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře překonala nový milník
V roce 2023 stoupla globální hladina oxidu uhličitého na 419 částic na milion, což je přibližně o 50 % více než před průmyslovou revolucí. To znamená, že ve vzduchu je zhruba o 50 procent více molekul
Bronislav Poloczek už neměl chuť žít
nasehvezdy.cz
Bronislav Poloczek už neměl chuť žít
Herec Bronislav Poloczek (†72) připomínal medvěda. Postavou i chováním. Dětství a mládí prožil Bronislav Poloczek (†72) ve Slezsku a mluvil stejně dobře polsky jako česky. Původně chtěl studovat př
Versailles v číslech: Od sídla moci po muzeum dějin
epochaplus.cz
Versailles v číslech: Od sídla moci po muzeum dějin
Zámek jako z nejkrásnější pohádky je svědkem pohnutých dějin od doby, kdy se Francie stává významnou velmocí až po dramatický úpadek monarchie. Ve Versailles se však rozhoduje i o osudu jiných států. Impozantní sídlo ve Versailles je jednou z nejcennějších památek Francie, která je od roku 1979 zapsána na seznamu památek UNESCO. A také patří
Archeopark Modrá: Jak to vypadalo v dobách Velkomoravské říše?
epochanacestach.cz
Archeopark Modrá: Jak to vypadalo v dobách Velkomoravské říše?
Jak to vypadalo v dobách Velkomoravské říše, o tom se můžeme přesvědčit jen kilometr od poutního areálu ve Velehradě, v Archeoskanzenu Modrá. Představuje opevněné sídliště z dob Velké Moravy vybudované na základě skutečných archeologických nálezů přímo ze zdejší lokality. Prostor je členěn do několika tematických celků. Fortifikační část se věnuje typům dobových opevnění od hradeb ze dřeva a
4 neuskutečněné atentáty 2. světové války: Chtěli Britové zabít Hitlera podle románu?
historyplus.cz
4 neuskutečněné atentáty 2. světové války: Chtěli Britové zabít Hitlera podle románu?
Je to jedinečná šance, jak zlikvidovat prvního muže Třetí říše. Při svých pravidelných vycházkách po Obersalzbergu je totiž téměř nechráněn. Stačí vybrat vhodné stanoviště, zamířit a vystřelit. Pokud by britský odstřelovač přece jenom minul, jeho dva kolegové budou připraveni dokončit práci bazukou…   Usekni hadovi hlavu a vyřadíš celé tělo…Myšlenka s jasným poselstvím, že když
Proč jsem se nechala zlákat na seanci?
nejsemsama.cz
Proč jsem se nechala zlákat na seanci?
Byli jsme mladí a až příliš troufalí. Chtěli jsme si promluvit s duchy našich blízkých. Takovou zkušenost bych ale nikomu nedoporučovala. Tehdy mi bylo třináct let, když mi zemřela babička, kterou jsem měla velice ráda. Neměla jsem moc kamarádek, ráda jsem trávila čas sama. Ráda jsem si četla, malovala a vyšívala, vždy v klidu v tichosti domova. Ven jsem chodila
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Zámek Vranov nad Dyjí: Rejdiště neklidných duchů?
enigmaplus.cz
Zámek Vranov nad Dyjí: Rejdiště neklidných duchů?
Zámek Vranov nad Dyjí, nacházející se na jihu Moravy nedaleko Vranovské přehrady, se může pochlubit velmi bohatou historií. Už okolo roku 1100 zde totiž údajně stával hrad, zmiňovaný rovněž v Kosmově
Mistrovský hodinář tvarů: Cartier odhaluje své novinky pro letošní rok
iluxus.cz
Mistrovský hodinář tvarů: Cartier odhaluje své novinky pro letošní rok
Cartier se vždy vyznačoval vytvářením jedinečných forem, od designu přes propracované siluety, které jsou na první pohled okamžitě rozpoznatelné. Hra s tvary, stírání hranic mezi skutečným a imaginárn