Nikdy jsem nebyla jako kamarádky, které chodily ke kartářkám. Pak mě ale jedna z nich vzala k věštci…
Brala jsem to jako zajímavou zkušenost. Říkala jsem si, že uvidím, co bude. Co mi řekne onen věštec a co uvidí v kartách. Brala jsem to jako legraci.
Kamarádka mi řekla, že když mi je 55 let, jsem rozvedená, děti už jsou z hnízda venku, měla bych vědět, jak dál. Kartář mi měl napovědět, kam se budou mé cesty ubírat.
Vypadal jako ďábel
Nevím, jak se jmenoval, pamatuji si však jeho ďábelský vzhled. Vypadal jako čert, tajemný, černovlasý muž. Prohlížel si mne a hned se mě zeptal, jestli jsme se někdy nepotkali. Trochu jsem se pousmála. Já a věštec? No to určitě!
Pak mi řekl, jestli mi někdo nechybí. „Manžel? Kdepak,“ odpověděla jsem. On ale namítl, že myslí moji krev. Sourozence. Tehdy mi zatrnulo.
Moje rodina mi nic neřekla
„Vidím bratra,“ řekl mi. Nevěřila jsem. Stále se ptal, proč s ním nejsem v kontaktu. Prý potřebuje mou pomoc. Já vyrůstala jako jedináček. Smála jsem se, jak se karty spletly. Jenže sama jsem věděla, že jistý důvod k pochybnosti tu je.
Měla jsem v hlavě jednu scénu z dětství. I když jsem tehdy nechápala, o co jde, pamatovala jsem si dvě jména – Helena a Pavel. Rodiče se tehdy hádali a padla tato jména. Trvalo mi to, ale přišla jsem na to, že můj otec měl nemanželské dítě! Syna Pavla a jeho máma byla Helena.
Dojemné setkání s bráškou
Mého mladšího bratra jsem nakonec našla. Padli jsme si do náruče. On o mně věděl, ale neměl odvahu mne kontaktovat. Žil sám, byl rozvedený, neměl děti. A jak jsem se dozvěděla, byl nemocný. Potřeboval darovat krev, optimální však byla od někoho z rodiny.
Sice mi pomohl, ale příště už ne
Tak to byla ta pomoc, jak říkal kartář. K němu už raději nikdy nepůjdu. I když se kartám omlouvám, že jsem je podceňovala. Dnes už vím, že něco na tom je. Díky věštbě jsem začala pátrat, až jsem našla část rodiny, která mi zůstávala utajena.
A jsem ráda, že se s Pavlem máme. Já mu pomohla se zdravím, on je mi oporou, když mi něco nejde. Ty mužské práce zastane on a já se nemusím trápit s cizím chlapem.
I když mi onen věštec pomohl, už jsem za ním nešla. Ani nepůjdu. K němu ani k nikomu jinému. Přece jen se občas budoucnosti bojím a nechci znát nic předem. Pro jistotu.
Božena L. (71), Brno