Domů     Nečekaná návštěva mě zachránila
Nečekaná návštěva mě zachránila
4 minuty čtení

Byla jsem už dlouho opuštěná, nemocná a nešťastná. Začala jsem přemýšlet o svém konci. Nikomu bych nechyběla a měla klid.

Po nečekaném rozvodu jsem zůstala úplně sama. Děti jsme neměli, údajně kvůli nějakému dědičnému onemocnění v jeho rodině. Vlastně ani nevím, zda to byla pravda, nebo výmluva.

Po dětech jsem toužila

Já po dětech moc toužila, ale rozvést se a pořídit si nějaké bez manžela jsem neměla odvahu. „Kde bych bydlela a kdo by pomohl, kdybych onemocněla?“ Kladla jsem si otázky a odpovědi byly stále stejné.

Prostě jsem se časem se svojí situací smířila a s trochou závisti pozorovala děti v parku, jak si hrají na pískovišti nebo drandí na svých barevných koloběžkách po úzkých cestičkách. Byly všechny tak moc roztomilé. Milé a bezelstné! Krásné.

Svoji lásku jsem přenesla na žáky, které jsem učila. Pracovala jsem jako učitelka celý život a měla tak možnost být alespoň touto cestou dětem nablízku.

Učila jsem matematiku, což nebyl zrovna populární předmět, ale já neměla se svými žáky nikdy zásadní problém.

Oba jsme se změnili

Někdo byl nadanější a někdo pomalejší. To ale neznamenalo, že bych je musela nějak ponižovat nebo ztrapňovat. Vždyť ani já nebyla nadaná na jazyky nebo třeba na ruční práce. Na ty jsem měla doslova obě ruce levé.

Čas plynul svým tempem a já si ani neuvědomila, že se mi děje něco moc podivného přímo před očima. Zatímco já stárla, a nutno dodat, že ne moc do krásy, s mým mužem to bylo právě naopak. Stal se z něho charismatický muž. Navíc i jeho kariéra vzala rychlý obrat.

Z mého nenápadného kancelářského cifršpiona se stal náměstek s vysokým platem, služebním vozem a mnoha dalšími benefity.

Odešel za mladší

Vybraně se oblékal a doma trávil čím dál méně času. Potom mi oznámil, že se chce rozvést. Že také čeká rodinu s o třicet let mladší ženou, už jaksi takticky pomlčel. Zjistila jsem to až před soudní budovou, kde na něho čekala.

Byla už asi těsně před porodem, ale musela jsem uznat, že má můj, nyní už bývalý muž, dobrý vkus. Ze mě se stala opuštěná a zahořklá ženská. Kdybych měla děti, bylo by to jiné. Žila bych pro ně a určitě i pro vnoučata. Ale co si sama se sebou počít teď?

Někdo zvonil u dveří

Neměla jsem s kým promluvit, s kým trávit volný čas. Tedy ne že bych ten čas před rozvodem trávila s manželem, ale musela jsem vařit, nakupovat a starat se o domácnost. Nyní jsem nemusela vůbec nic, ale moc radosti jsem z toho neměla.

Napadlo mě, proč vlastně žiju. Kvůli komu? Nechala jsem si u doktorky napsat něco na nervy a pak také na spaní. Bylo toho dost. Napsala jsem dopis na rozloučenou a oblékla si svoje nejhezčí šaty.

Nalila jsem si sklenku tvrdého alkoholu a naposled se zadívala z okna na jasnou oblohu. Hezčí den jsem si pro svůj konec nemohla vybrat! Vtom zazvonil zvonek u dveří bytu. „Koho mi to čerti nesou?“ zeptala jsem se nahlas, jako by mě mohl někdo slyšet.

Bývalá žačka

Za dveřmi stála jakási slečna. Mohlo jí být asi dvacet, a když jsem otevřela, poznala jsem v ní svoji bývalou žačku. Tváře měla červené od větru a oči jasné, jako dvě průzračné studánky. V ruce držela kytku zabalenou do papíru.

Dostala jsem chuť žít

„Paní učitelko, nebudu rušit, jen jsem vás chtěla pozdravit. Studuji vysokou v Praze a často na vás myslím. Kdyby tam byli alespoň z poloviny na nás tak hodní, jako jste byla vy,“ řekla upřímně a podala mi onu květinu. Byly to bílé lilie.

Pomyslela jsem si, že to jsou ty pravé kytky na hrob. Na můj hrob! Holčina se rozloučila a já usedla ke stolu k těm práškům. Po chuti svůj život ukončit nezbyla ani památka. Bylo mi najednou lehko, jako bych se vznášela.

Vlastně se nic moc neudálo, ale mně se najednou chtělo žít. Smát se! Dýchat a vychutnávat každou minutu svého bytí. Našla jsem si brigádu ve školní družině. Mám opět kolem sebe děti a cítím se být konečně zase šťastná.

Petra L. (67), Hodonín

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud