Veškeré seznamovací večery i dovolené selhaly. Zdálo se, že zůstanu sama. Vše se změnilo, když jsme jely s kamarádkou Ančou na hory.
Bylo mi dvaačtyřicet a ztratila jsem naději na vdavky. Veškeré sny o svatbě byly v tahu. Už je pozdě, říkala jsem si sklíčeně. Máma vyváděla psí kusy, pořád něco mlela o vnoučatech, už se to nedalo poslouchat.
Jenomže všechny ty seznamovací akce, všelijaké seznamovací plesy, dovolené či rande naslepo jsem nenáviděla.
Pokaždé jsem se v takové situaci třásla jako břízka ve vichřici a modlila se, abych se už mohla vrátit domů, udělat si dva uklidňující čaje, otevřít velkou bonboniéru a pustit televizi.
O to víc jsem se těšila na hory s kamarádkou Ančou. Protože nebyly seznamovací. Anča měla rodinu a její jedinou touhou bylo na několik dní se hlučných potomků zbavit.
Zlodějka
Jet si někam jen tak a jen tak se tam bavit bylo něco, co jsem už pěkných pár let neudělala. Bohužel se to zkomplikovalo. Anča se hned první den probudila v horečkách, naříkala, že ji bolí v krku, kašlala.
Většinu času jsem se o ni starala a lítala do lékárny. Pozdě odpoledne mě slabým hláskem prosila, ať se alespoň trošku projdu, aby se moje dovolená nesmrskla pouze na běhání kolem nemocné kamarádky.
Samotné se mi nikam nechtělo, jen jsem obešla horskou chatu a vrátila se dovnitř. Sedla jsem si do restaurace a opájela se pocitem, že se tu nemusím s nikým seznamovat, že si dám sklenku vína, budu koukat z okna a půjdu brzy spát.
Vtom se ke mně vrhla vzteklá ženská a burácela: „Vidím svoji peněženku! To ona mi ukradla peněženku! Pomoc, je tu zlodějka!“ Začala mi hrabat v pootevřené kabele.
Oči jako meče
Brzy se to vysvětlilo. Ta hysterka postrádala peněženku, a jakmile viděla podobnou, hned začala ječet. Záhy našla tu svou na dně svojí tašky. Ani se nenamáhala přijít se omluvit, ale dostavil se chlapík, který s ní seděl u stolu.
Přisedl si ke mně a řekl: „Moc se omlouvám. Moje bývalá přítelkyně je nesnesitelná. Právě jsme se rozešli. Nedá se s ní žít.“ Řekla jsem: „To vám ráda věřím.“ Ta ženská měla oči jako meče a hlas jako poryv vichru. Chlapík nabídl, že mi objedná víno – jako bolestné za tu scénu.
Přinesli celou lahev. A tak jsem se v první večer, který nebyl po dlouhé době seznamovací, seznámila se svým budoucím mužem. Povídali jsme si celý večer. Nejvíc ho zajímalo, zda nejsem výbušná. A protože jsem mírná jako červnový vánek, stále máme šťastné manželství.
Markéta (67), východní Čechy