Domů     Jak jsem pochopila, že lhát se nemá
Jak jsem pochopila, že lhát se nemá
3 minuty čtení

V mládí jsem si s oblibou dělávala z mužů legraci. Vymýšlela jsem si různé nesmysly. A moje hloupé lži se mi v dospělosti nepříjemně vymstily.

Když jsem nastoupila na střední školu, sedla si vedle mě naprostou náhodou holka, která byla podobné číslo jako já. Spojoval nás zejména smysl pro recesi a ztřeštěný humor. Zjednodušeně řečeno – mlátila s námi puberta, jako s málokým.

Se Zdenou jsme vyrážely tancovat do jistého podniku v nedalekém městě, kde nás nikdo neznal. A toho jsme hojně využívaly k tomu, abychom si z místních kluků dělaly legraci.

Zajímavější než pravda

Hned prvnímu, se kterým jsem se tam začala bavit, jsem hrdě oznámila, že se jmenuji Božetěcha a s kolegyní Trudou pracujeme v nemocnici na patologii. Zdena na mě popatřila nenávistným pohledem:

„Tu Trudu ti nedaruju! Takový hnusný jméno!“ vyčítala mi cestou domů. Lež se krásně ujala, protože je vždycky zajímavější, než pravda. Když jsem si za pár dní kráčela po náměstí našeho městečka, ani jsem si neuvědomila, že kdosi křičí: „Božetěcho!“

Nedošlo mi, že je to na mě. Když se však za mnou ozval dusot, došlo mi, že za mnou nejspíš letí nějaký kluk z naší oblíbené tancovačky. Otočila jsem se, že mu pověsím nějaké další bulíky na nos.

Svět je malý

Jenže úsměv mi ztuhl na rtech. Byl to sice opravdu kluk z vedlejšího města, ale vedle něho druhý – z našeho gymplu, který mě dobře znal. Svět je prostě malý! „To je ta Božetěcha, o které jsem ti vyprávěl. Jak pitvá v nemocnici…“

Spolužák z gymnázia zachoval vážnou tvář, pokýval hlavou a nechal si o mně vyprávět. A přitom se zlomyslně vyptával na různé podrobnosti z pitevny. Tušila jsem, že si to nenechá pro sebe. Už druhý den na mě polovina školy pokřikovala „Božetěcho!“

Smířila jsem se s tím a brala to s humorem, neodradilo mě to od toho, abych lhala dál. A tak přišla znovu chvíle, kdy se mi to vymstilo. Roky plynuly, byla jsem už vdaná a měla děti.

Jednou jsem si s nimi hrála na zahradě tak nadšeně, až jsem si uhnala výron na noze. Nezbylo, než navštívit lékaře na pohotovosti. „Ahoj Eulálie! Jsi to ty?“ Srdce se mi málem zastavilo úlekem ve dveřích ordinace.

Jezdili jsme společně na vejšku vlakem do Prahy. Nakukala jsem mu, že se jmenuji Eulálie po své španělské babičce. „Paní se jmenuje Petra,“ opravila lékaře sestřička, která viděla moje jméno na zdravotní kartičce.

Byla to karma

Očividně ji Eulálie pobavila. Lékaři ale nemají rádi, když se jim sestry smějí, a ještě méně se jim líbí, když si z nich pacienti dělají dobrej den. Podíval se na mě jako můj dětský doktor, když jsem spolkla jako dítě desetník.

Poslal mě na rentgen, nohu mi celou zasádroval, a předepsal mi berle. „Vždyť to je jen výron!“ Bránila jsem se. Lékař ale trval na svém, že tak strašný výron v životě neviděl.

Naprosto zoufalá jsem doskákala o berlích k východu z nemocnice a telefonicky zjišťovala, kdo ze známých mě odveze domů mým autem, které jsem před nemocnicí zaparkovala. Než mě vyzvedl kolega z práce, provlál kolem mě ten doktor a utrousil: „Lhát se nemá!“

Petra (60), Písek

Související články
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.