Děsivá příhoda, která nás seniory zaskočila na samotě u lesa, byla pro mě nakonec příjemným zjištěním, že se s tím svým chlapem nemusím bát ničeho.

Tehdy byla zima zdlouhavá, otravná a neúnavná. Právě proto jsme naší malou chatrč několik měsíců nenavštěvovali. Naše oblíbená chatka se dožívala už úctyhodných let, byla velmi stará a sotva stála. V zimním období v ní byl pobyt vyložené peklo.

Mráz se zarýval pod nehty, kamna sotva fungovala a neplá voda netekla. Na půdě nám běhala kdejaká zvěř a někdy nás překvapilo špatně se dovírající okno. Vždycky jsme se nemohli dočkat, až začne jaro.

I tak jsme na ní ale nedali dopustit a celá léta si ji drželi. Ten rok se celá příroda probouzela rychle, a jaro udeřilo nečekaně brzy. Netrpělivě jsme vyhlíželi sluníčko a těšili se. Při první příležitosti jsme vyrazili za město do lesů.

V létě byl pobyt uprostřed lesů, které byly pokryté chladivými stíny stromů, zvlášť příjemný.

Vybral si nás vetřelec

Děti už byly dávno dospělé. Už měly svoje malé ratolesti a staraly se o své městské domky. Chatku jsme už navštěvovali pouze já s manželem Richardem. Jen co jsme přijeli, čekala nás hromada práce a my se do ní lačně vrhli.

Začali jsme s úklidem a připravovali své srubové obydlí na léto. Poklidně jsme sekali trávu, vytrhávali plevel z naší skalky, nechávali chatu dýchat velkými okny. Vše šlapalo tak jako každý rok.

Tedy až do chvíle, kdy můj zrak padl na otevřené malé okénko pod střechou. Vedlo na půdu. Nechali jsme ho snad přes zimu otevřené? Lekla jsem se, že na naší půdu nalezla kdejaká lesní zvěř a šplhala po žebříku, abych se přesvědčila.

Na půdě mě čekalo překvapení! Věci byly přeházené, všude nedopalky cigaret a můj čich signalizoval zcela jasně, že tam někde bude i nějaký ten lidský exkrement. Byl na naší půdě snad zloděj nebo bezdomovec? Všechno bylo rozhrabané.

Bylo vidět, že se někdo násilím pokoušel dostat přes uzavřená půdní dvířka dolů do chaty. Naštěstí neúspěšně. Nešťastná jsem si prohlížela poničené věci.

Už nebyl apatický stařík

Na podlaze jsem ale strnula! Zírala jsem jako fascinovaná před sebe a nemohla ani dýchat, natož křičet! Na zemi přede mnou ležel nůž a na něm zaschlá krev. Po prvním šoku jsem začala panikařit. ,,Co se tu stalo? Je to opravdu krev? Komu patří ta zbraň?

A co když je ten dotyčný někde blízko?“ Byla jsem tak bezradná! Manžel ale neváhal ani chvíli a zavolal policii. Celou naší chatku prohledala parta místních policistů. Přístup dovnitř nám byl odepřený, a tak jsme museli jen čekat, kdy to všechno skončí.

Zdálo se to nekonečné! Naštěstí nám byly aktuálně sdělovány aspoň kusé informace. Cítila jsem se jako v akční detektivce. A můj muž ještě víc. Najednou ten jindy apatický stařík ožil a byl z něho vitální soukromý detektiv.

Naše nenápadná chatička byla prohledána od střechy až po sklep, a případné důkazy a podezřelé předměty byly opatrně vkládány do průhledných obalů. Několik policejních aut stálo na naši lesní pěšince, která bývá jindy tichá a poklidná. Stále více mě zajímalo, jaký příběh se za tou zbraní skrývá…

Stal se z něho detektiv

Policie objevila stopy, které vedly do temných lesů. Připadala jsem si jak v detektivním filmu a celou situaci jsem hltala plnými doušky. Byla jsem konsternovaná, jak akční byl najednou můj manžel, který v posledních letech jakoby ztrácel radost ze života.

Policie nás zahrnovala nejrůznějšími dotazy. Bohužel ale marně, celou zimu jsme na chatu ani nepláchli. A neváhali se opakovaně ptát na to samé, a stále dokola! Bylo znepokojující myslet na to, že někdo nechtěný obýval naší zbožňovanou chatičku.

Policie nakonec celou záležitost nechala plynout bez valného zájmu. Byl to můj Richard, kdo od místních vypátral, že u nás přes zimu nejspíš pobýval muž. Sousedka, která se na své chaloupce objevovala během celého roku, dokonce spatřila jeho tvář.

Náhodně se potkali na lesní cestě. Neznámý chlapík se zdál být zaskočený, ani nepozdravil a spěchal k lesu. Sousedka si však dobře všimla stop ve sněhu, které vedly k naší chalupě.

Díky ní a neutuchající aktivitě mého muže mohli tedy vyšetřovatelé nakonec určit tvář pachatele. A jak se posléze zjistilo, tento muž byl zločinec.

Odhalili jsme útočníka

Co se tehdy stalo? Byl sychravý podzimní večer a mladá dívka venčila v parku psa. Tam si ji vyhlídl muž v kapuci. Nejspíše ji chtěl okrást. Protože se ale bránila, neváhal a použil nuž. Začal zoufalý souboj o život, slečna se snažila křičet.

On ji však vlekl více a více do blízkého křoví. Kde ji povalil. Naštěstí zaslechli zběsile štěkajícího psa kolemjdoucí, mladou ženu vysvobodili a zavolali pomoc. Záchranka zraněnou dívku odvezla do nemocnice, policie ale zůstala byla bez jakékoliv stopy.

Útočník zmizel. Dlouhou dobu nedokázala policie vypátrat, kam výtržník utekl a kde se skrýval. Díky otiskům z nože, potřísněného krví mladé dívky z parku, a přesné podobizny naší sousedky se podařilo lumpa nakonec chytit a usvědčit.

Velký podíl na jeho dopadnutí měl utajený detektivní talent mého manžela. Od té doby si však dáváme velký pozor, abychom na zimu všechno dobře a pevně zabednili.

Marie (59), Praha