Když si přivedla svého nastávajícího naše dcera, hned jsme si s ním padli do noty! Když si pak přivedl nevěstu syn, věřili jsme, že zapadne stejně dobře.

Na první pohled vypadala Pavlova Karolína úplně normálně. Milá a příjemná holka, zhodnotili jsme ji s manželem Jirkou. Do svatby jsme ji viděli jen párkrát, ale nic zlého jsme nečekali.

„Mami, tati, musím vám něco říct,“ soukal ze sebe Pavel, když přijel po nějaké době sám. „Kája musí ležet, je totiž ve dvanáctém týdnu a těhotenství je prý rizikové.“ Tak jsme se s mužem dozvěděli jinak šťastnou zprávu.

Nabídli jsme jim pomoc

Protože spolu žili v malé Pavlově garsonce ve městě, hned jsme se jim nabídli, aby se přestěhovali do našeho domu. Byl tu volný byt právě po mamince mého manžela, která před nějakou dobou zemřela.

Sice jen dva pokoje a kuchyň, ale měli jsme s Jirkou v plánu si to s mladými později vyměnit za náš větší byt v prvním patře. Tak začalo naše soužití. Karolína musela být v klidu, zůstala tedy doma na nemocenské.

Neměla jsem problém jim uvařit a postarat se o ně, vždyť nosila pod srdcem mé vnouče! Na můj vkus byl sice u nich všude nepořádek, ale neřešila jsem to. „Ty jsi holt ze staré školy, musíš pořád uklízet,“ smál se mi manžel.

Povinnosti ji nebraly

Péťa se narodil nedonošený, dokonce si ho v nemocnici nechali nějaký čas v inkubátoru. Moc jsme se o něj všichni báli. Chápala jsem, že Karolína v té době měla jiné starosti než uklízet a starat se o domácnost.

Jenže ani když si chlapečka přinesli domů, nic se nezměnilo. Malý plakal a ona si klidně klábosila s kamarádkami nebo cosi hledala na počítači! Na procházku jsme s malým jezdili jen já nebo manžel.

Náš Pavel byl od rána do večera v práci, aby dokázal platit náročný život naší snachy. Společný vchod a vstupní chodbu jsem vytírala jen já. Když jsem to schválně nechala neuklizené, ani si toho nevšimla. Já jsem to ale nemohla vydržet, a nakonec jsem uklidila.

Rozpis úklidu

Pokoušela jsem se s ní rozumně dohodnout. „Měly bychom se spolu domluvit, kdy která vytře chodbu,“ zkusila jsem to po dobrém. Jen mi to odkývala, ale k vytírání se neměla. Nebavilo mě pořád ji upomínat, tak jsem to postupně zase převzala já.

Asi to ani nezaregistrovala. Tohle bych ještě překousla, ale horší to bylo s péčí o Petříka. Jakmile přestala kojit, začala kouřit. Sice mu nekouřila úplně doma pod nos, ale klidně v jeho blízkosti venku na společné zahradě.

Kromě toho se tam neustále povalovaly nedopalky. Požádala jsem ji slušně, aby je uklidila. Nic. Zkusila jsem promluvit s Pavlem. „Mami, ty jsi proti Káje zaujatá!“ vyjel na mě.

Umělá výživa a jinak nic

Vnoučkovi kupovala jen různé výživy ve skle. Ani jednou mu neuvařila. Neříkám, občas se to hodí, ale ten kluk ani netušil, že jídlo se dá připravit i doma. „Kájo, nebylo by lepší mu něco vařit než ho krmit těmi polokonzervami?“ zeptala jsem se jednou.

To, co se strhlo, bych ani v nejhorším snu nečekala. „Starej se o sebe!“ vykřikla na mě. „Co je ti do toho? Pořád se ti na mně něco nezdá.“ „Nikoho nenavádím! Jen se mi nelíbí, jak se staráš o mého vnuka a v jakém nepořádku žijete!“ zvýšila jsem hlas i já.

Od té doby se nebavíme a v domě je napjatá atmosféra. Ani na procházky s malým už nesmíme. Co bude dál?

Monika S. (63), Uherské Hradiště