Domů     Nehoda mi přinesla báječného muže
Nehoda mi přinesla báječného muže
5 minut čtení

Chodila jsem s Petrem od střední školy a malovala jsem si, že spolu budeme mít velkolepou svatbu, kupu dětí a budeme žít šťastně až do smrti.

Ve druhém ročníku na vysoké se ale něco změnilo. Neměli jsme na sebe tolik času, ale já se utěšovala, že až dostudujeme, bude to lepší. Jenže Petr začal být odtažitý. Byla jsem ve třetím ročníku a intenzivně jsem se připravovala na státnice.

S Petrem jsme se v tu dobu moc nevídali, tvrdil, že mě nechce rozptylovat. Týden před zkouškami jsme se ale viděli. Malovala jsem si, jaké to bude, až dostuduji. „Mohli bychom si vzít hypotéku.

Tvá babička nám nabízela, že bychom mohli být u ní, v celém horním patře. Nebo si zatím jen něco pronajmeme?“ chrlila jsem na Petra. On se ze sebe vysoukal jen pár slov. „Víš, přemýšlel jsem. Já se asi ještě nechci vázat. Je to moc brzy,“ sdělil mi.

„A dokdy chceš čekat? Tak ještě spolu nebudeme bydlet? Vždyť jsme spolu čtyři roky!“ snažila jsem se ho dotlačit k rozhodnutí. Jenže jsem netušila, že nechce zbrzdit. On chtěl vycouvat! „Přemýšlel jsem o nás. Nemyslím si, že by nám to vyšlo,“ oznámil mi. „Já tě asi nemiluji,“ řekl.

Najednou vše ztratilo smysl

Cítila jsem se zraněná, zhrzená a na dně. Najednou jsem ztratila chuť na cokoli. Netoužila jsem dokončit školu, všechno mi bylo jedno. A právě v tomto hysterickém stavu jsem nasedla do auta. Potřebovala jsem si vyčistit hlavu.

Nejela jsem zbrkle, byla a stále jsem dobrá řidička. I přes rozrušení jsem byla soustředěná, ovšem rozmazaný pohled díky slzám v očích se mi stal osudným. V nestřeženém okamžiku jsem dostala smyk. Mokrá silnice udělala své.

Byl konec prvního květnového týdne a já jsem ho zakončila jedním rozchodem dlouholetého vztahu, dvěma zlomenými žebry, naštípnutou holenní kostí a lehkým otřesem mozku. Srdce mě ale bolelo nejvíc.

Kamarádi z nemocnice

Po tomto karambolu mi bylo jasné, že ke státnicím nepůjdu. Po dvou týdnech jsem se mohla zlehka hýbat, po měsíci jsem vyjela na zahradu. Pro jistotu na vozíku. Tam byl další pacient nemocnice. Jmenoval se Karel.

Byl milý a vtipný a začali jsme spolu trávit stále více času. Povídali jsme si, hráli jsme hry. Možná nás spojilo i to, že v nemocnici nám dělali společnost o hodně starší lidé a my jsme jako vrstevníci k sobě našli cestu.

Po měsíci a půl mé hospitalizace přišlo rozloučení. Karel odešel, ovšem vyměnili jsme si telefonní čísla. Jakmile se ale za ním zavřely dveře, bylo mi jasné, že už se neuvidíme. Byl z Brna, já z Prahy. V nemocnici byl jen proto, že tu měl rodinného známého.

Vrhla jsem se do práce

Z nemocnice jsem odešla po dvou měsících a místo myšlenek na nemocničního kamaráda jsem začala uvažovat, jak si zařídím nový život.

Začala jsem se poohlížet po práci, co bych mohla dělat, a vzhledem k zaměření mého studia, hotelnictví, jsem se ucházela o post vedoucí recepce v jednom z pražských hotelů. Práce mě bavila, poznala jsem spoustu nových lidí. Jen mi ale občas něco chybělo.

Byly okamžiky, kdy jsem chtěla někomu říct své radosti, úspěchy nebo si i postěžovat. Najednou jsem měla pocit, že možná něco takového už nikdy nezažiji.

Nečekané setkání

Byl zimní večer, první prosincový den. Na hotelu už byl klid, protože hosté se raději choulili v teple pokojů či salonků. Najednou se mezi dveřmi objevil vysoký muž zachumlaný v kabátě, šále a čepici. Nebylo poznat, o koho jde.

Pak si sundal čepici, šálu a já ho poznala. Byl to Karel! „Co tu děláš?“ zeptal se mě. „Pracuji,“ odpověděla jsem neutrálně. „Aha. No, já mám problém. Jsem tu na služební cestě a nikde není volné ubytování.

A jediný hotel, který mi byl doporučen, má pod palcem hezká dívka, která už mě jednou odmítla.“ „Já jsem tě neodmítla!“ namítala jsem. „Vždyť jsi mi měla zavolat,“ hájil se. „Měli jsme se sobě ozvat navzájem,“ bránila jsem se.

Karel mi ovšem připomněl, že své číslo mi dal jen on, protože já jsem si hrála na nedostupnou a tvrdila jsem, že čísla nerozdávám na potkání. „No, to je ten otřes mozku,“ snažila jsem se svoji zapomnětlivost svést na onen dávný úraz.

Bylo nám spolu dobře

Karla jsem tenkrát zachránila a ubytovala ho v našem hotelu. A opět jsme navázali na letmé schůzky. Když měl po týdnu a půl Karel odjet zpět do Brna, nechtěla jsem, aby mi zase utekl ze života. „A co kdyby ses tu ještě ubytoval?

U mě tě to vyjde levněji,“ usmála jsem se. Jeho pracovní závazky mu sice nedovolily více než tři dny, ovšem za tu dobu jsme si uvědomili, že se nechceme ztratit.

Našli jsme své štěstí

Karel odjel zpět do Brna a já začala z paměti vytahovat své neblahé zkušenosti s Petrem. Jaké to bude s Karlem? Nic jsem od toho nečekala. Naše láska ale byla tak silná, že si ve své firmě domluvil přeřazení do Prahy.

Hned jsme spolu začali bydlet, vzali jsme se a dnes máme už dvě dospělé děti. A já si uvědomila, že ta tragická nehoda byla možná mým štěstím. Osudová havárie byla přelomem v mém soukromí.

Přišla jsem sice o toho, koho jsem hluboce milovala, ale díky tragédii jsem našla svoji životní lásku, s níž jsem naplnila své sny.

Adéla O. (51), Praha

Související články
3 minuty čtení
Ze žárlivosti je člověk schopen udělat leccos. Jsem už daleko rozumnější než zamlada, zdaleka ne tak vznětlivá a bláznivá. Ale stále zamilovaná. Vdobách, kdy jsme s mým mužem teprve chodili, jsem docela dost žárlila. Naštěstí mě to už nepronásleduje, protože s tím by se nedalo žít, v lepším případě bych skončila jako rozvedená, opuštěná ženská, v horším ve vězení. Jezdívali jsme na chatu jeho r
5 minut čtení
Svůj život jsem promarnila s nesprávným mužem a okamžik, kdy jsem potkala toho pravého, mě málem minul. Nikdy jsem nepatřila k děvčatům, která chtějí dělat kariéru, nebo jen ulovit bohatého chlapa a mít se dobře. Já chtěla najít hodného a chápavého muže a s ním si pořídit velkou rodinu. A našla jsem ho už za studií. Jmenoval se Martin, končil práva, nebyl to sice krasavec, ale byl milý a pozorn
4 minuty čtení
Loni na Prvního máje jsem plánovala, že zůstanu doma. Na lásku jsem neměla ani pomyšlení. Jenže osud si pro mě připravil něco jiného. Přiznám se, že jsem svátky zamilovaných jako První máj nebo Valentýn nikdy nemusela. Tohle povinné dokazování lásky mi přijde ujeté. Když jste navíc nezadaná, zamilované párečky vám lezou na nervy ještě víc. Když jsem se loni prvního května probudila, měla jsem p
3 minuty čtení
Ten muž se objevil v drogerii, kde jsem v té době pracovala. Pořád po mně pokukoval, nakonec se přece jen osmělil a oslovil mě. Byl to Ferda. Táta mi tu neobyčejně povedenou fotku z tábora nechal zasklít. Byla jsem tam ještě s nějakými táborníky, postupem času jsem zapomínala jejich jména i táborové přezdívky, protože šlo hlavně o to, že mi to tam moc slušelo. Bylo mi tehdy patnáct, měla jsem v
3 minuty čtení
Byli jsme s Tondou každý jiný, on ze statku, já z města. Bála jsem se, že jsme příliš rozdílní, než abychom spolu mohli žít. Skoro celé léto jsem tehdy probrečela. Byla jsem nešťastná, i když zase naopak chvílemi šťastná, zasněná a zamilovaná. Byli jsme s Tondou jako oheň a voda. Maminka mě utěšovala, že láska hory přenáší a všechno spraví, jenomže budoucí tchyně si zjevně myslela opak. Byla to
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Duch na útěku: Příběh, kde se role oběti a pronásledovatele obrátily
enigmaplus.cz
Duch na útěku: Příběh, kde se role oběti a pronásledovatele obrátily
Dětská zvídavost je nesmírná. Ale co když se tříleté dítě rozhodne prozkoumat něco, co nemá žádné fyzické tělo? To se stalo Američance Diane Davis, jejíž setkání s nadpřirozenou entitou bylo jiné než
Vytáhli Sověti strůjce svých vesmírných úspěchů přímo z gulagu?
historyplus.cz
Vytáhli Sověti strůjce svých vesmírných úspěchů přímo z gulagu?
„Úchvatné!“ honí se hlavou Sergeji Koroljovovi, když zpoza ohradníku sleduje zkušební start německé rakety V-2. V říjnu 1945 sovětský konstruktér vidí vzlétnout velkou raketu vůbec poprvé v životě. Při pohledu na kolos stoupající k nebesům si uvědomí, že přesně tohle je cesta, jak dosáhnout dosud neuskutečněného a vynést člověka do vesmíru…   Američané měli Wernhera
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Čeští vědci „přesvědčili“ kmenové buňky tvořit zubní tkáň
21stoleti.cz
Čeští vědci „přesvědčili“ kmenové buňky tvořit zubní tkáň
Často propíraným tématem poslední doby je léčba kmenovými buňkami. Jedná se o nediferencované buňky, které je možné získat třeba z tukové tkáně a které mají hojivé schopnosti, jichž lze za určitých ok
7 kroků, jak pečovat o pleť v horkém létě
nejsemsama.cz
7 kroků, jak pečovat o pleť v horkém létě
Léto je pro pleť výzvou – více slunce, tepla i potu, a přesto toužíte po zářivém vzhledu, svěžesti a hydrataci. Co zařadit do každodenní rutiny? V létě se pravidla každodenní péče o pleť mění. Pleť je vystavena vysokým teplotám, UV záření a suchu a make-up vydrží přece jen o trochu méně. Máme pro vás tipy
Objevte lokality, o nichž se říká, že mají léčivou moc
epochanacestach.cz
Objevte lokality, o nichž se říká, že mají léčivou moc
V Česku nalezneme nepočítaně míst s magickou energií. Zde jsou další z nich, která mají prý dokonce až léčivou moc! Nedokončený chrám dobije baterky V Panenském Týnci v okrese Louny má původně stát velkolepá stavba chrámu, ta však zůstává nedokončena. Přesto místo i nadále láká mnoho lidí a je důkazem, že není nutná přepychová výzdoba
V Monopolech se hrálo o svobodu
epochalnisvet.cz
V Monopolech se hrálo o svobodu
Zajatí britští letci se snaží nedat najevo svou radost. Právě k nim do německého zajateckého tábora doputoval zvláštní dárek – desková hra Monopoly. Nemá jim posloužit jen k ukrácení času. Pomůže jim k útěku.   „Je vaší povinností pokusit se o útěk ze zajetí,“ vtloukali britským vojákům do hlavy při výcviku. Někteří z nich, většinou letci, dostávali za druhé
Skončí Aneta Krejčíková brzy na mizině?
nasehvezdy.cz
Skončí Aneta Krejčíková brzy na mizině?
Po rozchodu s tělocvikářem Ondřejem Rančákem (40) se těšila na nový začátek. Jenže teď prý Aneta Krejčíková (34) začíná svých činů pomalu litovat. Je to teprve pár měsíců, co se rozhodla pro rázný kro
Moje stará kočička za sebe přivedla náhradu
skutecnepribehy.cz
Moje stará kočička za sebe přivedla náhradu
Moje úžasná kočička Didi mě léta provázela životem. Ve chvíli, kdy cítila, že brzy nadejde její čas, se postarala o svého nástupce. Nebyla jsem nadšená z toho, že si děti prosadily kotě. Přinesly ho z útulku. Kočička Didi se u nás rychle zabydlela. Rázem byla paní domu ona. Spala s námi v posteli a byla tak mazaná, že se naučila pouštět si
Zapékaný kozí sýr s jablkem a ořechy
tisicereceptu.cz
Zapékaný kozí sýr s jablkem a ořechy
S kozím sýrem Ivana Anderlová dokáže přímo čarovat. Zkuste i vy vykouzlit naprosto báječný pokrm podle jejího receptu. Ingredience 200 g kozího sýru 2 celozrnné bagetky nebo chléb 1 jablko ol
Sofistikované vrstvení
iluxus.cz
Sofistikované vrstvení
Ve světě módy platí jedno pravidlo: styl je způsob, jak říci světu, kdo jste – bez jediného slova. A právě sofistikované vrstvení šperků se stává nástrojem sebevyjádření, který oslavuje individualitu,
Gladiátoři: Život a smrt šampionů starověké arény
epochaplus.cz
Gladiátoři: Život a smrt šampionů starověké arény
Představte si dunění davu, ostrý lesk oceli a vůni krve mísící se s prachem v rozpálené aréně. Právě zde, v srdci Římské říše, se psaly osudy mužů, kteří byli zároveň obdivováni i odsuzováni – gladiátorů. Tito bojovníci, vhození do mlýnku na maso pro zábavu mocných a lidu, vedli život plný protikladů. Měli sice špičkovou lékařskou