I když není pravidlo, že sousedé musí být kamarádi, je to lepší. Vždyť jsou vám nejblíže. Já si jednoho bohužel až moc připustila k tělu.

Ondřej se k nám do domu nastěhoval před 10 lety. Rozvedený, solidně vypadající muž. I já jsem byla rozvedená, takže jsme měli společnou řeč.

Všichni měli své životy

Byl zábavný a milý, lidé ho měli rádi. Každý měl ale svoji rodinu, proto my dva jsme se sblížili více. Byla jsem ráda, že do mého života vstoupil. Měla jsem rodinu, kamarádky.

Ale děcka měla své životy a kamarádky třeba nebydlely blízko nebo trávily víc času s manžely.

Kamarádi, nebo něco víc?

S Ondrou jsme se pravidelně navštěvovali. Já mu radila, jak to chodí u nás v domě, on mi na oplátku občas něco opravil. Stali se z nás postupně přátelé. Až moc blízcí.

Už jsem nebyla osamělá

Bylo mi s ním prostě dobře. Přestala jsem se cítit osaměle, na naše setkání jsem se těšila čím dál víc. Jestli jsem od toho i víc čekala? Ani nevím.

Dceři se nelíbil

Nechtěla jsem už chlapa, pak jsem ale pochopila, jak může být samota krutá. Líbilo se mi, že o mne muž jeví nějaký zájem, byť v počátcích jsem netušila, jestli chce něco víc. Jak si Ondřej všechny získal, tak na Hanku, moji dceru, dojem neudělal.

Jeho až moc přívětivé chování jí neimponovalo. Já se ale smála. Co blázní, však nejde o vztah. „Vždyť jsme jen kamarádi,“ říkala jsem jí. „Ale mami, to vede jinam,“ říkala dcera. Měla samozřejmě pravdu, jen jsem si to nechtěla přiznat. Nebo možná okolí.

Po jejím odsouzení Ondřeje už určitě ne. A on? Ten dával své city najevo čím dál víc. A já dceru neposlechla…

Alespoň trochu lásky

Náš vztah s Ondrou vyplynul tak nějak sám. Přirozeně a samozřejmě. Byla jsem ráda, ten pocit, že je žena žádaná a zamilovaná, dokáže divy. Bohužel i v negativním smyslu. Byla jsem zamilovaná a ochotná pro svou lásku udělat cokoli. Bohužel. Ondru jsem pozvala do svého života.

Myslela jsem, že to vydrží

Jezdili jsme spolu na výlety, na moji chalupu. Bylo nám tam spolu krásně, na chatě leccos opravil. Takový člověk přece nemůže být vypočítavý, myslela jsem si. Dcera jej respektovala, synovi to bylo asi jedno. Rozuměli si s Ondrou jako chlap s chlapem.

Ondra se začal měnit. Byl občas zadumaný, mračil se. Chtěl být víc sám. Uhodila jsem na něj, co se děje. Přiznal, že jej dohnal nějaký dluh z dřívější doby, který narostl a hrozí mu exekuce.

Půjčila jsem mu peníze

Co udělá zamilovaná žena? Půjčí peníze. Dělal, že má hrdost a peníze nepřijme. V podstatě mě uvedl do pocitu, že já jsem mu peníze vnutila. Jenže nic moc se nevyřešilo. Stále se mi vyhýbal, až jednoho dne se odstěhoval. Bez vysvětlení.

Jen se mi vysmál

Děti mi pomohly ho najít. Tvrdil, že neměl na nájem. Před ostatními říká, že jsme měli problémy a rozešli jsme se. A půjčené peníze? Tomu se vysmál. Syn měl co dělat, když Ondřej vše zapřel, aby mu jednu nevrazil. To by ale nic nevyřešilo.

Jitka K. (59), Jihlava