Domů     Podvedla jsem dceru i otce
Podvedla jsem dceru i otce
5 minut čtení

Tehdy jsem se rozhodla pro nový život. Bez něj. Jenže mi zůstala památka. A té dlužím vysvětlení…

Jde o mou dceru Péťu. Stalo se to před půl rokem. Přišla obálka s černým pruhem. Když jsem byla malá, fascinovaly mě, protože se mě to vlastně netýkalo. Dnes si říkám, že se už kácí v našem lese. Takových oznámení o odchodu spolužáků bohužel několik mám.

Tento dopis byl ale jiný. Bylo v něm Zdeňkovo jméno. Má známost, která však skončila brzy. Navzdory tomu jsem si odnesla jedno velké tajemství. A nyní tápu, jestli ho mám odkrýt.

Proč pláčeš pro cizího?

Péťa nechápala, proč pláču. O tom muži nikdy neslyšela. Přitom byl její krev… Ano, tajemství, které s sebou stále nosím. Její otec. Byl synem přátel mých rodičů, proto měla jeho rodina naši adresu a řekli si, že se třeba budeme chtít rozloučit.

Proč mi vyhrkly slzy, ani nevím. Bylo mi to líto, samozřejmě. Ale plakala jsem, protože jsem si uvědomila, že jsem mu neřekla tak zásadní věc, že má dítě? Že jsem vlastní dceři znemožnila potkat otce?

Nejistá budoucnost

Zdeněk byl moje první velká láska. Bylo nám krásných náct, mluvili jsme o společné budoucnosti. Jenže tam byl zádrhel. Měl přítelkyni. Tvrdil, že už to mezi nimi nefunguje a že se s ní rozejde. Jenže byla prý citově labilní a stále nebyl ten pravý okamžik.

I když jsem ho milovala, nechtěla jsem být stále ta druhá. Proto jsem mu řekla, že si musí vybrat. A on se dostal do kleští, což nebyl rád. Tehdy jsem netušila, že nosím pod srdcem plod naší lásky. Bylo by něco jinak?

Možná bych zabránila tomu, že si tu druhou nakonec vzal, měl s ní dvě děti a ona žila život, který bych měla já. Možná také ne. To už se nedozvím. Spíš mne trápí, jestli se moje dcerka má dozvědět pravdu o svém původu. Měla by, to vím. Jenže jsem se do toho tak zamotala, že se bojím.

Petr mě zachránil

Byla to šílená situace. Měla jsem nutkání to Zdeňkovi říct. Ale nešlo to. Měla jsem svoji hrdost. Když o mě ani moc nebojoval, říkala jsem si, že si to nezaslouží. Čím víc mě to trápilo, tím víc jsem na něj ale nemohla zapomenout.

Nebylo to mezi námi vyřešené, a proto i po letech mi vyhrkly slzy. Tehdy mi pomohl kamarád Petr. Staral se o mě, on jediný věděl, co se stalo. Miloval mě. A já v něm našla jistotu. Nakonec jsme to dali dohromady.

Nemilovala jsem ho jako Zdeňka, ale ta jistota ve vztahu pro mne po tom zklamání byla důležitá. Asi se ptáte, jak Petr naložil s tím, že očekávané miminko není jeho. Sám navrhl, že bude jeho.

Nikomu jsme nic neřekli

I když okolí umělo počítat a něco jim nesedělo, tvrdili jsme s Petrem, že malá Péťa „vznikla“ v době, kdy jsme vztah tutlali. A tak se narodila. Krásná dívenka, kterou jsme milovali oba dva. S Petrem jsme se vzali a žili jsme šťastně.

Pokoušeli jsme se o rodinu, ale nedařilo se. Až jsme zašli na vyšetření. Zjistilo se, že Petr má velmi malou naději, aby měl vlastní potomky. Na jednu stranu ho to mrzelo. Krev je krev.

I když měl Péťu rád a vlastně ona má jméno po něm, stejně toužil po vlastním dítěti.

Měl strach, že utečeme?

Během našeho vztahu párkrát padlo jméno Zdeňka. Petr věděl, že jeho rodina byla blízká naší, proto měl asi občas obavy, aby vše neprasklo. Někdy nadnesl jeho jméno, jestli Pétě něco řeknu.

Takovou možnost jsem zavrhovala, když už měla rozum, bála jsem se, že nám vyčte, že jsme jí to neřekli dříve. Občas, jen tak sama pro sebe, jsem si ale řekla, co by Zdeněk řekl na svou dcerku. A i ona by měla právo poznat svého tatínka. Skutečného.

Přiznám se, že jsem se občas uchýlila k myšlence, že třeba to udělám, až Petr nebude. Nemohla jsem samozřejmě vědět, který z nás dvou odejde dřív. Možná to byla jen taková berlička, abych to nemusela řešit.

Už je pozdě

Už je všechno jinak. Osud zasáhl. Tou obálkou s černým pruhem. Petr nebyl tehdy doma, byl na návštěvě u bratra. Když Péťa viděla, jak mi je, nabídla se, že půjde na pohřeb se mnou. Souhlasila jsem.

Sama si to vybrala, aniž by tušila, že na poslední cestě sama vyprovodí vlastního otce. Poprosila jsem ji, ať to neříká Petrovi. Zaobalila jsem to historkou, že Zdeněk byl dávná láska a s Petrem byli trochu sokové.

Zamotala jsem se do toho tak, že jsem nemohla Pétě říct pravdu. Obelhala jsem ji ještě víc. A bylo to špatně. To mi osud naznačil další tragickou zprávou.

Mám poslední šanci?

Vypisuji se tu ze svého trápení, protože nevím, kudy kam. Před 3 týdny jsem šla na preventivní prohlídku. Něco se lékaři nezdálo, proto mě poslal na nějaká vyšetření. Výsledkem byl další papír. Zpráva. Rakovina. Šance mám tak půl napůl.

Měla bych myslet na léčbu, já se však soustředím na jedné. Než odejdu, mám říct dceři pravdu?

Málo času na to zásadní

Ale jak? Že jsem jí znemožnila poznat otce, než navždy odešel? Že jsem ji vzala na jeho pohřeb a lhala jsem? A když to neudělám, neprozradí to Petr a dcera na mne bude vzpomínat ve zlém? Tolik se bojím, což mému stavu neprospívá. Nevím, co mám dělat.

Dny plynou a já přemýšlím. Jednou jsem rozhodnutá vše říct, pak ale dostanu strach. Ani s Petrem jsem o tom nemluvila, bojím se jeho reakce. A i toho, že jsem dceru vzala na Zdeňkův pohřeb. Ta tíha tolika tajemství je neúnosná. Jak se mám rozhodnout?

Jana V. (66), Olomouc

Předchozí článek
Související články
5 minut čtení
Když vaší vlastní rodině nestojíte za pozornost, může se objevit cizí duše, která vám rozzáří svět. Sedím na dřevěné lavici před domem. Pamatuje víc než já. Dřív byla nalakovaná světle zelenou barvou, dnes je už oloupaná, plná vrypů a prasklin. Přesto mi připadá krásná. Je mou každodenní společnicí, tak jako dřív bývala knihovna nebo rádio. Už nesedávám dlouho, záda mě bolí a prsty mi občas cuk
2 minuty čtení
Každé úterý chodím do městského parku. Je tam kavárna. Tam jsme sedávaly s kamarádkou. Sedávám tam už sama. Vždy si srovnala šátek, kabelku, brýle. A měla pokaždé připravený nějaký drobný dárek. Kamínek, jablko, lístek se vzkazem. Říkala, že život je mozaika maličkostí a že každá věc má význam, pokud jí ho dáme. Já tehdy nevěřila, že je možné zapomenout na něco velkého. Teď vím, že se člověk mů
3 minuty čtení
Neslyším, ale i ticho má zvláštní sílu. Poslouchám ho každý den, když si sednu ke stolu s hrnkem slabého čaje a dívám se z okna na dvorek. Vždycky jsem měla ráda rána. Ne kvůli východu slunce, ten jsem často zaspala, ale kvůli tomu klidu, který přichází dřív než první hluk ulice. Poslední dva roky je ticho jiné. Přestala jsem slyšet ptačí zpěv. Nejprve jsem si myslela, že ptáci uletěli. Pak jse
3 minuty čtení
Chci se svěřit s něčím, co mě dlouho tíží. Nikdy jsem si nemyslela, že budu psát o zradě, kterou mi provedla žena, má nejlepší přítelkyně. S Evou jsme se poznaly před třiceti lety v práci. Byly jsme účetní v jedné brněnské firmě, seděly jsme u jednoho stolu, smály se a sdílely vše, od rodinných starostí až po nejtajnější sny o lepším životě. Chtěli jsme podnikat Eva byla svobodná, bez dět
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Grenadina z granátových jablek
nejsemsama.cz
Grenadina z granátových jablek
Grenadina je tradiční sirup vyráběný z granátových jablek, nikoli z třešní, jak se mnozí domnívají. Má sladkokyselou chuť a krásnou červenou barvu. Ingredience na 4 sklenice: ● 1 l čerstvé šťávy z granátových jablek ● 100 g cukru ● šťáva z citronu Postup: Do malého hrnce nalijte šťávu a přidejte cukr. Pomalu zahřívejte a míchejte, dokud se cukr zcela nerozpustí, ale nevařte. Přidejte citronovou šťávu, která zvýrazní chuť a prodlouží
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
enigmaplus.cz
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
Ochozy kolem závodního okruhu ve francouzském Le Mans, kde se jezdí známý 24 hodinový závod, jsou plné lidí. V kalendáři je psaný 11. červen roku 1955 a závod byl zhruba před dvěma hodinami odstartová
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
iluxus.cz
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
Za posledních dvacet let se oranžová barva stala synonymem pro potápěčské hodinky značky Omega – nejen díky své vysoké viditelnosti pod vodou, ale i jako výrazný estetický prvek. Tato výrazná barva se
Vana – královna relaxačního prostoru
rezidenceonline.cz
Vana – královna relaxačního prostoru
Na následujících stránkách vám chceme představit tradiční koupelnu v netradičním pojetí. Zařizovací předměty se netísní v malé místnosti bez oken, ale jsou součástí relaxačního prostoru. Opravdovou královnou koupelny se stává vana, volně stojící uprostřed prostoru. Nejenom že je pohodlně přístupná ze všech stran, zároveň dokonale vyniknou její ladné linie. Hitem posledních let se staly tradiční tvary, různé
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
epochaplus.cz
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
Má jednu z nejznámějších tváří přelomu 19. a 20. století. Básníci ji opěvují, spisovatelům je múzou, pro mnohé je ideálem krásy. A nikdo neví, kdo to vlastně je. Zavřené oči a lehký, téměř neznatelný náznak úsměvu. Tak zůstane navždy zapsána do historie. Tvář neznámé dívky, otištěná pravděpodobně do posmrtné masky, visí kolem roku 1900 jako
Tunisko a jeho exotická tvář
epochanacestach.cz
Tunisko a jeho exotická tvář
Tunis není jen pětihvězdičkový hotel a každodenní lenošení na pláži. Tato země nabízí mnohem víc. Většina Čechů jezdí hlavně na Djerbu, do Sousse, Hammametu nebo Nabeulu. Milovníci klidu a historických památek zamíří ale raději do Mahdie. Určitě se vyplatí nezůstávat celý týden jen u hotelu v opojení all inclusive, ale navštívit více různých míst. Mezi ně
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
nasehvezdy.cz
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
Zatímco Daniela Peštová (54) chce problémy řešit a mluvit o nich, její partner Pavol Habera (63) veřejně přiznal, že ho to nezajímá. Podřezal si pod sebou větev a dočká se rozchodu? Následující týd
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
21stoleti.cz
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
Psalo se 28. září 1931. Den, který navždy změnil osud jednoho druhu. V pražské Troji se slavnostně otevřela nová zoologická zahrada. Pro mnohé jen další zábavné místo pro rodinné výlety. Kdo by si teh
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
epochalnisvet.cz
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
Polární stanice Amundsen-Scott je umístěná 100 metrů od jižního pólu. Polárníci zde tráví čas už od roku 1956, kdy první budovy postaví osmnáctičlenná skupina amerického námořnictva.   Od té doby zde léto tráví přes 200 výzkumníků, v zimě je zde jen něco mezi 50 a 90 lidmi. Taky není o co stát, průměrná teplota je přes
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
historyplus.cz
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
Do „třináctých“ komnat Rudolfa II. nahlédne jen málokdo. Augšpurský obchodník Hans Kraft je jedním z vyvolených. „Teď se můžete chlubit tím, že jste viděl, co mnoho jiných ne,“ usměje se na něj císař, když ho provází mezi policemi své kunstkomory. Kraftovi se doslova tají dech. Pravda, obdobných sbírek existuje v Evropě celá řada, jen namátkou vévodská
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
tisicereceptu.cz
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
Možná jste dosud neobjevili kouzlo kuřecího masa ovoněného pečeným citronem. Teď máte ale příležitost. Ingredience 1 celé kuře 2 cibule 2 celé citrony 5 stroužků česneku hrst tymiánu nebo ro
Moudrá sova mi přináší štěstí
skutecnepribehy.cz
Moudrá sova mi přináší štěstí
Měla jsem krátce před maturitou a byla jsem nervózní. Sova v mém snu mi poradila, na jakou otázku se mám připravit. Ten sen se mi zdál ve škole před maturitou. Seděla jsem na břehu řeky, kam jsem chodívala s dědečkem na ryby. Seděla jsem tam sama, děda byl už po smrti, a mně se v tom snu po