Domů     Podvedla jsem dceru i otce
Podvedla jsem dceru i otce

Tehdy jsem se rozhodla pro nový život. Bez něj. Jenže mi zůstala památka. A té dlužím vysvětlení…

Jde o mou dceru Péťu. Stalo se to před půl rokem. Přišla obálka s černým pruhem. Když jsem byla malá, fascinovaly mě, protože se mě to vlastně netýkalo. Dnes si říkám, že se už kácí v našem lese. Takových oznámení o odchodu spolužáků bohužel několik mám.

Tento dopis byl ale jiný. Bylo v něm Zdeňkovo jméno. Má známost, která však skončila brzy. Navzdory tomu jsem si odnesla jedno velké tajemství. A nyní tápu, jestli ho mám odkrýt.

Proč pláčeš pro cizího?

Péťa nechápala, proč pláču. O tom muži nikdy neslyšela. Přitom byl její krev… Ano, tajemství, které s sebou stále nosím. Její otec. Byl synem přátel mých rodičů, proto měla jeho rodina naši adresu a řekli si, že se třeba budeme chtít rozloučit.

Proč mi vyhrkly slzy, ani nevím. Bylo mi to líto, samozřejmě. Ale plakala jsem, protože jsem si uvědomila, že jsem mu neřekla tak zásadní věc, že má dítě? Že jsem vlastní dceři znemožnila potkat otce?

Nejistá budoucnost

Zdeněk byl moje první velká láska. Bylo nám krásných náct, mluvili jsme o společné budoucnosti. Jenže tam byl zádrhel. Měl přítelkyni. Tvrdil, že už to mezi nimi nefunguje a že se s ní rozejde. Jenže byla prý citově labilní a stále nebyl ten pravý okamžik.

I když jsem ho milovala, nechtěla jsem být stále ta druhá. Proto jsem mu řekla, že si musí vybrat. A on se dostal do kleští, což nebyl rád. Tehdy jsem netušila, že nosím pod srdcem plod naší lásky. Bylo by něco jinak?

Možná bych zabránila tomu, že si tu druhou nakonec vzal, měl s ní dvě děti a ona žila život, který bych měla já. Možná také ne. To už se nedozvím. Spíš mne trápí, jestli se moje dcerka má dozvědět pravdu o svém původu. Měla by, to vím. Jenže jsem se do toho tak zamotala, že se bojím.

Petr mě zachránil

Byla to šílená situace. Měla jsem nutkání to Zdeňkovi říct. Ale nešlo to. Měla jsem svoji hrdost. Když o mě ani moc nebojoval, říkala jsem si, že si to nezaslouží. Čím víc mě to trápilo, tím víc jsem na něj ale nemohla zapomenout.

Nebylo to mezi námi vyřešené, a proto i po letech mi vyhrkly slzy. Tehdy mi pomohl kamarád Petr. Staral se o mě, on jediný věděl, co se stalo. Miloval mě. A já v něm našla jistotu. Nakonec jsme to dali dohromady.

Nemilovala jsem ho jako Zdeňka, ale ta jistota ve vztahu pro mne po tom zklamání byla důležitá. Asi se ptáte, jak Petr naložil s tím, že očekávané miminko není jeho. Sám navrhl, že bude jeho.

Nikomu jsme nic neřekli

I když okolí umělo počítat a něco jim nesedělo, tvrdili jsme s Petrem, že malá Péťa „vznikla“ v době, kdy jsme vztah tutlali. A tak se narodila. Krásná dívenka, kterou jsme milovali oba dva. S Petrem jsme se vzali a žili jsme šťastně.

Pokoušeli jsme se o rodinu, ale nedařilo se. Až jsme zašli na vyšetření. Zjistilo se, že Petr má velmi malou naději, aby měl vlastní potomky. Na jednu stranu ho to mrzelo. Krev je krev.

I když měl Péťu rád a vlastně ona má jméno po něm, stejně toužil po vlastním dítěti.

Měl strach, že utečeme?

Během našeho vztahu párkrát padlo jméno Zdeňka. Petr věděl, že jeho rodina byla blízká naší, proto měl asi občas obavy, aby vše neprasklo. Někdy nadnesl jeho jméno, jestli Pétě něco řeknu.

Takovou možnost jsem zavrhovala, když už měla rozum, bála jsem se, že nám vyčte, že jsme jí to neřekli dříve. Občas, jen tak sama pro sebe, jsem si ale řekla, co by Zdeněk řekl na svou dcerku. A i ona by měla právo poznat svého tatínka. Skutečného.

Přiznám se, že jsem se občas uchýlila k myšlence, že třeba to udělám, až Petr nebude. Nemohla jsem samozřejmě vědět, který z nás dvou odejde dřív. Možná to byla jen taková berlička, abych to nemusela řešit.

Už je pozdě

Už je všechno jinak. Osud zasáhl. Tou obálkou s černým pruhem. Petr nebyl tehdy doma, byl na návštěvě u bratra. Když Péťa viděla, jak mi je, nabídla se, že půjde na pohřeb se mnou. Souhlasila jsem.

Sama si to vybrala, aniž by tušila, že na poslední cestě sama vyprovodí vlastního otce. Poprosila jsem ji, ať to neříká Petrovi. Zaobalila jsem to historkou, že Zdeněk byl dávná láska a s Petrem byli trochu sokové.

Zamotala jsem se do toho tak, že jsem nemohla Pétě říct pravdu. Obelhala jsem ji ještě víc. A bylo to špatně. To mi osud naznačil další tragickou zprávou.

Mám poslední šanci?

Vypisuji se tu ze svého trápení, protože nevím, kudy kam. Před 3 týdny jsem šla na preventivní prohlídku. Něco se lékaři nezdálo, proto mě poslal na nějaká vyšetření. Výsledkem byl další papír. Zpráva. Rakovina. Šance mám tak půl napůl.

Měla bych myslet na léčbu, já se však soustředím na jedné. Než odejdu, mám říct dceři pravdu?

Málo času na to zásadní

Ale jak? Že jsem jí znemožnila poznat otce, než navždy odešel? Že jsem ji vzala na jeho pohřeb a lhala jsem? A když to neudělám, neprozradí to Petr a dcera na mne bude vzpomínat ve zlém? Tolik se bojím, což mému stavu neprospívá. Nevím, co mám dělat.

Dny plynou a já přemýšlím. Jednou jsem rozhodnutá vše říct, pak ale dostanu strach. Ani s Petrem jsem o tom nemluvila, bojím se jeho reakce. A i toho, že jsem dceru vzala na Zdeňkův pohřeb. Ta tíha tolika tajemství je neúnosná. Jak se mám rozhodnout?

Jana V. (66), Olomouc

Předchozí článek
Související články
19.6.2024
Nikdy to nevymažu z hlavy. Ten den, kdy jsem se šla rozloučit s mojí dcerou. Neskutečná bolest, když víte, že je to poslední rozloučení. Monika byla zdravá, chytrá a krásná holčička. Nebyly s ní velké problémy v pubertě, když dospěla, byla úspěšná. Měla život před sebou Měla své plány. Vystudovala, našla si dobré místo a potkala Honzu, s nímž se chtěli vzít. Vše se zdálo být zalité slunce
14.6.2024
Nebyla to chyba moje ani manželova, že se nám narodilo postižené dítě. K nešťastnému poškození mozku došlo při porodu. Předpotopní technologie doby nedokázala ještě určit vrozené genetické vady a lékaři nebyli příliš sdílní. Mladá, vystrašená maminka jako já byla v přeplněné okresní porodnici jen jednou z mnoha. Porod byl komplikovaný. Veškeré snahy dostat dítě do správné polohy selhávaly. Děťá
7.6.2024
Vím, je mnoho podobných osudů. Ale stejně si říkám: „Proč právě my?“ Dcera přišla o lásku. A vnučka? Ta se nedočkala, až ji tatínek vezme za ruku a povede do školy. Dan byl můj zeť. Od prvního setkání sympaťák. I když jsem byla na chlapce mé dcery Anežky přísná, za něj jsem byla ráda. A i proto, že se s Anežkou našli brzy. Brali se v 25 letech a o rok později se jim narodila Anička. Byli opravd
5.6.2024
Sháněla jsem ženicha, kde se dalo. Hlavně na plesech a na tancovačkách, kam ale nechodili jen slušní kluci. Byla tam i spousta pobudů. Můj příběh je takový zmatený. Občas nemohu uvěřit, že se mi něco takového skutečně stalo. Zejména ráno po probuzení si kolikrát myslím, že to byl třeba jen sen a že moje minulost je taková nějaká, řekněme učesanější, ale není tomu tak. Jak to tenkrát bylo? Inu,
1.6.2024
Tak moc jsem si vysnila dokonalou lásku a byla jsem schopná pro ni udělat cokoli, až jsem na to doplatila. Je to snad nějaký trest za snění? Narodila jsem se na Moravě, když mi bylo sedm let, tak se naši rozvedli. Zůstala jsem jen s maminkou. Tehdy se ve mně asi zrodila touha mít pořádného chlapa, který se o mne postará. Byla jsem tedy holka hodně divoká, měla jsem ráda diskotéky a tam o nápadn
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
6 nejbizarnějších vozidel
epochaplus.cz
6 nejbizarnějších vozidel
Kabina, sedačky, volant a nejčastěji 4 kola. Auta či vozidla však nemusejí vypadat vždy takto! Jaké nejbláznivější nápady vznikly v hlavách designérů a techniků, ale nakonec se neujaly? 1/ Přidat kola! OctoAuto (1911) Na počátku 20. století jsou silnice samá díra. Auto se špatně ovládá a kola dostávají zabrat! „Čtyři jsou málo,“ domnívá se americký
Přinese Lutovské rozvod konečně klid?
nasehvezdy.cz
Přinese Lutovské rozvod konečně klid?
Moderátorka Iveta Lutovská (41) si může konečně oddychnout. Rozvodové řízení s podnikatelem Jaroslavem Vítem (47), které se táhlo několik měsíců a bylo pro ni velmi bolestivé, je u konce a ona je opět
Města zaplavily gangy malých kolportérů
epochalnisvet.cz
Města zaplavily gangy malých kolportérů
„Mnoho mužů může najít zaměstnání prodejem novin.“ Těmito slovy začíná Benjamin Day, vydavatel deníku New York Sun, v roce 1833 inzerát, v němž hledá kolportéry pro své noviny…K jeho překvapení se však nepřihlásí žádný dospělý, ale desetiletý chlapec!   Za prvního kolportéra, pouličního prodavače novin, lze považovat irského imigranta Bernarda Flahertyho (1824–1876), jenž zareagoval na
Bil se kardinál Harrach za církevní restituce?
historyplus.cz
Bil se kardinál Harrach za církevní restituce?
Hlavou se kardinálovi honí temné myšlenky. Nejraději by všechno vzdal a užíval si klidu. Neustálé lavírování mezi snahou utužit v zemi katolickou víru a nezpronevěřit se svému svědomí ho ničí. Nakonec se ale rozhodne znovu bojovat.   „Násilím se ničeho dosáhnout nedá,“ povzdechne si v tichu své pracovny kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu (1598‒1667). Ještě že arcibiskupství získalo
Tajuplná Šumava: Hrůzu nahánějící umrlčí prkna
epochanacestach.cz
Tajuplná Šumava: Hrůzu nahánějící umrlčí prkna
Úcta k zemřelým se projevuje v každém koutě světa i naší republiky trochu jinak. Šumavští si osvojili velmi svérázný zvyk – stavění umrlčích prken, ze kterých se stalo podivné memento smrti a prostředek, jakým mrtvé uctívat a často i s nimi promlouvat. Mohla v sobě lože nebožtíků soustřeďovat negativní energii zemřelých a prostupovat i do
Nenašel snad duch zavražděného prezidenta až do dnešních dnů klid?
enigmaplus.cz
Nenašel snad duch zavražděného prezidenta až do dnešních dnů klid?
Duch bývalého 16. amerického prezidenta Abrahama Lincolna prý bývá poměrně často spatřován, jak bloudí ve washingtonském Bílém domě… [gallery ids="141907,141906,141908"] Věštecký sen Paní Lincolnov
Bohémský interiér s pařížským šarmem
rezidenceonline.cz
Bohémský interiér s pařížským šarmem
Zcela nový projekt, vybavený odborníky na design z LUXXU, byl promyšlen do nejmenších detailů a evokuje francouzskou klasiku s dotekem historie. Exkluzivní realizace je tak ztělesněním pronikavého kouzla a elegance půvabné metropole země galského kohouta a jejího životního stylu. Hned po vstupu do nitra charismatického bytu je téměř hmatatelně cítit vůni panujícího avantgardního stylu –
Krásné nohy? Žádný problém!
nejsemsama.cz
Krásné nohy? Žádný problém!
Nohy vás nosí celý den, a tak byste jim měla věnovat náležitou pozornost. Jenom tak se vyhnete nejrůznějším problémům. Následující návod platí pro všechny nehty na nohou, ale pro palce především, zde je riziko zarůstání největší. Nejdříve dopřejte prstu teplou koupel a do vody přijdete hodně soli. Horká voda změkčí kůži kolem nehtu a sůl pomůže s dezinfekcí
Pečená jehněčí kýta na česneku
tisicereceptu.cz
Pečená jehněčí kýta na česneku
Francouzi nadají dopustit na pečené jehně na česneku s rozmarýnovými bramborami. Ingredience 1 jehněčí kýta s kostí 5 stroužků česneku olivový olej sůl, pepř 5 snítek rozmarýnu 1 kg malých
Původ známých pohádek: Znásilnění, mučení a smrt ve velkém
21stoleti.cz
Původ známých pohádek: Znásilnění, mučení a smrt ve velkém
Pohádky, které dnes známe a milujeme, jsou oproti svým původním verzím jen slabými odvary. Jádra mrazivých nebo lechtivých příběhů, z nichž kdysi povstaly, v nich nicméně přetrvávají dodnes.  
Její smrt nikdy nepřebolí
skutecnepribehy.cz
Její smrt nikdy nepřebolí
Nikdy to nevymažu z hlavy. Ten den, kdy jsem se šla rozloučit s mojí dcerou. Neskutečná bolest, když víte, že je to poslední rozloučení. Monika byla zdravá, chytrá a krásná holčička. Nebyly s ní velké problémy v pubertě, když dospěla, byla úspěšná. Měla život před sebou Měla své plány. Vystudovala, našla si dobré místo a potkala Honzu, s nímž se chtěli vzít.
Výstava Na led! představuje hokej a bruslení  v obrazech
iluxus.cz
Výstava Na led! představuje hokej a bruslení v obrazech
Fenoménu hokeje a bruslení ve výtvarném umění se věnuje výstava Národní galerie Praha (NGP), která pro návštěvníky znovu otevírá Palác Kinských na Staroměstském náměstí. Výstava představí téměř sto pr