Domů     Moje máma mi sváděla ženicha
Moje máma mi sváděla ženicha
4 minuty čtení

Kamarádi mi mamku záviděli, protože byla kamarádská, nechovala se jako rodič. Bohužel.

Ono bylo sice fajn, když máma nebyla taková ta pravá autorita, jíž se mnozí bojí. Jenže její nedůslednost byla spíš důsledkem trošku jejího nezájmu o mne. Začalo to už v mém dětství.

Máma se dala dohromady se studentem z Francie, chodili spolu dva měsíce a už jsem byla na cestě. Když mi byl rok, táta se vrátil do Francie. Občas jsme si psali, nevídali jsme se.

Prostě mě tu nechala

Bylo mi 10 let, když mi maminka oznámila, že musí jet vydělávat „penízky“ do Itálie, abychom se měly lépe. Jet s ní jsem nemohla, ubytování pro mámu s dítětem nebylo možné. Možná vás napadne, jestli matka neměla jako výdělečný nástroj své tělo. Myslím, že ne.

Později jsem se dozvěděla, že do ciziny skutečně odjela za prací, dělala servírku pro majitele luxusní restaurace. Ale právě on byl nejspíš tím důvodem, proč odjela. Nechala mne v Česku. Starali se o mě teta se strýcem.

Ta kámoška, kterou mi spolužáci záviděli, mě tu prostě nechala. Teta se strýcem mne vychovali až do dospělosti. Za mámou jsem jezdila v létě, spíš jsem to ale brala jako možnost výletu, za matkou mě to netáhlo.

Hledala jsem vlastní rodinu

Než jsem dospěla, vystřídala tam několik mužů. Byla a je taková. Přiznám se, že tu jistou míru koketerie a schopnost, kdy upoutá pohledy mužů, jsem jí trochu záviděla. Já byla pravý opak. Přece jen jsem ale našla kluka, s nímž jsem chtěla prožít celý život.

Bohužel mi do cesty vstoupila povedená matinka. S Vaškem jsme spolu chodili tři roky, pak jsme se rozhodli vzít. Pozvali jsme spoustu kamarádů, z Itálie samozřejmě přijela máma i se svým partnerem, který vypadal jako gigolo.

Když to uviděli Vaškovi rodiče, neubránili se šokujícím pohledům. Ačkoli mne znali pomalu skoro jako zakřiknutou puťku, najednou měli pocit, že svého syna odevzdávají všanc rodině z veřejného domu. Obřad byl ale krásný, vše se odehrálo, jak jsem si naplánovala.

I následná hostina byla skvělá. Přišli všichni, které jsem tam chtěla, bylo parádní počasí, měli jsme úžasné jídlo. Lepší vstup do manželství jsem si přát nemohla. Jenže pak se to nejkrásnější změnilo v děsivou noční můru.

Už nikdy víc!

Všichni pili. Někteří přes míru. I Vašek. Jen máma si dala pár sklenek. Vydržela hodně, opilá ale nebyla. Nechci si to vybavovat do detailů, ještě dnes mi to přijde odporné. Pamatuji si jen to, že mne kamarádi poprosili, jestli ještě nemáme nějaké pivo.

Věděla jsem, že bylo ve druhém skladu. Tom menším a vzdálenějším. Když jsem vešla, uslyšela jsem podezřelé zvuky. Zprvu mne napadlo, že si svatební noc chtěli užít někteří z našich kamarádů. To, co jsem spatřila potom… Už nikdy víc! Můj novomanžel a má máma.

Tehdy jsem jí poprvé řekla, že je skutečně lehká žena (z úst jsem vypustila drsnější slovo, které opakovat nechci).

Úlet, který mne stál manželství

Utekla jsem za kamarádem. Řekla jsem mu, co se stalo, a prosila, ať mne odveze daleko. Nechtěla jsem ani jednoho z těch dvou vidět. Matka mi volala, jednou jsem to zvedla. Ani se vlastně neomluvila.

Spíš prohodila něco v tom smyslu, že „to přece není podstatné, ten jeden úlet“. Vím, že ona taková byla. Já ne. Holt neměla šanci mě vychovat. Nemohla jsem se přes to přenést. Manželství ani pořádně nezačalo a rovnou drsně skončilo.

Když jsem se vdávala podruhé, matinka u toho už nebyla. Chápala. Občas jsme se sice viděly, ale spíš jen jako známé. Mně to nevadilo, protože u manžela Radka jsem našla tu pravou rodinnou kotvu.

Iva B. (63), Znojmo

Související články
4 minuty čtení
Manžel mi umřel před pěti lety. Prý na selhání srdce po zanedbané viróze. Já bych spíš řekla, že už nezvládal ty věčné hádky. I tak jsem ho milovala. Byla jsem celý život přesvědčená, že naše hádky pramení z mužovy výbušné povahy. Naše děti mě teď ale vyvedly z míry, když mi při poslední návštěvě řekly, že ta komplikovaná jsem vždy byla jen já. To člověka trochu vyvede z míry, že ano?! Tím ovše
3 minuty čtení
S manželkou mého bratra jsme nikdy neměly dobrý vztah. Když bratr zemřel, doufala jsem, že nás společné neštěstí sblíží. Ale spletla jsem se. Místo jejích slz přišly nákupy a místo vzpomínek nekonečná přehlídka luxusu. Bratr zemřel nečekaně a zatímco mě jeho skon zdrtil, se švagrovou ta tragédie neudělala nic. Spíš ji potěšila. Smrt manžela pro ni byla jenom vstupenkou do života bez finančních
2 minuty čtení
Já i manžel jsme vyrůstali jako jedináčci, naše dětství bylo smutné, i když jsme měli kamarády. A proto jsme si přáli mít dětí jako smetí. Dalo by se říct, že moje dětství bylo šťastné. Vlastně i manželovo. Neměli jsme si nač stěžovat. Jako jedináčci jsme měli všechno, co si jen mohly děti v naší době přát. Jen jediné nám osud nedopřál. Mít sourozence. Ve škole i v okolí jsem sice měla spoustu
5 minut čtení
Jsme úplně obyčejná rodina. Přesto se nám za posledních padesát let stalo i mnoho toho špatného a my k sobě zase museli hledat cestu. Mého muže Pepu jsem si brala v polovině sedmdesátých let. Mně bylo devatenáct, jemu o dva roky víc. Bydleli jsme v malém panelákovém bytě 2+1 v pražských Nuslích. Pepa pracoval v ČKD, já jako účetní v podniku na Smíchově. Brzy se nám narodil syn Martin a dva roky
5 minut čtení
Snacha mě k tomu dohnala. Nejen nějakou hádkou, ne jednou nevhodnou větou, ale dlouhými roky drobného, ale o to vytrvalejšího nátlaku. Poznala jsem ji jako mladou, hezkou holku, která se motala kolem mého syna. Ze začátku se na mě usmívala, přijímala ode mne dárky, později si nechávala s radostí hlídat děti, aby si mohla vyrazit s kamarádkami. Jenže postupně začala snacha měnit své chování vůči
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hokejová hraběnka pobláznila Telč
historyplus.cz
Hokejová hraběnka pobláznila Telč
Nazout brusle, popadnout hokejku a honem na led. Na Ulickém rybníku v Telči je rušno. Hokejisté v teplých svetrech s pětilistou růží na hrudi se musejí před utkáním ještě rozbruslit. Uprostřed jejich chumlu se rozjíždí tmavovlasá usměvavá slečna. Jediná mezi houfem chlapů…   Novému sportu, který v českých zemích získává stále větší popularitu, propadne i
Jižní Tyrolsko: Nejlepší lék na přeplněné Alpy
21stoleti.cz
Jižní Tyrolsko: Nejlepší lék na přeplněné Alpy
Tady byste pastu mohli jíst celý den. Maso má rodokmen od Luigiho z vedlejšího kopce. A každé desáté jablko prý pochází z Jižního Tyrolska, a když mi Francesca jedno dává, chutná jako božská mana. A p
Švestková pomazánka na chléb
tisicereceptu.cz
Švestková pomazánka na chléb
Výtečná rychlá švestková pomazánka potěší malé i velké. Navíc má velmi univerzální využití. Ingredience 1,5 kg hodně zralých švestek 250 g cukru krupice 250 g třtinového cukru 1 sáček vanilko
Sousedka si mě vybrala jako terč
skutecnepribehy.cz
Sousedka si mě vybrala jako terč
Bydlím sama v bytě, který kdysi patřil dvěma lidem. Dnes jsem tu sama. Sama mezi těmi zdmi a za nimi někdo, kdo mě chce zastrašit. en byt není bezpečím, ale spíš místem, kde se snažím vydržet další den. Od smrti manžela uplynulo několik let, a přesto mám pocit, že je tu stále se mnou a dává mi
Umění porcování: Tuňák jako gastronomická show v Panské zahradě
iluxus.cz
Umění porcování: Tuňák jako gastronomická show v Panské zahradě
Gastronomie může být zážitkem, který se neodehrává jen na talíři. V Panské Zahradě v Dobřichovicích se o tom hosté přesvědčí během jedinečného večera věnovaného porcování celého tuňáka. Tato kuliná
Tělo zemře, zuby zůstávají: Co nám mohou prozradit!
epochalnisvet.cz
Tělo zemře, zuby zůstávají: Co nám mohou prozradit!
Po mnoha tvorech, kteří běhali po Zemi před miliony lety, nám zbyl jediný důkaz. Zub! Zuby jsou také často to nejzachovalejší, co najdeme v lidských hrobech z pravěku či starověku. Proč to tak je? A jak toho využít?   Na první pohled se může zdát, že zuby vůbec odolné nejsou. Stačí chvíli nedodržovat základní návyky…
Výstava Faustův labyrint –  Faust, Goethe a … Aš
epochanacestach.cz
Výstava Faustův labyrint – Faust, Goethe a … Aš
Základem výstavy jsou výtvarná díla malíře Vladimíra Kiseljova, který se ve své tvorbě také dlouhodobě zaměřuje na velké postavy dějin. K objektům jeho zájmu patří i Johann Wolfgang Goethe (1749-1832). Jak známo J. W. Goethe Aš několikrát při svých lázeňských cestách navštívil a zmiňuje se o ní i ve svých denících a osobních dopisech. Protějškem
Karel I. Stuart: Smrt v režii vlastních poddaných
epochaplus.cz
Karel I. Stuart: Smrt v režii vlastních poddaných
Král přichází s hlavou hrdě vztyčenou. Kat se ukloní, když mu vtiskne do dlaně zlatou minci. „Aby to bylo rychle.“ O pár minut později sekera dopadne a korunovaná hlava padá k zemi. Tak dlouho se anglický král Karel I. Stuart (1600–1649) hádá s vlastním parlamentem až vyvolá občanskou válku a dotáhne to na prvního evropského panovníka, kterého
Sytý italský salát s vejci a salámem
nejsemsama.cz
Sytý italský salát s vejci a salámem
Že by po tomto salátu měl ještě někdo hlad, to opravdu nehrozí ani u hodně velkých jedlíků. Ingredience: ● 2 hrsti na kousky natrhané červené čekanky ● 2 hrsti ledového salátu ● 2 hrsti polníčku ● 150 g kvalitního italského salámu nebo středně suché klobásky ● 150 g mozzarellových třešinek ● 3 vejce ● 1 menší ciabatta ● olej ● 1 lžíce kaparů ● 5 lžic panenského olivového
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Proč už žádnému muži Kusnjerová nevěří?
nasehvezdy.cz
Proč už žádnému muži Kusnjerová nevěří?
V dětství si Hana Kusnjerová (41) prošla tvrdou výchovou, která ji poznamenala. Zlomí herečka rodinné prokletí? Herečka ze seriálu Polabí Hana Kusnjerová (41) sice pracovně září a nabídky se jí jen
Podivná světla nad Šumavou. Pozorovali je lidé po staletí
enigmaplus.cz
Podivná světla nad Šumavou. Pozorovali je lidé po staletí
Bludičky? Přírodní jev? Něco víc? V mlhavých nocích nad rašeliništi a lučinami Šumavy se od nepaměti objevují světélka, která místní i poutníci popisují jako záhadné tančící plamínky. Už v 19. stol