Ta koupě byla skvělá a neodradily mě ani myši. Těch se přece snadno zbavím… Jenže soused mě varoval, že nepřítel je větší a nebezpečnější.
Co to je? Je to malé, šedé, má to oči jako korálky, velmi dlouhý ocásek − a sežere to všechno možné, odpadky, papír, staré hadry a nepohrdne ani masem. Myš!
S tím mazaným nepřítelem jsem se měla utkat poté, co jsem výhodně koupila starý dům na okraji města. Z velké části byl dřevěný a působil útulně. Byla to láska na první pohled − ten domek musím mít!
Jsou to krysy?
Všechno tu bylo jako z pohádky, jedinou vadou na kráse byly myši, o jejichž přítomnosti jsem věděla ještě před koupí. Bylo mi to fuk, není přece nic snazšího, než zbavit se myší. Nebo ne?
Myší se nebojím, ovšem když slyšíte v noci jejich rejdění po pokoji a připadá vám v tu chvíli, že všechno v domě má čtyři malé nožičky a ocásek, změníte na ty malé šedé tvorečky názor.
„Jsou tu krysy velké jako kočka!“ řekl mi soused, stojící na svém pěstovaném pozemku, když jsem se mu po měsíci od koupi domku svěřila se svým problémem.
Tehdy jsem se opravdu lekla. Krysy fakt nemusím! Představa, že mi běhá po domě něco, co před chvílí vylezlo z kanálu nebo jiného odpadu, byla hrozná!
Kočičí kňourání
Nakoupila jsem myší pasti a nastražila je po celém domě. Ráno jsme ale zjistila, že v nich není chycena ani jedna myš. Obzvláště smutná jsem byla z místa, kde byla v dřevěné stěně vykousaná velká díra. To byl zřejmě hlavní myší vchod.
Tam jsem také nastražila hned několik pastí – a nic! Pak jsem si pořídila kočku. Dostala jméno Mici a měla za úkol vyčistit můj domek od šedého moru s ocásky. Jenomže Mici byli všichni hlodavci ukradení. Musela jsem ji asi nejdříve pořádně naladit.
Jednu mrtvou myš jsem našla, přivázala ji na provázek a tahala ji za sebou před Mici. Hrála si s ní docela dlouho, ale k ničemu to nevedlo. Pak jsem jedné noci uslyšela rámus a kočičí nářek. Vstala jsem z postele a běžela s rozsvícenou baterkou na chodbu.
Instinktivně jsem namířila světlo k myší díře. Právě včas. Spatřila jsem, jak v ní mizí ocas mojí Mici. Volala jsem na ni a s hrůzou vnořila ruku do otvoru. Neúspěšně! Klečela jsem bezradně u myší díry a volala svou kočku.
Odpovídalo mi kočičí mňoukání. Pak mě napadla spásná myšlenka. Popadla jsem kus železné tyče a začala páčit dřevěná prkna, která ohraničovala prostor, kde byla Mici zjevně uvězněna.
Přijel odborník
Když jsem konečně sevřela vyděšenou kočku do náruče, spatřila jsem cosi podivného. Bylo to velké jako kočka. Obrátilo se to směrem ke mně. Rozmáchla jsem se znovu tou železnou tyčí.
Ten tvor vyrazil, otřel se při útěku kolem mého kolene a já zaječela. „Jsou tu krysy velké jako kočka!“ uslyšela jsem v duchu hlas svého souseda. Druhý den jsem si pozvala domů odborníka a ten si s tou odpornou havětí poradil raz dva.
Daniela (62), Klatovy
