Stále jsem na jeho kolegyni poslouchala jen chválu. Proti ní jsem nebyla vlastně vůbec nic! Manžel se jen rozplýval. Měla jsem už toho obdivu právě dost! Proč si mě tedy bral?
Na rozvod to nebylo, ale na nějaké pěkné soužití taky ne. Manželovi klepala šedesátka na dveře, a mně bylo dokonce o tři roky víc. Věkový rozdíl u nás nikdy nebyl problém a na vrásky se nehledělo. Na jeho ani na moje. A měla jsem jich požehnaně. Ale takovou už si mě vlastně bral.
Byla jsem starší než on
Možná o pár vrásek méně. Možná kvůli mojí štíhlé postavě a možná i kvůli sportu, kterému jsem se celý život dost vášnivě věnovala a on to obdivoval. Přemýšlela jsem nad manželovou novou kolegyní.
Vlastně už tak nová nebyla, pracovala u něho v podniku skoro dva roky, ale byly to roky utrpení. Neminul den, kdy by mi o ní nevyprávěl.
Poslouchala jeho historky
On totiž řešil i reklamace, a to byl někdy takový horor, že mě ani televizní detektivky tak nepobavily. Lidi si někdy navymýšlejí neuvěřitelné věci. Třeba paní, která koupila manželovi jakousi pánskou kosmetiku, a on se po ní osypal.
Žádala bolestné, protože se jí kamarádky vysmály, jakou si to vzala obludu. Přiložila svatební fotografii a já musela dát za pravdu těm kamarádkám! Ta dáma prostě měla pech. O manželově nové kolegyni Olince jsem si ovšem vyslechla chválu obrovského kalibru.
A co víc! Její štíhlé nohy čněly až do nebe. Plavé vlasy se na slunci leskly a ňadra dmula. A aby tu chválu kolegyně přece jen nějak odlehčil, zkritizoval ty zbývající. Na těch naopak nenechal nit suchou. Jedna byla tlustá, druhá se zase voněla nějakým smradem.
A ta třetí se zřejmě nevoněla vůbec. Jednou, když mi líčil, jaký má Olinka krásný žlábek mezi ňadry, a přitom se kriticky zahleděl na můj plochý hrudník, můj pohár trpělivosti přetekl. „Já ti to osladím! Zlepším si náladu,“ pomyslela jsem si.
Přijít, jak na to
Nechtěla jsem jí ublížit, jen ji trochu zesměšnit. Potom mi došlo, že pachatel trapasu musí být jako od ní z kanceláře. Na mě nesmí padnout ani stín podezření. Začala jsem za manželem chodit. Občas jsem mu něco přinesla, občas šla jen tak okolo.
Aby si všichni na moji přítomnost zvykli. A potom jsem udeřila.
Akce byla rychlá
Krasavice měla nádhernou drahou židli u psacího stolu. Polstrovanou, temně modrou. V nestřežené chvilce jsem vytáhla svůj olivový olej s chilli papričkami a potřela důkladně celé sedátko. To trochu ztmavlo, ale nic víc nebylo vidět. Jen zvláštní vůně byla cítit ve vzduchu.
Spraví to heřmánek
Čekala jsem v povzdálí, co se bude dít. Slečna přihopkala a spokojeně se usadila. V lehounce modrých jemných šatičkách. Po chvíli se začala divně vrtět. To asi, jak super pálivý olej začal působit na její pozadí.
Vyskočila, sáhla si na promaštěné šaty a protřela si, nevím proč, i oči. S tím jsem nepočítala. Začala hystericky křičet. Svíjet se a volat o pomoc. Po chvíli se seběhli snad všichni z celého patra. Mezi nimi i manžel. Já se v tichosti raději vypařila.
Večer jsem se dozvěděla konec příběhu. Slečinka musí minimálně týden sedět v lavóru s heřmánkem! Příhoda mi zlepšila náladu víc, než jsem doufala!
Karolína T. (65), Sokolov
