Domů     Lásku jsem nalezla v kostele
Lásku jsem nalezla v kostele
6 minut čtení

Bylo mi už přes třicet a stále se mi nedařilo najít muže, který by byl nejen milujícím manželem, ale i hodným a spolehlivým otcem našich dětí.

Vždycky jsem chtěla mít velkou rodinu. Všechny moje kamarádky už dávno vodily svoje ratolesti do školky a já stále čekala na svoje štěstí. „Najdi si někoho v práci!“ radily mi moje přítelkyně.

„Tam není žádný chlap, který by stál za to,“ kroutila jsem odmítavě hlavou. Kdyby viděly, co jsou moji kolegové za typy, určitě by nikdy nic podobného ani nevyslovily.

Babička uměla vždy poradit

Zkoušela jsem najít štěstí na seznamkách, chodila si sedat do parků s knížkou v ruce a občas zašla sama i do kavárny, abych dala štěstí příležitost.

„Takovou hodnou holku, jako jsi ty, Evičko, přece musí chtít každý muž,“ říkávala moje babička, když jsem k ní přišla na návštěvu. „Třeba zase tak moc hodná nejsem,“ usoudila jsem. „Já si myslím, že právě až moc,“ vytahovala z trouby koláč.

„Muži potřebují mrchy, které je dokážou srovnat!“ vysvětlovala mi moje babička. „A ty jsi byla taky mrcha, když s tebou dědeček vydržel tak dlouho?“ smála jsem se. „A jaká!“ babička se podívala na fotku svého manžela, kterou měla vystavenou na skříňce.

„Pěkně jsem mu nandala, když si to zasloužil!“ řekla rázně. „Ale to se stávalo jen málokdy. Tvůj dědeček byl příkladný chlap, kterých už dnes moc není.“ „No právě,“ vzdychla jsem.

„Kde mám nějakého takového najít?“ „Třeba v kostele,“ překvapila mě babička svou odpovědí. „Zkus poprosit svatého Tadeáška, ten prý plní přání,“ pošeptala mi babička.

Udělala jsem rozhodnutí

Chvíli mi trvalo, než jsem se opravdu rozhodla jít se do kostela podívat. Ostatně malá modlitba ke svatému Tadeášovi mi přece nemohla ublížit.

Chvíli jsem postávala na náměstí Republiky před vchodem do kostela, než jsem v sobě našla odvahu navštívit tuto prostou kapucínskou stavbu bez věží. Vstoupila jsem na malý dvorek, kde se po mé levé ruce nacházela socha Judy Tadeáše obklopeného dvěma anděly.

Na jeho podstavci hořelo v malých červených miskách několik desítek svíček a socha byla obložena množstvím květin.

Přeříkala jsem modlitbu

Stanula jsem svatému Tadeášovi tváří v tvář a najednou nevěděla, co mám dělat. Jestli mám své přání vyslovit nahlas, nebo se jen tiše modlit, jako to dělali lidé stojící vedle mě. Jenomže jak měla znít slova mé modlitby?

Naštěstí mi pomohly malé cedulky, které byly připevněné průhlednou folií na kamenném zábradlí. „Svatý Judo Tadeáši, blízký příbuzný Krista Pána, našeho vykupitele!“ četla jsem v duchu znění modliteb.

„Apoštole a mučedníku, slavný ve ctnostech a zázracích…“ Ta slova mi přišla tak niterná a mocná, až mi do očí vstoupily slzy. Snažila jsem se je v sobě potlačit, ale draly se na povrch stejně jako všechen žal, který jsem měla ukrytý ve své duši. A že ho tam bylo.

Slzy jsem nemohla zadržet

Vytáhla jsem z kabelky papírový kapesník a utřela si do něj nos. Stejně mi z něj teklo dál. Musela jsem se do něj vysmrkat, čímž jsem vyrušila ostatní. Bylo mi trochu trapně, ale mnohem víc než na mých pocitech teď záleželo na tom, abych dočetla magický text.

„Svatý Tadeáši, slibuji, že na Tvou přímluvu nikdy nezapomenu a budu tě chválit před světem jako velikého ochránce. Amen.“

Našla jsem si tiché místo

Dočetla jsem, a to už se mi po tvářích koulely slzy jako hrachy. Takhle jsem nemohla vyjít ven před brány kostela, abych všem ukázala, jak jsem zranitelná. Jak moc moje duše pláče.

Proto jsem místo do ruchu velkoměsta vkročila do kostela, vítána sochami, které na mě shlížely z výklenků ve zdi. Usadila jsem se do nejzazší kostelní lavice a snažila se uklidnit.

Nabídl mi kapesník

Ani jsem si nevšimla, že vedle mě sedí trochu nahrbený mladý muž, který je začtený do jakési knihy. Bible to rozhodně nebyla. Z nosu mi pořád teklo a já už neměla žádný suchý kapesník.

Posmrkávala jsem tedy a rušila tím toho muže stejně jako lidi modlící se k Tadeášovi. „Nepotřebujete kapesník?“ zašeptal do posvátného ticha kostela a jeho hlas se rozlehl prostorem.

„Vy nějaký máte?“ obrátila jsem se na něj a bylo mi jedno, jestli vidí moji rozmazanou řasenku kolem očí.

Milý, vzdělaný muž

Ten muž mi místo odpovědi podal papírový kapesník a já se do něj znovu vysmrkala. „Děkuji,“ kývla jsem mu s vděčností a pokusila se trochu usmát. „Je tu pěkná zima, to pak člověku teče z nosu jako z kohoutku,“ zažertoval. „Ano,“ přikývla jsem.

„Co studujete?“ nedalo mi, abych se nezeptala. „Architekturu,“ pozvedl svou knihu. „Představte si, že ty sochy venku tvořily původně sousoší na Karlově mostě!“ přisedl si ke mně blíž, ukázal mi obrázek ve své knize a pokračoval:

„Zatímco obrazy bočních oltářů svatého Antonína a Felixe jsou díla Karla Škréty,“ ukázal na oltář před námi. „A co je tamto?“ všimla jsem si jakéhosi náhrobku. „To je náhrobek generála Maxmiliána Browna,“ vysvětlil mi. A tak jsem se ještě dozvěděla vše o historii tohoto kostela.

Konečně jsem našla štěstí

Václav, jak se mi muž z kostela představil, se ukázal jako velmi chytrý a vzdělaný muž. Byla jsem opravdu ráda, když mě pozval na rande nikoli do kavárny, ale do dalšího nádherného kostela.

Začala jsem s Václavem objevovat památky a ráda poslouchala jeho zasvěcené výklady stejně jako romantická vyznání lásky, která je posléze nahradila. Do roka a do dne se nám narodil syn a my s Václavem jsme se vzali. A já jsem tak konečně nalezla své obrovské štěstí.

Eva K. (54), střední Čechy

Související články
4 minuty čtení
Když jsem ovdověla, ztratila jsem chuť do života. Dny jsem trávila doma a připadala si zbytečná. Jedno náhodné setkání v parku vše změnilo. Když jsem za sebou naposledy zavřela dveře kanceláře, měla jsem pocit, že končí i můj život. Byt bez manžela byl jen prázdnou skořápkou a každý další den se zdál být nekonečným oceánem zbytečného času. Čtyřicet let jsem pracovala v účtárně obklopená lidmi a
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud