Domů     Co přijde, viděl v kostkách
Co přijde, viděl v kostkách
3 minuty čtení

O svých schopnostech se dozvěděl až v pozdním věku. Jednou jsme hráli kostky do noci a jemu se začaly objevovat vize.

Nikdy v životě jsem se o věštění nezajímala a příliš jsem těmto věcem nevěřila. Věštce jsem považovala spíše za šarlatány a podvodníky. A před nikým jsem se tímto svým názorem netajila.

Nový soused

Čas od času jsme společně s mým mužem a sestrou chodili do oblíbené hospůdky na rohu ulice, kde jsme popíjeli pivo a propírali novinky a také politiku. O víkendech jsme ale raději seděli doma na balkoně. Tehdy se do našeho domu přistěhoval pan Vilém.

Měl obrovskou terasu, kterou jsme obdivovali a záviděli jsme mu ji. Jednou v naší hospůdce slovo dalo slovo a on nás se svou ženou Lenkou pozval na grilování.

Zábava nevázla

Ten večer se vydařil. Vilém i jeho manželka byli skvělí lidé a zábava nevázla. Popíjeli jsme, manžel hrál na kytaru a zpívali jsme známé odrhovačky. Po půlnoci došlo na žolíky a nakonec na kostky. Už ani nevím, o co jsme hráli.

Měli jsme už slušně vypito, a tak nám to bylo nejspíš jedno. Vilém poklimbával a zdálo se, že bude prvním, kdo odpadne.

Hodil kostkami

„Vildo, hraješ,“ cloumala jím Lenka. Rozevlátě posbíral kostky a pak je hodil. Jak se kutálely všemi směry, Vilda náhle vykřikl: „Viděli jste to?“ rozhlížel se po nás, jestli souhlasíme.

„Ty kostky byly najednou auta a tahle vrazila do téhle.“ Hrozně jsme se tomu smáli, že už má opravdu dost. Jenže Vilda se nedal. „Ta kostka, do které druhá vrazila, bylo vaše auto.

Stříbrný favorit a ta, která do ní narazila, červený golf.“ Smáli jsme se ještě víc. Vilda pak naštvaně odešel spát.

Den začal jako každý jiný

Druhý den byla neděle a my si ji užívali nicneděláním a odpočinkem po dlouhém večírku. V pondělí jsem jela autobusem do práce, zatímco manžel vyrazil autem. Domluvili jsme se, že se pro mě odpoledne staví a uděláme velký nákup.

Den se zdál být v klidu, i když musím přiznat, že se mi stalo několik podivných věcí, které měly být nejspíš varováním.

Osud se naplnil

Na internetu mi jako první naskočila havárie auta, byl to také stříbrný favorit, jako ten náš. Dvakrát jsem zakopla o práh, což se mi obvykle nestává. Na přechodu mě minulo auto snad o milimetr a byla jsem ráda, když jsem seděla ve voze vedle manžela.

Do supermarketu jsme ale už nedojeli. Po dvou zatáčkách do nás na křižovatce narazilo auto, které nám nedalo přednost – byl to červený golf. Naštěstí se mně ani manželovi nic nestalo, ale od té doby jsem už ohledně předpovědí budoucnosti opatrnější.

Dagmar B. (62), Jihlava

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.