O svých schopnostech se dozvěděl až v pozdním věku. Jednou jsme hráli kostky do noci a jemu se začaly objevovat vize.

Nikdy v životě jsem se o věštění nezajímala a příliš jsem těmto věcem nevěřila. Věštce jsem považovala spíše za šarlatány a podvodníky. A před nikým jsem se tímto svým názorem netajila.

Nový soused

Čas od času jsme společně s mým mužem a sestrou chodili do oblíbené hospůdky na rohu ulice, kde jsme popíjeli pivo a propírali novinky a také politiku. O víkendech jsme ale raději seděli doma na balkoně. Tehdy se do našeho domu přistěhoval pan Vilém.

Měl obrovskou terasu, kterou jsme obdivovali a záviděli jsme mu ji. Jednou v naší hospůdce slovo dalo slovo a on nás se svou ženou Lenkou pozval na grilování.

Zábava nevázla

Ten večer se vydařil. Vilém i jeho manželka byli skvělí lidé a zábava nevázla. Popíjeli jsme, manžel hrál na kytaru a zpívali jsme známé odrhovačky. Po půlnoci došlo na žolíky a nakonec na kostky. Už ani nevím, o co jsme hráli.

Měli jsme už slušně vypito, a tak nám to bylo nejspíš jedno. Vilém poklimbával a zdálo se, že bude prvním, kdo odpadne.

Hodil kostkami

„Vildo, hraješ,“ cloumala jím Lenka. Rozevlátě posbíral kostky a pak je hodil. Jak se kutálely všemi směry, Vilda náhle vykřikl: „Viděli jste to?“ rozhlížel se po nás, jestli souhlasíme.

„Ty kostky byly najednou auta a tahle vrazila do téhle.“ Hrozně jsme se tomu smáli, že už má opravdu dost. Jenže Vilda se nedal. „Ta kostka, do které druhá vrazila, bylo vaše auto.

Stříbrný favorit a ta, která do ní narazila, červený golf.“ Smáli jsme se ještě víc. Vilda pak naštvaně odešel spát.

Den začal jako každý jiný

Druhý den byla neděle a my si ji užívali nicneděláním a odpočinkem po dlouhém večírku. V pondělí jsem jela autobusem do práce, zatímco manžel vyrazil autem. Domluvili jsme se, že se pro mě odpoledne staví a uděláme velký nákup.

Den se zdál být v klidu, i když musím přiznat, že se mi stalo několik podivných věcí, které měly být nejspíš varováním.

Osud se naplnil

Na internetu mi jako první naskočila havárie auta, byl to také stříbrný favorit, jako ten náš. Dvakrát jsem zakopla o práh, což se mi obvykle nestává. Na přechodu mě minulo auto snad o milimetr a byla jsem ráda, když jsem seděla ve voze vedle manžela.

Do supermarketu jsme ale už nedojeli. Po dvou zatáčkách do nás na křižovatce narazilo auto, které nám nedalo přednost – byl to červený golf. Naštěstí se mně ani manželovi nic nestalo, ale od té doby jsem už ohledně předpovědí budoucnosti opatrnější.

Dagmar B. (62), Jihlava