Po ulicích běhá spousta nezadaných chlapů, jenže kolikrát máme smůlu a natrefíme zrovna na ty zadané. Já díky ženáčovi přišla o nejlepší kus svého života.
Myslela jsem si, že mě to nikdy nepotká. Když byl chlap ženatý, dávala jsem od něj ruce pryč. Nechtěla jsem mít na svědomí něčí rozpadlou rodinu a nechápala jsem ženské, co si se ženáčem klidně začnou.
Vypadalo to nevinně
Míru jsem poznala na jedné obchodní schůzce, pracovala jsem v pojišťovně a on byl náš klient. Bylo mi tenkrát pětatřicet let. Pozval mě na kávu, ale já si moc dobře všimla prstýnku a rázně jsem odmítla.
Jenže Míra byl zkušený proutník, a začal s tím, že to rozhodně nemyslel jako rande, ale že by si rád v okolí dal kávu, a ještě se mnou probral nějaké záležitosti ohledně pojištění.
Já se zastyděla, že jsem za jeho pozváním viděla něco jiného, a na tu kávu samozřejmě šla.
Pozvala jsem ho já
Za týden mi volal: „Dostal jsem dva lístky na výstavu a nevím, komu jinému bych je nabídl,“ řekl nenuceně. Nebylo to pozvání na rande, prostě mi dal dva lístky a mně bylo hloupé mu neříct, ať jde se mnou. Takže jsem to vlastně začala já.
Po výstavě se šlo na skleničku a Míra rovnou objednal láhev vína s tím, že je to lehké víno, které neopíjí. Jenže mě opilo a skončili jsme u mě v posteli. Druhý den jsem se na sebe nemohla ani podívat.
Míra byl samozřejmě už pryč, vytratil se nejspíš ještě před půlnocí. Jenže druhý den zavolal, že by se rád někdy odpoledne stavil. Řekla jsem mu, že to celé byl omyl, a položila telefon.
Vzápětí přišla SMS, ve které psal, že by to chtěl napravit a že mu nejde o sex, chvíli jsem trucovala, ale nakonec se s ním sešla a zamilovala se do ženáče.
Trpěla jsem
Scházeli jsme se samozřejmě u mě. Míra rozptýlil moje obavy, že by mě měl jen na to jedno tím, že se mnou vedl dlouhé hovory, popíjeli jsme víno a bavili se o všem možném. Stěžoval si, že s manželkou už ani nespí.
Časem jsem s ním chtěla být pořád, nejen jednou či dvakrát do týdne. Ani přes noc nezůstával. Za ty dva počáteční roky jsme spolu byli až do rána jen třikrát.
Žárlila jsem na jeho ženu, na to, že s ním tráví Vánoce, Silvestra, víkendy, že spolu jezdí na chatu a dovolené. Dokonce jsem jí záviděla, že mu může uklízet a vařit.
Klasické sliby
Jednou za čas jsem se stavila u mámy a ta na mně poznala, že jsem zamilovaná. Tak jsem jí napovídala, že je svobodný a že ho jednou přivedu na oběd.
Ale věděla jsem, že je to nereálné a pomalu mi docházelo, že se to nikdy nezlepší a s bolavým srdcem jsem od něj odešla. Jenže on bojoval, přísahal, že se rozvede, že už s ní nevydrží a že miluje jen mě. Uvěřila jsem mu a baštila mu to dalších pár let!
Věděl, že toužím po dítěti, tak mě stále chlácholil řečmi, jak se těší, až spolu budeme mít malého prcka. A já čekala… Bylo to tak naivní, tak hloupé. Kolik ženských dopadlo jako já? A kolika chlap ty sliby splnil?
Podvedl mě!
Jenže co čert nechtěl, jednou v neděli odpoledne jsem se šla projít do parku. A uviděla ho. Vedl se za ruku s NÍ. A kolem nich běhaly dvě děti. Došlo mi, že vše byla jen lež a já prošvihla nejlepší roky svého života. Když se nerozvedl doteď, teď už to neudělá.
Zůstala jsem sama. Je to už dvacet let a já si nikoho nenašla. Přestala jsem prostě mužům věřit. A díky jednomu lháři nemám ani dítě!
Jindra N. (56), Ostrava
