Náš nový byteček se leskl novotou. My do jeho renovace investovali veškeré úspory, a ještě jsme se zadlužili. Místo stěhování ale přišel šok.
Náš starý byt už byl nejen velký, ale i drahý. Byl to manžel, kdo přišel s nápadem na stěhování.
Vše nové a krásné
„Pořídíme si nějaký malý byt a pěkně si ho zařídíme. Aby nám nic nechybělo a byli jsme maximálně spokojení,“ navrhl, a možná ani nedomyslel, co všechno nás čeká. V novém dvoupokojovém bytě jsme začali od podlahy, a to doslova.
Kvalitní plovoucí podlahy, nové dveře a kuchyňská linka, nově obložená koupelna a vana s tryskami. Prostě jsme se rozmáchli! Když nám došly úspory, vzali jsme si půjčku.
Splátky po třech tisících jsme měli lehce zvládnout, tak jsme se nebáli pořídit si i speciální zvýšené postele, aby se nám dobře vstávalo, a taky notně drahé zdravotní matrace.
Ke stěhování jsme toho moc neměli, vše jsme si pořídili nové a funkční, na rozdíl od těch našich starých krámů. Den před plánovaným stěhováním se dostavil syn, aby domluvil podrobnosti.
„Ráno nechám přistavit před dům kontejner a do něho s kamarády naházíme všechno z vašeho bytu.
Nikdo nám nezavolal
Kontejner je drahý a potřebuji, abychom to stihli s kluky za dopoledne!“ kladl nám na srdce. My souhlasili. Naposled se vyspíme ve starém bytě a odpoledne už budeme v tom novém, krásném, vyšperkovaném! Nebude chybět ani malá oslava.
Dopředu jsem si proto nachystala nějaké to pohoštění. Hned ráno začala velká akce. Něco syn vyhazoval přímo z okna, něco se muselo snést po schodech. Když jsme během dopoledne zaslechli zvuk hasičských aut, říkali jsme si, který chudák asi vyhořel.
Ani ve snunás nenapadlo, že se houkání sirén týká nás! Odpoledne jsme slavnostně vyrazili vstříc novému bytu, a hlavně novému životu. Přivítal nás chaos a očouzené domovní zdi. Okna našeho bytu byla ohořelá a otevřená.
„Co se tady děje?“ ptal se nechápavě manžel. U našeho nového souseda vypukl požár, který se přenesl i k nám do bytu! Co neshořelo, bylo mokré od hašení.
Horší než na staveništi
S novými podlahami, linkou i nábytkem jsme se mohli rozloučit. Stála jsem na tom spáleništi a nemohla ani brečet. „Kde budeme spát? A kde bydlet?“ ptala jsem se sama sebe, protože manžel pobíhal z místnosti do místnosti. Odpovědi se ujal syn.
„Musíte se vrátit domů, máte ještě do konce týden zaplaceno, ne?“ Přivezl dvě staré postele a rychlovarnou konvici. Na další stěhování jsme měli necelý týden. Necelý týden na to, abychom mohli nějak přežít v troskách. Syn i dcera si vzali dovolenou a pracovali každý den od rána do večera u nás.
Zbyly nám jen vzpomínky
My jen obcházeli bazary i skládky a sháněli vše, co by se nám hodilo. Stará skříň, židle, lustr. Malou televizi jsme dostali darem od nových sousedů. Složili se na nás! Jen s jedním ze sousedů se už asi neseznámíme. Nebo až za pár let.
Tím je ten, kvůli kterému požár vznikl. Vařil totiž drogy a byl notně neopatrný. To proto vznikl tak mohutný požár! Zůstaly nám dluhy, které budeme splácet řadu let. Manžel si našel brigádu v lese, sází stromky. Já chodím za ním a sbírám houby.
Pobyt v přírodě mě uklidňuje. Alespoň nemusím myslet na náš krásně zařízený byteček, kterého jsme si ani na chvíli nemohli užít!
Jindra T. (66), Teplice
