Domů     Vymluvila jsem se na vnučky
Vymluvila jsem se na vnučky
3 minuty čtení

Obrovský křik mých dvou vnuček mě zachránil před pokutou. Až pozdě jsem si uvědomila, že jsem si měla dávat dobrý pozor na to, co jím.

Syn se snachou vyznávají takovou tu volnou výchovu, což neznamená dle mého nic jiného, než že nechají svoje potomky dělat si, co sami chtějí. Nic jim nezakážou ani nestanoví jasná pravidla. Snažila jsem se jim několikrát domluvit, ale marně.

Musela jsem to vzdát, jinak bych se s těmi svými rozmazlenými miláčky už nesměla vídat.

Byly hodně rozmazlené

Dvě pětileté vnučky mi dávaly zabrat víc než regiment vojáků. Jedly, kdy chtěly, a také co chtěly. O nějakém ovoci a zelenině nemohla být vůbec řeč. „Babi, kde máš čokoládu? A zmrzlinu? A hranolky…“ ptala se děvčata s železnou pravidelností.

Snažila jsem se je nalákat na něco zdravějšího, ale bezvýsledně. Když jsem chtěla, aby moje vnučky nehladověly, musela jsem se podřídit. Jednou jsem je vzala autem na oslavu narozenin mojí sestry. O mém trápení věděla, ale brala ho s humorem sobě vlastním.

Byla o pár let starší, ale oproti mně veselejší a bezstarostnější. Ze svých mnoha zdravotních problémů si vůbec nic nedělala, a když musela začít k chůzi používat francouzské berle, pořídila si barevné: jednu červenou a jednu žlutou. Prý aby bylo veselo!

Nevěděla jsem o nich

Na návštěvu k ní jsem se vždy těšila, a když navrhla, abych přivezla holčičky, měla jsem velkou radost. „Bude tam spousta dobrého jídla, jistě se ty malé mlsalky dají k něčemu přemluvit,“ říkala jsem si cestou.

Hned po příjezdu se drobotina rozběhla po domě a skamarádila se s ostatními dětmi hostů. Málem jsem o nich ani nevěděla. S večerem se přiblížil čas návratu a já šla děvčata hledat. K mému údivu jsem je našla klimbající pod stolem na dece plné polštářů.

Divila jsem se, kde se dívky mohly tak unavit. Poslušně obě nasedly do auta a já se spokojeně vydala k domovu. Asi v polovině cesty mě zastavila policejní hlídka.

Zachránil mě křik

„Kontrola dokladů, a prosím, dýchněte si!“ nařídili mi dva pohlední mladíci v uniformách. Protestovala jsem, ale vtom se probudily vnučky. Ty začaly výskat jako pominuté. Brečely, řvaly, křičely. Hrůza! Zaléhaly mi uši!

Mladík držel v ruce dýchací sáček a přivíral z toho křiku oči. Já napomínala děti, ale úplně marně. Výmluvně jsem koulela očima. Po chvíli svoji snahu vzdal. Mávl rukou a řekl:

„Jeďte!“ Až potom jsem si uvědomila, že jsem na oslavě snědla dva kusy rumového dortu. Opatrně jsem se vnuček zeptala, co jedly ony. „Babi, my měly dort. Měl takovou zvláštní chuť! No a potom se nám chtělo moc spinkat!“

Magda D. (62), Neratovice

Související články
3 minuty čtení
Svěřila jsem se kolegyni s trápením, které jsem prožívala doma. Jenže její snaha pomoci spustila lavinu, kterou už nešlo zastavit. Když jsem nastoupila do nemocniční prádelny, nikoho jsem tam neznala. Gábina byla první, kdo se mě ujal. Ukázala mi, jak se třídí prádlo z jednotlivých oddělení, kde co najdu a na koho si mám dát pozor. Nebyla zrovna upovídaná, ale měla jsem pocit, že se na ni mohu
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud