Domů     Kamarádka mi prostě zmizela
Kamarádka mi prostě zmizela
3 minuty čtení

Se Soňou jsem se skamarádila v první třídě a přátelství nám vydrželo až do dospělosti. Svěřovaly jsme si vše, byly jsme jedna druhé oporou. Než se záhadně ztratila.

Na svůj první školní den si moc nepamatuji. Nevím, co říkala paní učitelka, už si nevybavím své pocity z nového prostředí. Jednu věc si ale vybavuji. Sedali jsme si do lavic a já nikoho neznala, protože jsme se právě přistěhovali.

Ostatní děti se znaly ze školek a ze sousedství. Takže se bavily spolu. Najednou se ale kolem mého stolu motala holčička a paní učitelce řekla, že neví, kam si má sednout. Protože jsem byla nejblíže, usadila ji ke mně.

Říkaly jsme si úplně vše

Kamarádily jsme spolu do deváté třídy a naše přátelství neustalo ani tehdy, když jsme každá šly na jinou střední. Byly jsme si skutečně oporou, nikdy jsme se snad nepohádaly. A říkaly jsme si vše. Nikomu jsem nesvěřila tolik o svém životě s chlapci.

To hezké, i to ne moc pěkné. Soňa byla (tedy stále doufám, že mohu napsat, že stále je) jediným člověkem, komu jsem řekla, že mne kamarád bývalého kluka znásilnil.

Nic nás nerozdělilo, byla mojí oporou

Nerozdělilo nás ani to, že já jsem se vdala a narodil se mi chlapeček, zatímco Soňa byla ještě svobodná. Byla skvělá teta, která s námi jezdila na pískoviště. Honzíka si zamilovala, opravdu jsem z ní necítila, že by jí nějak vadil.

Soňa také chtěla děti, ale nemohla narazit na toho pravého. Ne snad že by měla pochybné známosti, ale prý si to s nimi neuměla představit.

Nelíbily se mi jeho oči ani chování

Jednoho dne se mi Soňa svěřila, že ji okouzlil jistý Peruánec, který přijel do mezinárodní pobočky firmy, kde Soňa pracovala. Byl to krásný, muž s jiskrou v oku. Přesto jsem ale v těch jeho očích viděla i něco, co se mi moc nelíbilo.

Setkali jsme se párkrát a měla jsem pocit, že se mnou i flirtoval, když si Soňa odběhla. Nechtěla jsem jí ale kazit radost. Myslela jsem si, že to je stejně chvilková záležitost. Kdybych věděla, co se stane, možná bych se ozvala…

Snad není vrah podivný cizinec…

I když odjel zpět do Peru, psal si se Soňou. Tehdy jsem si říkala „holka, kdoví, kolik ženských doma má“. Stále jsem doufala, že to vyšumí. Jednoho dne Soňa přišla s tím, že ji pozval do Jižní Ameriky. Zprvu jsem se vyděsila, protože známe ty zprávy o ganzích.

Pak jsem si ale řekla, že v mých očích proutník není vrah a Soně bude ve své domovině oporou. Podívá se tam, a pak se vrátí.

Pozval ji na výlet do své domoviny. Ublížil jí?

Soňa odjela. Zavolala mi první den, co přijela. Byla nadšená, že tam je krásně. To bylo naposledy, co jsem slyšela ten její zvonivý hlas. Když se neozývala ani rodině, začali jsme pátrat.

Podle policie se Soňa se svým průvodem vydali do hor, ale už se nevrátili. Nepochopili jsme, proč se hned na začátku dovolené vydávali do tak náročného místa. Nevíme, jestli se jim tam něco stalo, jestli Soně ublížil, nebo ji někam odvezl.

Jak se později ukázalo, Peruánec měl dluhy. Navíc ho firma právě propustila. Nechce se mi věřit, že by ale to mělo vliv, aby přes půl světa tahal moji kamarádku, které by něco provedl.

Občas mívám divné sny, v nichž vídám starou indiánskou babičku, a pak zjistím, že to je moje kamarádka. Soničko, stále doufám, že se opět shledáme…

Hanka L. (56), Kolín

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.