Odmala jsem žila v menším městě. Ne že bych byla rozmazlená, ale tamní kluci mi nikdy nepřišli jako ti praví pro život. Jak jsem se spletla!

Když jsem dospěla, rozhodla jsem se přestěhovat do velkoměsta. Právě tam jsem se vydala vdát, což jsem nijak netajila před svým okolím.

Byl zadaný, ale nešťastný

Některé kamarádky mi to odsouhlasily, jiné, které našly svoji lásku v našem městečku, už logicky tak souhlasně nepřikyvovaly. V práci, kam jsem nově nastoupila, jsem potkala Petra. Byl zadaný, chodil s dívkou, která nechtěla mít děti.

Stále doufal, že ji přemluví, ale ona nechtěla. To byla příležitost. Přiznám se, trošku jsem použila ženské zbraně. Věděla jsem, po čem touží ten chlapec, který byl pan Dokonalý. Perspektivní, hezký, ctižádostivý.

A tak jsem se mu přiblížila, protože jsem věděla, po čem touží a co mu ta jeho nedá.

Uhrála jsem to na dítě

Po děcku toužil stále víc, a když zjistil, že já bych proti rodině nic neměla, začali jsme se sbližovat. Není to moc hezké, ale náš vztah začal ještě v době, kdy on chodil s tou první. Nakonec mu na to přišla, takže rozchod po sedmi letech byl rychlý.

Stejně tak jako náš vztah. Chtěla jsem sice najít toho pravého, ale za každou cenu jsem to všechno nechtěla uspěchat. Představovala jsem si, že nejdřív se zabezpečím já, a až pak bude prostor pro vydělání peněz, aby se mělo dobře i naše dítě. Osud tomu ale chtěl jinak.

Všechno bylo rychlé

Najednou jsem se dozvěděla, že jsem těhotná. Bylo to na mě moc rychlé, nicméně jsme museli jednat. Vzali jsme se, pořídili si byt na hypotéku a žili spokojeným rodinným životem. Narodil se nám Petříček. A já začala poznávat svého muže.

Úplně se změnil

Najednou se odkrývaly i jeho ne moc pěkné vlastnosti. Začali jsme se dohadovat skoro o všem. O penězích, měli jsme na spoustu věcí jiný názor. Z té velké lásky se stalo manželství v okovech. Byli jsme spolu šest let, pak jsem požádala o rozvod. Nešlo to dál.

Musela jsem se vrátit

Můj plán nevyšel, a tak jsem se vrátila k rodičům do velkého domu. Najednou mi to menší městečko nevadilo, protože jsem tu našla klid, zázemí a úlevu po rozchodu. Nevěděla jsem, co bude dál, ani jsem neuvažovala o novém muži, jelikož mě zaměstnával chlapeček.

Po nějaké době jsem ale potkala Jarka. Staršího spolužáka ze základky. Kdysi jsem ho tajně milovala. Možná on byl jediný, kvůli kterému bych tehdy zůstala na našem malém městečku.

Je to ten osudový?

Jenže každý jsme šli studovat jinam. Já se vdala, založila jsem rodinu. On měl nějaké vztahy, ale nikdy se neoženil, neměl děti. Nakonec se naše cesty zase spojily. Tehdy byl čerstvě po rozchodu se slečnou. A tak jsme to spolu zkusili.

Exmanžel dopadl zle

Máme spolu dvě děti. Svého pana Božského jsem nenašla ve velkoměstě, jak jsem si vysnila, ale 500 metrů od mého rodného domu. Navíc, můj první muž se dostal do spleti dluhů a nakonec se bohužel upil k smrti. Je to smutné, ale s ním bych se utrápila.

Lenka T. (53), Brno