Novému majiteli našeho domu se zalíbil můj byt. A já teď zažívám skutečné peklo. Někdy si říkám, že by bylo možná lepší to vzdát a odejít.

Otočila jsem klíčem v zámku a vzala za kliku dveří. No fuj! Co to je? Něco lepkavého a nevalně vonícího se mi přilepilo na ruku. Celá klika dveří od mého bytu byla pomazaná něčím odporným, nechutným a smradlavým.

Vběhla jsem rychle domu a vrhla se k umyvadlu v koupelně. Tak tohle už je vážně přes čáru! Co si o sobě ten člověk myslí? Jenže to byla jen jedna z mnoha dalších zlomyslností, které mě už potkaly a zřejmě ještě čekají. Ale já, milý pane majiteli, neodejdu. Prostě neodejdu.

Tady jsem se narodila

V tomto domě žiju celý svůj život. V tomhle bytě jsem se narodila, prožila tu s rodiči hezké dětství, oslavila jsem tady osmnácté narozeniny, uspořádala jsem tady svůj maturitní mejdan. Přivedla jsem si sem manžela a vychovala tu dvě děti.

V tomto bytě oslavila moje prababička stovku, babičku tady ranila mrtvice a maminka tu zemřela. Je to byt přeplněný hezkými vzpomínkami i smutnými událostmi. Je tu celý můj život, který nechci opouštět.

Restituce proběhla v klidu

Když se po revoluci vracely původním majitelům domy, došlo i na ten náš. Jenže pan majitel bydlel celá léta o dvě patra níž než já. Všechny nás v domě znal, a zachoval se proto i v restituci velmi slušně.

Jen jedné nájemnici, která bydlela v jeho rozděleném bytě, obstaral jiné bydlení a svůj byt si pak celý zrekonstruoval. My ostatní jsme zůstali v klidu bydlet dál. Nájmy se samozřejmě postupně zvyšovaly, ale to byla jediná nepříjemnost.

Nová generace, nový přístup

Když starý pán zemřel, zdědil barák jeho syn. A to je tedy docela jiný kalibr. Pan podnikatel, který má hodně ostré lokty. Měl s domem jasný podnikatelský záměr a ihned se pustil do práce. Některých nájemníků se zbavil celkem rychle.

Raději totiž sbalili kufry, než aby se s ním pustili do křížku. Mně se ale z bytu prostě nechce. Dost často mívám na starosti vnoučata, kterých mám pět. A můj byt se k tomu hodí. Jenže nový majitel se rozhodl, že mě odtud vyštve za jakoukoli cenu.

Jeho fantazie nezná mezí

Vymýšlí proto neustále nové a nové nepříjemnosti, které by mě konečně pohly k odchodu. Vypíná mi elektřinu, pak zase neteče voda. Jindy mám špatný signál internetu. V kaslíku objevuji nevkusné, vulgární vzkazy.

Měla jsem už i pozvracenou rohožku, olej vylitý před bytem na chodbě, div jsem si na něm nezlomila nohu. Také mi někdo vhodil cihlu do auta a rozbil mi celé přední sklo. I policisté mi tvrdili, že to nemůže být náhoda.

Prý s kým mám v domě nějaký konflikt, že je to jasný projev msty. Jasně, tu cihlu na chodníku jen tak nenajdeš, někdo si ji tam musel přinést s jasným cílem.

Vydržím, a basta

Moje děti mi už radily, abych se na to vykašlala. Prý najdeme nějaké levné bydlení, kde si časem také zvyknu. Ale já nechci. Člověk nemá nechat vyhrávat zlo. A navíc ten byt skutečně miluju.

Veronika B. (68), Hodonín