Domů     Ríkal mi, jak jsem dokonalá
Ríkal mi, jak jsem dokonalá
5 minut čtení

Viděla jsem, jak mě při přednáškách propaluje očima, a sama jsem cítila, jak mě ten pohled rozehřívá, že se nemůžu soustředit na svoje slova, ale přitažlivost je něco jiného než štěstí.

emohla jsem si ho nevšimnout hned při první lekci. Zatímco zbytek jeho spolužáků si sedl do zadních řad, mladík v hnědém tričku si sedl dopředu doprostřed.

Proto jsem také tak dobře viděla, že na rozdíl od ostatních nemá džíny roztrhané, ale v celku, a nemá tenisky, ale normální kožené boty. Je mi celkem jedno, co mají lidé na sobě, ale tohle bylo tak nějak dospělejší, jestli mi rozumíte.

O generaci mladší

Mým studentům na fakultě je samozřejmě všem přes dvacet, ale někteří nastoupili hned po střední škole a jiní zas až po pár letech nějaké práce nebo studia na jiné škole. Tohle byl případ Romana, který se pro školu rozhodl později.

Kdykoliv jsem stála před tabulí, na kterou jsem občas něco napsala, a viděla, jak studenti více či méně poslouchají a něco si zapisují, on si nezapisuje nic, jen se na mě dívá, celé dvě hodiny. Všimla jsem si toho hned poprvé a strašně mě to znervózňovalo.

Příště to ale bylo stejné a pak zase, a když jsme pak měli individuální konzultace, zeptala jsem se ho na to: „Vy ze mě nespustíte oči, to vás moje téma tak zaujalo?“ Odpověď jsem nečekala.

Nemohla jsem ani myslet

„Vaše téma ani ne, ale vaše nohy ano. Jste nádherná.“ A jenom se na mě dál díval. „Jste nejhezčí žena, jakou jsem kdy viděl, a prostě se na vás musím dívat.“ Nakonec nabídl: „Jestli chcete říct, že se tady se mnou nemůžete bavit, tak mám návrh.

Pojďme někam jinam.“ Znělo to, jako by se zbláznil, a já řekla, teď už správně, že to nepůjde a že bude nejlepší, když konzultace hned ukončíme. Souhlasil a odešel. A příště zase seděl ve své první řadě a zase mě propaloval pohledem.

Kdyby to byl někdo, kdo se mi vůbec nelíbí, asi bych to nějak řešila, ale musela jsem si přiznat, že je to hezký muž. Všechny ženy to přece znají, i když je nám čtyřicet, padesát nebo víc, pořád jsme ve své hlavě stejné holky, jako jsme byly kdysi.

Začala jsem o něm snít

Aspoň pár vteřin trvá, než si uvědomíme, že ta mladá duše bydlí v trošku zchátralejším těle… Přesto jsem o něm začala snít. Žila jsem sama. Nebyla jsem nikdy vdaná a s posledním přítelem, o dost starším kolegou, jsem se rozešla před půl rokem.

Na známosti na jednu noc jsem nikdy nebyla stavěná, a tak mi scházela nejenom duševní blízkost s nějakým člověkem, ale, to jsem si musela přiznat, i sex.

Když jsem přednášela, připadala jsem si pak jako striptérka, co tančí někde v nočním klubu, musela jsem myslet na to, jak vypadám a jestli mám správně oblečení a zatažené břicho.

Byl přímý

Roman to musel cítit a na konci přednášky, když jsem si sbírala věci ze stolu, se ke mně přitočil úplně blízko a tiše řekl: „Jsi dokonalá. Pojďme někam jinam.“ A jako bychom řešili nějakou otázku ve skriptech, napsal mi do nich svoje telefonní číslo.

Udělala jsem chybu

Zavolala jsem a tím začal nejhezčí vztah mého života. Bylo to vzrušující, žhavé a přitom něžné. Podařilo se nám to tajit asi čtyři měsíce, ale potom jsme se rozhodli být upřímní a normálně spolu chodit.

Vzala jsem ho na večírek, který pořádala obří firma a kde byly taky dvě moje nejlepší kamarádky. Neměla jsem to dělat. Nebo naopak měla.

Kamarádky nechápaly

„Hele, já tě mám ráda, ty to víš, ale s tím klukem to nemyslíš vážně, že ne?“ ptala se mě jedna z nich hned druhý den, a další to sice řekla míň důrazně, ale vlastně stejně. Nechápala jsem, co tím myslí, protože nám s Romanem všechno klapalo.

„Vždyť je jako dítě, copak to nevidíš? Vždyť si neměl s nikým u stolu co říct, tak o čem byste mluvili spolu, až vás to v posteli přestane bavit?

A fakt chceš ztrácet čas s někým, kdo ti stejně nakonec uteče s nějakou dvacítkou?“ Přišlo mi to od nich kruté a závistivé. Pak ale pozval Roman mě na oslavu narozenin svého kamaráda na venkovskou chalupu.

Přestala jsem věřit

Grilování, popíjení, řeči, taky tráva. Připadala jsem si směšná jako nějaký americký prezident, když jsem odmítala a říkala, že jsem to nikdy ani nezkoušela. Všichni se tam bavili víc než já. Vlastně já jsem se nebavila vůbec.

Roman se se mnou chtěl milovat nahoře v podkroví, ale to bylo to poslední, po čem jsem toužila. Chtěla jsem jenom odjet, ale bylo mi jasné, že on by mě doprovázel jenom nedobrovolně.

Tak jsem zůstala a zbytek víkendu jsem strávila tím, že jsem se snažila tvářit příjemně, ale přitom jsem pozorovala Romana i jeho kamarády. Bylo mi čím dál jasnější, že máme společného jenom málo.

Věřila jsem, že je do mě zamilovaný a možná mě i miluje, ale přestala jsem věřit, že máme nějakou společnou budoucnost. Teď to bolí.

Marta S. (51), Plzeň

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Když se mi vybaví Marie, jako první vidím její smích. Rozléhal se po celé ulici, byl nakažlivý jako jarní radost. Už 30 let jen vzpomínám. Znaly jsme se od školky, ale nejvíc jsme si byly blízké na střední. V létě jsme sedávaly na lavičce před jejím domem, v ruce měly ta kulatá lízátka, která byla buď jahodová, nebo citronová. Probíraly jsme celý svět. Kluky, hudbu, sny. Byla vždycky odvážnější
3 minuty čtení
Bylo to loni na podzim, když ten dům vzplanul. Seděli jsme doma ve městě, byl už večer, když zazvonil telefon. Volali nám z hasičského sboru z vesnice. Soused zahlédl plameny, kdy to vzplálo od blesku. Na pach kouře, který se mi vryl do paměti i několik hodin poté, co jsme dorazili, nezapomenu. Vzpomínky v kouři Ten dům patřil manželovým rodičům. Bydleli tam celý život a on tam vyrůstal.
3 minuty čtení
Šedesátka už mi klepe na dveře. Vnoučata nemám a ani mít nebudu, sama jsem totiž nikdy neměla děti. Tolik jsem však chtěla. Jmenoval se Ondřej a byl jen o pár měsíců starší než já. Bydlel nedaleko od nás a znali jsme se snad odmalička. Pokud mi ještě paměť dovolí dostat se do našich školních let, vidím tlupu veselých rošťáků, mezi nimi okatou černovlasou holčičku se dvěma copy a modrookého hube
3 minuty čtení
Je to hrozná nemoc. Bere vám slova, paměť a mění vás v jiného člověka. Alzheimer mi vzal kamarádku z dětství. Poprvé jsme se viděly v první třídě. Seděla v lavici přede mnou, copánky stažené červenou mašlí. Sylva se jmenuje. Skamarádily jsme se a od té první třídy jsme se staly nerozlučnými. Byla to kamarádka, která znala všechny moje lásky, pády, ztráty i vítězství. Chodily jsme spolu na tanco
2 minuty čtení
Byl chladný listopadový podvečer, když se mu udělalo zle. A já netušila, jestli se nevidíme naposledy. Slova se mu zamotala, ruka mu klesla a oči zůstaly podivně nehybné. Zavolala jsem záchranku a snažila se mu držet ruku, i když on už mě nevnímal. Můj muž Jiří. Když přijeli záchranáři, celou dobu jsem mu opakovala, že to bude dobré, ale uvnitř mě svírala panika. Měli jsme za sebou 50 let spole
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sladký dort s karamelem
nejsemsama.cz
Sladký dort s karamelem
Suroviny: Na korpus: 200 g máslových sušenek 100 g másla Na karamel: 1 plechovka karamelového kondenzovaného mléka 2 lžíce másla Na krém: 250 g smetany ke šlehání 250 g mascarpone 2 lžíce moučkového cukru ½ lžičky vanilkového extraktu 3 banány Postup: Sušenky rozdrťte v mixéru na jemný prášek, smíchejte je s rozpuštěným máslem a natlačte
Rok 5 císařů: Dražila se během něj vláda nad Římem?
historyplus.cz
Rok 5 císařů: Dražila se během něj vláda nad Římem?
Z hradeb pretoriánského tábora se do Věčného města nese zvučná výzva. „Císařský titul je na prodej!“ křičí hlásný. Pretoriáni, tedy osobní strážci panovníka, svrhli císaře a hledají jiného. „Moc bude svěřena tomu, kdo nabídne nejvíc,“ dodává hlásný. Píše se rok 193 a v Římě se dějí neslýchané věci – mimo jiné dojde i na licitování
Přes 1200 mrtvých vojáků skrývala zem u Břevnovského kláštera
21stoleti.cz
Přes 1200 mrtvých vojáků skrývala zem u Břevnovského kláštera
Břevnovský klášter v Praze patří k významným českým památkám. To je známá věc. Ne každý ale ví, že nejstarší český mužský klášter, založený v roce 993, má temné tajemství. Respektive má ho pozemek za
Má Brzobohatý tajné kávičky s kráskami?
nasehvezdy.cz
Má Brzobohatý tajné kávičky s kráskami?
Tohle o nerozlučné lásce moc nesvědčí! Na akcích v noblesním oděvu herec z Inkognita Ondřej Brzobohatý (42) a moderátorka Daniela Brzobohatá (46) vypadají jako dokonalý pár, speciálně on pak jako prav
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
epochanacestach.cz
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
V turisticky oblíbených Luhačovicích se v Kulturním centru Elektra uskuteční první poprázdninové HOVORY W. Nejen místní minerální vodu budou se skvělým Otakarem „Ťuldou“ Brouskem popíjet pánové Jiří Werich Petrášek, Pavel Mészáros a Karel Štolba. A vše proběhne s láskou a humorem.  
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Chřestový krém s brambory
tisicereceptu.cz
Chřestový krém s brambory
Smetanová polévka ze zeleného chřestu a brambor je velmi jemná a chutná. Suroviny na 6 porcí 500 g brambor 1 lžička soli 500 g zeleného chřestu 300 ml smetany na vaření 1,3 l vody 4 lžíce h
Hlídací pes demokracie: Semyour Hers
epochaplus.cz
Hlídací pes demokracie: Semyour Hers
Rok 1968. Válka ve Vietnamu eskaluje a Američané mají těžké ztráty. Vietkong je všude, situace je napjatá. Americké velení se všemi silami snaží situaci zvrátit. A s neúspěchy přichází frustrace a s frustrací násilí. Ale skutečnou podstatu násilí v Americe tuší málokdo. Armáda si informace hlídá. Když novinář Seymour Hersh (*1973) dostane od svého známého zajímavý tip, neváhá
Mumifikovaní tučňáci: Může za jejich osud změna klimatu?
enigmaplus.cz
Mumifikovaní tučňáci: Může za jejich osud změna klimatu?
Před dvěma lety Antarktický poloostrov vydal stovky mumifikovaných těl tučňáků. Nález působí zlověstným dojmem. Jako by zvířata v jeden okamžik hromadně uhynula a tento okamžik byl poté zmražen v čase
Černá madona z německého Altöttingu: Dokáže převzít jakékoliv trápení?
epochalnisvet.cz
Černá madona z německého Altöttingu: Dokáže převzít jakékoliv trápení?
Uvnitř malebné Kaple milosti v bavorském Altöttingu stojí ikonická soška Černé Madony. Ročně za ní přicházejí miliony věřících, neboť podle místní legendy do sebe dokáže nasáknout bolest, smutek a trápení každého, kdo ji o to požádá. Skutečně její barva odráží právě její zázračné umění?   Soška vysoká asi 66 cm, oblečená v bohatě zdobeném barokním rouchu, pochází
Pátek třináctého se stal prokletým!
skutecnepribehy.cz
Pátek třináctého se stal prokletým!
Lidové pověry mi nic neříkaly a nikdy jsem se podle nich neřídila. Pak ale nastal v mém životě jeden den, který všechno změnil. Většina lidí na pověry nevěří. Také jsem k nim dlouhou dobu patřila, dokonce jsem se jim smála. Jednoho dne mě ale smích přešel. Temné síly se spikly Před několika lety se stalo
Léto ještě nekončí. Kde si ho nejlépe prodloužíte?
iluxus.cz
Léto ještě nekončí. Kde si ho nejlépe prodloužíte?
Prázdniny jsou sice u konce, ale příjemné dny ještě ne. A protože jsme si letos opravdu horkého léta příliš neužili, stojí za to prodloužit si ho – tentokrát už bez spalujících veder i davů turistů. P