Trvalo mi celou věčnost, než jsem se zamilovala. Až v sedmnácti se mi zalíbil Tomáš, který byl můj pravý opak.
Tomáš byl excentrický extrovert, já zase plachý introvert. Ale něco nás k sobě magicky přitahovalo. Když jsme spolu začali v sedmnácti letech chodit, byla to taková téměř dětská láska. Vodili jsme se za ruku, líbali se. Objížděli jsme koncerty, scházeli se s přáteli a bylo nám spolu moc dobře.
Náš vztah se prohluboval
Trvalo asi půl roku, než jsme spolu měli první sex. Já totiž byla ještě panna, proto jsem se trochu bála a zdráhala. Jenže moje obavy byly naprosto zbytečné, protože i v této rovině jsme se zakrátko dokonale sehráli. A tak jsme spolu najednou začali koexistovat už dlouhých pět let.
Každý toužil po něčem jiném
Rozhodli jsme se, že se přestěhujeme do Prahy, kde jsem studovala a Tomáš tu pracoval. V ten okamžik nám to ovšem začalo poprvé trochu drhnout. Tomáš si chtěl užívat velkoměsta naplno, já jsem ovšem byla trochu zpátečnická a chyběla mi rodina.
Raději bych byla občas doma a dívala se třeba na televizi, než každý večer obrážela kluby nebo koncerty. Asi jsem kvůli tomu začala být protivná a dost jsme se hádali.
A tak se stalo, že mi jednoho dne Tomáš oznámil, že už pokračovat nechce a já se s brekem odstěhovala. Jenže mi chyběl. A já jemu možná taky. Zanedlouho byl totiž čím dál častěji k vidění v našem malém městě. Opět jsem na něm mohla oči nechat.
Rozchod
Když se mě jednou kamarádka ptala, s kým bych chtěla chodit, přiznala jsem, že zase s Tomášem. Nechápavě nad tím kroutila hlavou. Jenže já jím byla opět okouzlená.
A když jsme se po jednom koncertu náhodně ocitli spolu u jednoho stolu, skutečně jsme najednou navázali tam, kde jsme přestali. Byla jsem šťastná jako blecha. Chvíli byl náš vztah ještě dokonalejší než dříve, ale pak se zase něco přihodilo.
Ani vlastně nevím, co to bylo. Nepamatuji si, co přesně stálo za naším druhým rozchodem. Ve vzduchu zůstalo cosi nevyřčeného a my se oddělili pro mě tenkrát definitivně.
Jiné vztahy mi nevydržely
Snažila jsem se na Tomáše zapomenout a několik let jsem ho vůbec neviděla. Prošla jsem si dvěma vztahy, které nestály vůbec za nic. Ale pak jsme na sebe zase náhodně narazili. První rozhovor byl hodně rozpačitý.
Ovšem, cítila jsem, že všechno mezi námi nevyhaslo. Zdálo se mi, že ačkoliv uběhlo asi šest let, i já Tomášovi chybím.
Pořád jsme se měli rádi
Proto jsme se začali opět stýkat. Nejdřív jako kamarádi. Jen jsme si povídali u piva, občas jsme zašli do kina nebo jen tak na procházku a bylo nám spolu hezky.
A když jsme se tak oťukali a ověřili si, že jsme si stále názorově blízko, domluvili jsme se, že to spolu zkusíme ještě jednou, do třetice.
Neskutečně šťastná
Dodnes si pamatuji, jak mě drží v náruči a já brečím štěstím jako malá holka. Vdechovala jsem jeho vůni, vnímala jeho dech a tlukot srdce a v duchu děkovala Bohu, že naše cesty zase propojil a že mi ho jiná neodloudila.
Skvělý chlap pro život
Od toho dne uběhlo už mnoho let. Dnes už jsme dávno manželé, máme spolu dvě krásné dcery a nikdy nepřestanu být vděčná, že Tomáše mám. Je to báječný chlap do pohody i nepohody. Lepšího tátu a partnera bych nikdy nenašla!
Když někomu vyprávím, kolikrát jsme si k sobě hledali cestu zpět, nevěřícně kroutí hlavou. Sice se říká, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, ale já jsem si jistá, že napotřetí to jde.
Klára T. (52), střední Čechy
