Moc jsem té věštbě nevěřila, a dokonce se jí v mládí i smála. Potom mi ale začal osud šlapat na paty. Dodnes se toho zlověstného čísla děsím!
Když mi bylo devatenáct let, zašly jsem s kamarádkou ke kartářce. Jen tak, ze zvědavosti, byl to prostě takový nápad, který dostane v mládí asi každý.
Ta zvláštní žena, kartářka, přede mě rozložila karty a následně mě varovala, abych se v životě vyhýbala číslu 19. Přinese mi prý smůlu a neštěstí. Moc vážně jsem to nebrala.
Musela jsem se až smát s jakou dramatičností kartářka svou věštbu vykládala. Záhy se ale číslo prosadilo na mém věku. Byl to nejhorší rok v mém životě, několik úrazů, u maturity jsem si tahala ty nejhorší otázky, zažila jsem autonehodu a skončila v nemocnici.
Říkala jsem si však, že to byla jen náhoda. S dvacítkou na krku vše přestalo.
Láska na odpis
Byl čtvrtek devatenáctého, když jsem dostala v prvním zaměstnání výpověď, a když jsem devatenáctého potkala svou velkou lásku, vztahu jsem nevěřila. Byli jsme spolu pět let a začali chystat svatbu. Aleš se najednou začal měnit.
Chodil domů pozdě, byl odtažitý. Vycítila jsem, že za tím vězí nějaká žena, ale on vztekle tvrdil, že ne. Tehdy byl krásný jarní víkend, jako stvořený na procházku, Aleš mi řekl, že jde cosi zařídit a dorazí až večer. Vyrazila jsem tedy na procházku sama.
Chvíli jsem brouzdala městem a pak se usadila v parku. A najednou jsem Aleše spatřila. Nebyl sám. Ale s nějakou ženou. Plížila jsem se za nimi strom od stromu.
Chvíli jsem si říkala, že to je třeba nějaká spolužačka ze školy, ale poté se objali a začali se líbat.
Našlo si mě
V kalendáři samozřejmě ten den kralovala devatenáctka! Běžela jsem domů a celou cestu brečela. Aleš přišel večer a já zprvu dělala jakoby nic. Ptala jsem se ho zda zařídil co potřeboval, a když začal lhát, nevydržela jsem to a vrazila mu facku.
Pak jsem na něj vychrlila, že jsem ho v parku viděla. Nezmohl se na slovo. Svatbu jsem zrušila, a přitom vzpomínala na kartářku. Dnes mám manžela, práci a rodinu. Vyhýbám se tomu číslu, jak to jde, ale ono si mě našlo zase.
Mám dva syny, starší je bez problémů, ale mladší, který se narodil samozřejmě devatenáctého, mi dělal jen starosti. Třikrát se oženil, na děti neplatí, před dvěma lety odešel do ciziny a nevíme o něm vůbec nic.
Alžběta (65), České Budějovice
