To světlo mě vyděsilo a utekla jsem. Později jsme ale zjistili, že nám na úrodě hodovali neznámí zloději. Podle sousedky nebyli z našeho světa.

Chatu na Znojemsku jsem zdědila po své mamince. Jezdili jsme na ni pravidelně. A právě tam jsem jednoho dne zažila situa­ci, kterou jsem dlouho nemohla dostat z hlavy.

Skoro celý den jsem se věnovala zahrádce a užívala si slunečného dne. Už se pomalu smrákalo, popadla jsem nářadí a zamířila ke kůlně. Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř.

Světlo mě oslepilo

Přímo proti mně se rozsvítilo světlo a pohybovalo se ze strany na stranu. Zírala jsem do té záře, a najednou se mi zničehonic zabouchly dveře přímo před nosem. Rozběhla jsem se za manželem a vyprávěla mu, co jsem viděla. Společně jsme vyrazili do kůlny. Když jsme tam ale přišli, světlo bylo pryč.

Standa si ze mě dělal legraci, že se mi něco zdálo. Moc klidně jsem tu noc nespala. Pořád mi vrtalo hlavou, co jsem vlastně viděla.

Ráno jsem vyrazila na nákup do místního konzumu a cestou potkala sousedku, která mi s očima navrch hlavy vyprávěla, že viděla v noci na zahradě UFO.

Všechno snědli

Bylo to velké světlo, které se vznášelo nad záhonky a pak se najednou vzneslo k nebi. Ráno našla svou zahrádku úplně zdevastovanou, všechno bylo okousané. S nákupem jsem běžela domů a rovnou do kůlny.

Měla jsem tam totiž veškeré zásoby kompotů, sirupů, různé ovoce i zeleninu. A tam jsem zaplakala. Mnoho kompotů, sirupů i demižon ovocného vína zmizelo úplně a brambory, zelenina i ovoce byly ohryzané.

Když jsem přivolala manžela, tak ten zjistil, že máme děravé i zimní pneumatiky. I na nich jako by byly stopy zubů. Měla jsem zlost, že bych to světlo, kdyby se mi v kůlně objevilo znovu, vzala motykou.

Anna (72), Brno