Stará studánka v kapradí přitahovala bylinkářky. Všichni léčitelé z okolí tu živou vodu znali.

Tato studánka je dobře skrytá lidským očím a je kouzelná. Jen málokdo ví, kde ji hledat. Nachází se poblíž Vřesové studánky v Jeseníkách. Ráda na ni vzpomínám, nacházela se totiž nedaleko mého rodného domu.

Pramen mládí?

Jako dítě jsem si k ní chodívala omývat obličej. Takové studánky totiž přinášely podle pověstí zdraví a krásu. Pravidelně k ní přicházela nabírat vodu místní bylinkářka.

Byla už stařičká, leč čiperná, a neváhala ke studánce vážit ze svého domečku téměř tříkilometrovou cestu. Svůj vysoký věk a čilost přikládala za zásluhu právě této studánce.

Místní podivín

V blízkosti studánky rostly podivné rostliny, které se nikde jinde nenacházely. Jakýsi podivín, o kterém nikdo nic nevěděl, přicházel ke studánce trhat drobné lístky, ze kterých si vyráběl salát na dlouhověkost. Rostly prý pouze zde.

Bylo mu více než devadesát let, byl nesmírně znalý léčitelství i různých kouzel a čar. Moje maminka k němu měla velkou úctu. Ten místní blázen, jak jej lidé nazývali, si ji oblíbil. Tento člověk, na kterého ráda vzpomínám, jednoho dne zmizel.

Sen o studánce

Od dětství jsem mívala sen, v němž studánka hrála hlavní roli. Přicházela jsem k ní a viděla, jak se kolem vznášejí víly a zpívají tichou píseň o léčivém prameni. Kolem poletovaly vzduchem drobné bytosti, nejspíš to byli elfové a dryády.

Jedna letěla kolem mě a já ji chytla do dlaně, abych si ji prohlédla zblízka. V tu chvíli u mě byla jiná a pískavým hláskem, který jsem sotva slyšela, mě prosila, abych sestřičku pustila. Udělala jsem to. A tu ta puštěná povídá:

„Až na tom jednou budeš zle, budeš hodně nemocná, pak přijď a naber si živou vodu z naší studánky.“ Posadila jsem se do trávy, dívala se na ta zjevení, poslouchala ševelení listí, až mě to ukolébalo. Probudila jsem se ráno ve své posteli.

Živá voda pro dítě

Uběhlo mnoho let, já se odstěhovala do města, rodiče i prarodiče zemřeli a já se přiblížila padesátce. Byla jsem ale stále zdravá a plná energie. Co se ale nestalo, onemocnělo vážně moje první vnouče. Kristýnce byly dva roky a lékaři si s ní nevěděli rady.

Tehdy se mi vrátil můj sen. Studánka! Druhý den jsem si vzala v práci volno a vyjela do míst, kde se v kapradí ukrývala. Moc jsem se bála, že tam najdu stát nějaký dům. Velmi se mi ulevilo, že mě žádné takové překvapení nečekalo.

Živá voda pro vnučku

Studánku ve vysoké trávě jsem našla. Nabrala jsem z ní vodu do lahví, poděkovala studánce i jejím strážcům a jela domů. Nejprve jsem tu vodu vyzkoušela na sobě. Byla skvělá jako dřív. A pak jsem z ní dělala pití vnučce.

Nevím, jestli byla studánka opravdu kouzelná, ale naše Kristýnka se ze svých problémů postupně dostala.

Libuše B. (65), Morava