Do práce nastoupila nová kolegyně a my se nestačili divit. Vybojovala si za stejný plat polovinu práce, zbytek jsme museli zvládnout my.

S novým rokem a novým majitelem firmy se začaly dít strašné věci. Jak praví lidové přísloví − když se kácí les, létají třísky. A u nás létaly hodně. Jako první dostala výpověď šéfová, která řekla, co si myslí. Po ní další dvě kolegyně.

Tak jsme dostali šéfovou novou, která si ještě přivedla známou nejspíš jako podporu. A na další místo přijala mladou, sebevědomou Martinku. Šéfová se zdála zpočátku přísná, ale nakonec se ukázalo, že to jen hraje. Její známá byla také v pohodě. Zato Martinka se vybarvila.

Nedělala nic

Bylo pro nás nepříjemné překvapení, když jsem zjistili, že pracovní náplň Martiny je stěží poloviční, než odejité kolegyně. Kdo bude dělat ten zbytek? A tak se stalo to, co jsme neměli nikdy dopustit. S kolegy jsme dostali „jen dočasně“ další práci. A ta se stala časem samozřejmostí.

Nikde finanční odměna. Jen Martina se měla dobře, obtočila si šéfovou kolem prstu. Jednou, když nás drtily termíny, prosila Martinu téměř na kolenou, aby převzala jen malinkatý kousek práce, která nebyla její. Martina okamžitě ztropila povyk.

Nevyžádaná rada

Svíjela se na židli jako had a kvílela, jak moc má práce a nic nestíhá. Nemohla jsem to poslouchat a udělala jsem další chybu. Chtěla jsem jí poradit, jak si práci zorganizovat.

Ona dostala obratem hysterický záchvat, ve kterém mě osočila, jak jsem hloupá, že jsem si nechala nandat tolik práce.

S brekem běžela za šéfovou, a ta záležitost vyřešila tím, že si prosadila dalšího zaměstnance. Martince ubyla další práce. Druhé kolegyni, která tiše mlčela, zůstalo všechno. Na to, že nám šéfová naložila kdysi práci navíc, už dávno zapomněla.

Jak mi řekla naše Martinka správně: Můžeme si za to sami, neměli jsme si nechat práci navíc vnutit.

Adéla (60), Prostějov