Domů     Tajemná lesní dívka uzdravila zraněnou laň
Tajemná lesní dívka uzdravila zraněnou laň
3 minuty čtení

Seděl jsem na posedu a čekal na svou oběť. Ta mi ale i přes své zranění unikla. Našel jsem ji uprostřed lesa, kde ji neznámá kráska ošetřovala ránu.

Konečně jsem ji spatřil! Na podvečerní palouk borového lesíka vyšla laň. Pomalu a opatrně, pohybující se na tenkých nožkách jako by byly strunami harfy. Pozvedl jsem kulovnici a zamířil.

Měl jsem povolený odstřel několika kusů, které se v malém lesíku a přilehlých lánech přemnožily. Laň udělala několik opatrných kroků do středu palouku. Teď nebo nikdy, blesklo mi hlavou.

Po stopě

Míření trvalo dlouho. Chtěl jsem si být jistý. Zvířata při lovu nesmí trpět, to ctím. Laň otočila hlavu směrem k posedu. Jako by nějakým vyšším pudem vycítila, odkud ji zasáhne v příští vteřině smrt! Zmáčkl jsem spoušť!

Laň vyskočila a několika vrávoravými skoky zmizela ve stínu lesa. Nahlas jsem zaklel a slezl co nejrychleji z posedu. Vyrazil jsem za ní. Na místě, kde stála před střelou, jsem našel krvavé stopy. Když jsem vkročil do lesa, obklopilo mě šero. Vůně pryskyřice, kterou ronily kmeny borovic, mi vlétla do nosu.

Stopy jsem četl v lese jen s obtížemi. Zvíře nepochybně krvácelo. Muselo se chvílemi zastavovat bolestí. Doběhl jsem až ke staré nefunkční vodárně, kolem které byl natažen zrezivělý drátěný plot. Nedaleko bylo slyšet zurčení pramene. Byla tu malá studánka, tvořena nerezovou trubkou zaraženou do malé skály.

Dívka ze studánky

Voda tekla přímo do žlábku, který ji odváděl do potůčku napájejícího nedalekou říčku. Lidé věřili, že pramen je zázračný a často si sem pro vodu jezdili. A tehdy jsem spatřil cosi úžasného! U pramene seděla dívka.

Byla oblečena do bílých, lehkých šatů. Bosé nožky nořila do ledové vody. Skryl jsem se za velký smrk. V tom se u studánky objevila raněná laň, dívka zpozorněla a nechala zvíře přijít až k sobě.

Hledala pomoc

Laň jako by u dívky hledala pomoc. Tělo zvířete se ponořilo do vody a dívčí dlaně nanášely na poraněnou laň hrsti vody. Po několika chvílích laň čiperně vyskočila a zmizela v lese, po zranění ani památky.

Sledoval jsme ji v němém úžasu. Když jsem pohlédl ke studánce, už jsem dívku nespatřil. Zmizela. Byl slyšet jen pramen. Hlavou mi projela myšlenka: Největší vzrušení není zvíře zabít, ale nechat žít!

Petr (54), východní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.