O tom, že má můj muž jinou ženu, jsem věděla. Věřila jsem ale, že ho časem omrzí a vrátí se zpátky ke mně.

S Pavlem, mým manželem, jsme spolu byli opravdu dlouho, a jak už to tak bývá, vloudil se do našeho vztahu stereotyp. Nehádali jsme se, neútočili na sebe – naopak, naše soužití bylo klidné a plné vzájemné tolerance. Chyběla nám „jenom“ taková ta jiskra a vášeň.

Je pochopitelné, že se po letech naše láska tak nějak přetvořila spíš v přátelství.

Nic jsme si navzájem nevyčítali, zkrátka to tak bylo a nám to tak vyhovovalo. Nikdy jsme ani nepomysleli na to, že bychom se rozvedli, nebyl pro to důvod. Pak se ale začal manžel chovat jinak a já jsem si byla jistá, že je za tím jiná žena.

O všem jsem věděla

Pavel si nejspíš myslel, že ty změny, kterými prochází, nevidím. Jenže ono se to přehlédnout nedalo. Začal o sebe více pečovat, pořídil si nové oblečení, navíc přibývalo chvil, které jsme trávili odděleně. Manžel sedával v pracovně a dlouze tam s někým mluvil. Nejednou se u toho chichotal jako puberťák.

Když jsem náhodou něco potřebovala a přišla za ním, roztomile se zakoktával a předstíral, že mluví s kolegou. Posledním náznakem, že se něco děje, byl účet od šperků, který nechal v kapse a já na něj narazila během praní. No, pro mě ten šperk nebyl. Tu a tam navíc voněl cizím ženským parfémem.

Nic jsem mu neřekla

Trvalo to asi půl roku a já, ačkoli jsem o všem celou dobu věděla, neřekla manželovi ani slovo. Byla jsem si jistá, že jen hledá nějaké to povyražení a nikdy by kvůli tomu neobětoval vztah se mnou. Vyčkávala jsem.

Po nějaké době přestal manžel vypadat spokojeně a šťastně, spíš mi připadal smutný a bezradný. „Děje se něco, Pavle?“ zeptala jsem a čekala na jeho odpověď. „Ale nic, to musím vyřešit sám, nezlob se,“ odpověděl a šel do pracovny.

Ozvala se jeho milenka

Brzy jsem se dozvěděla i bez manžela, o co jde. Ona dáma se mi totiž ozvala. Nejprve mi poslala několik zpráv, abych nechala Pavla odejít k ní, že se milují a chtějí spolu žít. Pak mi volala, domů i do práce.

Vydírala mě, že mi udělá ze života peklo, jestli nekývnu na rozvod. Zřejmě si myslela, že to pro mě bude zdrcující novinka. Nebyla, tak jsem ji slušně poslala do háje a večer si promluvila s mužem.

Náš vztah rozkvetl

„Pavle, chceš se rozvést?“ zeptala jsem se. „Já ti ve štěstí stát nechci,“ dodala jsem ještě a manžel na mě vytřeštil oči. „Ty to víš?“ „Ano, o všem vím, a kdyby náhodou ne, všechno mi ta tvoje kráska vyzvonila.“

Manžel mi řekl, že se nikdy rozvést nechtěl, že ho nevěra mrzí a ihned to ukončí. Vyplatilo se mi počkat, nešílet, nevyčítat. Od té chvíle je náš vztah úplně jiný, vrátila se vášeň i láska.

Věra L. (60), Liberec