Domů     Překrásný konec léta s učitelem
Překrásný konec léta s učitelem
5 minut čtení

Pamatuji si přesně, kdy jsem si svůj deník začala psát. V páté třídě jsem si ho vyrobila ze starého památníku, který obsahoval jen dva obrázky. Jeden od maminky, druhý od dědy.

Přeměnit ho na sešit mi najednou přišlo jako ten nejlepší nápad. Právě začínaly prázdniny. Ve vzduchu voněl příslib nových zážitků. Věřila jsem, že jich bude tolik, že si je nemůžu všechny zapamatovat.

Poctivě jsem si zapisovala každý týden po dobu téměř deseti let. Jak se kupily zážitky, zvětšovalo se i množství popsaných sešitů, až jsem jednou zapomněla a nikdy víc už nenapsala ani řádku.

Poklad ukrytý na půdě

Měla jsem rodinu, manžela, dítě, zkrátka jiné starosti a na svou sbírku popsaných sešitů jsem si zakrátko ani nevzpomněla. Všechny jsem si je ale schovala do krabice, převázala provázkem a uložila na půdu. A právě tam je před pár lety objevila má dcera.

Cesta do minulosti

Když jsem dceru našla s hlavou zabořenou v jedné z knih, nenapadlo mě, že právě čte zážitky z mého mládí. S úsměvem od ucha k uchu ke mně vzhlédla a řekla:

„Mami, ty jsi tedy byla divoch.“ Společně jsme se pustily do čtení a vzpomínání a mnou se rozlévala velká nostalgie. To, když jsem se ve vzpomínkách vrátila o pětatřicet let zpátky. Do dob, kdy jsem poznala svého manžela.

Plesy jsem milovala!

V té době jsem pracovala jako švadlena v krejčovské dílně mého tatínka a můj největší sen byl osamostatnit se a odstěhovat někam hodně daleko. Vždy jsem se těšila na víkendové zábavy, které se konaly v kulturáku v nedaleké obci.

Vyráželi jsme tam pravidelně s partou kamarádů ze vsi. V zimě se poté zábavy změnily v plesy. Myslivecký, rybářský, hasičský. Na všech jsem musela být a vždy jsem si na to ušila zbrusu novou sukni.

Užívala jsem si života

Dalo by se říct, že jsem nikdy nepatřila k úplným šeredám, a dělalo mi dobře, když se za mnou kluci otáčeli. O nápadníky jsem nouzi neměla a pár kluků do té doby mým životem prošlo.

Po prvním zlomeném srdci jsem se ale zařekla, že už se do žádného vztahu nepoženu.

Jmenoval se Karel a v deníčku jsem jeho kapitolu zakončila takto: „Kluci jsou prevíti. A Karel ten největší!“ To bylo ve zkratce mé mládí, shrnuté z deseti sešitů do pár odstavců. Ten nejdůležitější ale teprve přijde.

Srazili jsme se ve dveřích

Svého manžela jsem poznala hned první den, kdy se přistěhoval do naší vsi. Nastoupil tu jako učitel a chtěl si na svůj první den v zaměstnání nechat ušít nový oblek. Byli jsme jediná krejčovská dílna v okolí, a tak jeho kroky vedly k nám.

Srazili jsme se ve dveřích, právě ve chvíli, kdy jsem spěchala za kamarády k rybníku.

Stál před vchodem s rukou na zvonku a já jsem ho srazila jako velká voda. Tak to popisuje on. Dle mého deníku tam stál jako hňup a překážel mi v cestě. Leknutím mi tehdy z ruky vypadly plavky a on je jako správný gentleman sebral ze země. „Ty vám budou slušet,“ řekl mi, když mi je podával, a spiklenecky na mě mrkl.

Píchla jsem ho jehlou

Když přišel podruhé, můj tatínek měl právě jiného zákazníka, požádal mě tedy, abych oblek na „panu učiteli“ našpendlila já. To bylo pro mě jako za trest. Byl mi protivný už od pohledu a pořád se na mě tak připitoměle culil.

V jednu chvíli už jsem to nevydržela a schválně jsem mu zapíchla jehlu do lýtka. „Au!“ vykřikl a chytil se za nohu. Naše další setkání už ale bylo o poznání jiné.

Když si za měsíc přišel vyzvednout hotový oblek, byla jsem zrovna sama doma, chtě nechtě, musela jsem ho obsloužit. On nasadil úsměv od ucha k uchu hned, jakmile jsem otevřela dveře.

„Tak já ho píchnu jehlou a on se pořád culí,“ říkala jsem si. Zato on si zřejmě říkal pravý opak, a hned se mě taky zeptal, proč se pořád tvářím jako kakabus. A než jsem se na něj stačila rozčílit, pozval mě do kina.

Moje životní výhra

V letním kině v nedalekém městě právě dávali Léto s kovbojem a já jsem prožívala konec léta s panem učitelem.

Nevím, jestli si mě získal tím svým neustálým úsměvem, který mu ani dodnes nezmizel, nebo tím, že byl tak statečný a vytrvalý, ale promítání filmu jsem tehdy vůbec nevnímala.

„Jak je možné, že jsem si nikdy nevšimla, jaký je to fešák? A jak je chytrý a vtipný!“ To byly otázky, které se mi honily hlavou. Seděli jsme vedle sebe v úplně poslední řadě, povídali si a smáli se. Nevím, kolikrát nás museli ostatní návštěvníci kina napomínat.

Bylo mi to v té chvíli jedno. Pan učitel Antonín byl mým hlavním hrdinou celého večera i následujících let. Tím skončila éra mého bláznění a cest na zábavy a plesy za každou cenu. Už mi to za to nestálo. Tu hlavní výhru v tombole jsem už měla doma.

Nejkrásnější vzpomínky

K Tondovi jsem se nastěhovala o rok později a jsem nesmírně ráda, že jsem si poctivě do deníku zapisovala i toto období.

Chvíle, kdy jsme se poznávali a řešili spolu první malicherné problémy, na kterých v té chvíli podle mě stál svět, se mi dnes zdají tak legrační.

Chodili jsme spolu čtyři roky a potom přišel s kytičkou konvalinek a lahví rumu žádat rodiče o mou ruku. Byla jsem v té době už v jiném stavu a za pár měsíců se nám narodila dcera Anička.

„Musím běžet, jdeme s Tondou a Aničkou na procházku.“ Tak zní můj úplně poslední zápis. Všechny deníky jsme s manželem přečetli, některé se smíchem, jiné se slzami v očích. Větší poklad jsme na půdě mít nemohli.

Lenka B. (56), Šumava

Související články
4 minuty čtení
Prodávala jsem pánské obleky v malém butiku. Práce mě moc bavila. Jedna naplánovaná schůzka s novým zákazníkem dopadla nečekaně. Byl čtvrtek po poledni, když přišel on. Vysoký, trochu nejistý, ale usměvavý. Měl objednaný termín na výběr svatebního obleku. Vzala jsem ho do oddělení s našimi nejkvalitnějšími obleky – vlněnými, jemnými na dotek, s precizně vypracovanými detaily. Jako první jsme zk
3 minuty čtení
Normální člověk se sotva těší na konec prázdnin. Když mi bylo sedmnáct, loučila jsem se v té depresivní době s Tomášem a brečela jsem. Vzpomínám si, jak těžce jsem vždycky nesla, když končily prázdniny. A nejhorší ze všeho to bylo v době, kdy jsem se zamilovala do Tomáše. Bylo mi sedmnáct, jemu o rok víc. Byla jsem naivní, venkovská dívenka, on světem protřelý lufťák z velkého města. Umírala js
3 minuty čtení
Ze žárlivosti je člověk schopen udělat leccos. Jsem už daleko rozumnější než zamlada, zdaleka ne tak vznětlivá a bláznivá. Ale stále zamilovaná. Vdobách, kdy jsme s mým mužem teprve chodili, jsem docela dost žárlila. Naštěstí mě to už nepronásleduje, protože s tím by se nedalo žít, v lepším případě bych skončila jako rozvedená, opuštěná ženská, v horším ve vězení. Jezdívali jsme na chatu jeho r
5 minut čtení
Svůj život jsem promarnila s nesprávným mužem a okamžik, kdy jsem potkala toho pravého, mě málem minul. Nikdy jsem nepatřila k děvčatům, která chtějí dělat kariéru, nebo jen ulovit bohatého chlapa a mít se dobře. Já chtěla najít hodného a chápavého muže a s ním si pořídit velkou rodinu. A našla jsem ho už za studií. Jmenoval se Martin, končil práva, nebyl to sice krasavec, ale byl milý a pozorn
4 minuty čtení
Loni na Prvního máje jsem plánovala, že zůstanu doma. Na lásku jsem neměla ani pomyšlení. Jenže osud si pro mě připravil něco jiného. Přiznám se, že jsem svátky zamilovaných jako První máj nebo Valentýn nikdy nemusela. Tohle povinné dokazování lásky mi přijde ujeté. Když jste navíc nezadaná, zamilované párečky vám lezou na nervy ještě víc. Když jsem se loni prvního května probudila, měla jsem p
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Udělala jsem největší chybu svého života
nejsemsama.cz
Udělala jsem největší chybu svého života
S manželem jsme nadšení houbaři, a přesto se nám stalo, že jsme se jednou otrávili. A stačilo k tomu udělat jedinou, ale zato fatální chybu! O prázdninách k nám jezdí pravidelně vnoučata. To osudové léto bylo Davídkovi šest a Karolínce deset. Toho roku bylo tolik hub, že se na ně mohlo chodit s nůší. Vnoučata chodila každý den s námi a vždy jsme přinesli dva
Zmizelé kolonie v Americe: Osud osadníků z Roanoke se stal jednou z největších záhad historie!
enigmaplus.cz
Zmizelé kolonie v Americe: Osud osadníků z Roanoke se stal jednou z největších záhad historie!
Historie je plná nevyřešených záhad, a jedna z nich se odehrála na malém ostrově u pobřeží Severní Karolíny. V roce 1587 zde byla založena anglická kolonie Roanoke s cílem připravit půdu pro další osa
Jedna královna a dva druhy: Neuvěřitelná reprodukční strategie středomořských mravenců
21stoleti.cz
Jedna královna a dva druhy: Neuvěřitelná reprodukční strategie středomořských mravenců
V říši hmyzu vědci objevili zcela neobvyklou strategii rozmnožování, která jakoby snad ani nepocházela z tohoto světa. Královny středomořských mravenců druhu Messor ibericus totiž dokážou produkovat s
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
epochalnisvet.cz
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
Rychlá pomoc v případě, že domácnost navštíví finanční výdaje, s nimiž nikdo dopředu nepočítal. Ano, taková je online cesta, díky které rozhodně není nutné chodit na pobočku nebo vyřizovat časově náročný telefonický rozhovor. Stačí jen základní osobní údaje, ve hře není dlouhá zpověď nebo kontakt mezi čtyřma očima. Chcete znát všechna důležitá čísla, abyste měli jasnější představu
S muži je to složité. Bude Bernášková raději sama?
nasehvezdy.cz
S muži je to složité. Bude Bernášková raději sama?
Po rozvodu s producentem Rudolfem Merknerem (53), se kterým má syna Theodora (11), je herečka ze seriálu ZOO Nové začátky sama. Nějaké to rande prý už sice proběhlo, ale žádný chlap do života se n
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
iluxus.cz
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
Tokio se chystá na jednu z nejambicióznějších stavebních proměn své historie. Investice ve výši 5,8 miliardy dolarů přetvoří areál bývalého rybího trhu Tsukiji v ultramoderní čtvrť s celkovou podlažní
Medvědí česnek je jarní rostlina nabitá energií
tisicereceptu.cz
Medvědí česnek je jarní rostlina nabitá energií
Období medvědího česneku se blíží, proto by byla škoda ho promeškat. Máme pro vás totiž chutné recepty z této jarní bylinky. Bylinkové máslo Do mixéru dejte 250 g změklého másla, 60 g medvědího
Kvůli muži na mě zanevřela
skutecnepribehy.cz
Kvůli muži na mě zanevřela
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám
Peruánské pyramidy: Skryté poklady dávných civilizací starší než egyptské
epochaplus.cz
Peruánské pyramidy: Skryté poklady dávných civilizací starší než egyptské
Zatímco o egyptských pyramidách ví dnes už každé malé dítě, ty v Peru stále stojí tak trochu na okraji zájmu běžných turistů i milovníků historie. Navíc pokud je někdo spatří poprvé, jen stěží se ubrání zklamání. Vypadají totiž jako kopce nahnědlé hlíny. Přesto se pod nánosem staletí skrývají fascinující svědectví o vyspělých kulturách, které předcházely
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Nepotopitelná Violet přežila ztroskotání tří lodí včetně Titanicu
historyplus.cz
Nepotopitelná Violet přežila ztroskotání tří lodí včetně Titanicu
„Postarejte se o něj!“ křikne lodní důstojník na mladou stevardku a do náručí jí vloží dítě. Žena je oběma rukama obejme a v záchranném člunu začnou klesat. Titanic se v tu dobu už nebezpečně naklání na příď. Píše se 15. duben 1912 a údajně nepotopitelný parník jde po nárazu do ledovce ke dnu. Z více