Zvědavost mě vedla do strašidelného lesa

Total
6
Shares

Slyšela jsem o tom lese mnoho zvěstí. A byly to samé děsivé věci. Rozhodla jsem se proto pro nevšední výlet. A ten předčil má očekávání.

Tu energii jsem toužila okusit na vlastní kůži. Tomu lesu u Českých Budějovic se říkalo všelijak. Už v pradávných dobách se v jeho hlubinách skrývala tajemná vesnice.

S okolním světem ji spojovala jen uzounká cestička v bažinách. V době nedávné, když v lese bývalo vojenské pásmo, byla veřejnost konsternována děsivou příhodou, která se udála právě zde.

Z neznámého důvodu tehdy došlo mezi vojáky k přestřelce. Voják, který ji přežil, před smrtí vypovídal, že se jeden z nich na noční stráži proměnil před jejich očima v příšernou bytost, která je všechny napadla. Tím to ale neskončilo.

Byl to létající talíř?

Do prostoru lesa spadl krátce nato záhadný létající objekt, prostor byl uzavřen a neměli do něj přístup ani sami vojáci. Podle některých povídaček tam prý tehdy přistáli mimozemšťané. I v současné době se to ve strašidelném lese hemží podivnými příběhy.

Mí známí prý viděli postavu muže v dlouhém černém plášti se širokým kloboukem na hlavě, která se vznášela nad zemí. Nemohla jsem si pomoct, do těch míst jsem se musela vypravit. Vyzbrojená virgulí a kyvadlem.

Našla jsem si místo, které jsem vnímala jako nejzajímavější, a vyndala svůj nástroj. Jen jsem uchopila kyvadlo za závěs, ucítila jsem takové napětí, že mnou projelo mrazení od hlavy až k patě. Vrazily mi slzy do očí. Kyvadlo se pohnulo.

Drtila mě neznámá síla

Pomalu se začalo zvedat – a pak mi ho někdo, cítila jsem tu sílu, vytrhl z ruky. Kyvadlo i s kouskem řetízku odletělo do vysoké trávy. Neodvážila jsem se ho hledat. Jediným mým přáním bylo hned zmizet. To místo bylo divné. Ptáček tu nezazpíval, hmyz nezabzučel, teď ale najednou ožilo až moc!

Vnímala jsem ve své blízkosti něco nebezpečného. Cítila jsem, jak se kolem mě probudily stíny a začaly se stahovat ke mně. Couvala jsem, mráz mi běhal po zádech a žaludek se svíral strachy. Otočila jsem se a utíkala, co mi síly stačily.

Ať už tam bylo cokoli, nemělo mě to v lásce. Jak jsem se později dočetla, dobře na tento podivný les reagují mentálně postižení lidé. Není výjimkou, že zde začnou tančit, smát se a chovat se šťastně, spokojeně a nadšeně – jako by byli mezi svými!

Zuzana (59), Liberec

Také se vám může líbit