Ta vilka byla kouzelná. Koupili jsme ji za podezřele málo peněz. Brzy jsme začali tušit, proč byla cena tak nízká. Čekal nás tam děsivý spolubydlící…
Po tom jsme vždy toužili. Byl to náš sen, který se stal skutečností. Bylo až k neuvěření, jak byl domek z devatenáctého století zachovalý a že se nám ho podařilo získat doslova za hubičku. Jediné, co nám bylo záhadou, proč byl prodán tak levně. A nejen nám!
Švagr se mohl překousnout závistí, když se tu cenu dozvěděl. Ještě jsme ani nerozbalili věci a já ulehla slastně do čerstvě povlečených peřin a roztáhla se přes celou půlku postele. Netrvalo dlouho a usnula jsem hlubokým spánkem po vyčerpávajícím dni, plném rozbalování krabic. Vše se zdálo perfektní.
Pohled šílence
I druhou noc jsem usnula bez problémů. Nicméně mé spaní už tak poklidné nebylo. Manžel se neustále převaloval a mě tím probouzel. Ani já se necítila dobře. Měla jsem nepříjemný pocit, že mě někdo sleduje. Byla nejčernější noc, jakou jsem v životě zažila. Odbila třetí hodina ranní.
Okno bylo otevřené dokořán a do naší ložnice proudil studený vánek. Otevřela jsem oči do černé tmy. Můj zrak pomalu rozpoznával obrysy nábytku. Podívala jsem se do okna a ztuhla hrůzou. Stál tam muž. Jeho pohled byl šílený.
Měl děsivý úsměv od ucha k uchu, jeho pohled směřoval kamsi do stropu, ale já přesto cítila, že upřeně zírá na mě. Jen stál a usmíval se jako šílený maniak. Polil mě studený pot, rozbušilo se mi srdce a začala jsem křičet hrůzou. Tím jsem probudila manžela.
Záhadný muž zmizel a nebylo po něm stopy. K mému neštěstí jsem však onu šílenou postavu vídala všechny nadcházející dny. Nevynechal jedinou noc. Každý večer jsem usínala v hrůze a strachu. Bylo to peklo, bála jsem se noci. Manžel mi však nevěřil. Prý mám bujnou fantazii…
Snad se nevrátí
Když jsem ho vzbudila, postava zmizela, jako by byla z temného, démonického světa. Oči toho muže budily takovou hrůzu, až na mě šly mdloby. Situace se stala nesnesitelná. Nechtěli jsme se domu vzdát, manžel se k němu upnul, a tak pro mě nebylo úniku.
Přesvědčila jsem ho tedy alespoň, abychom se přesunuli z ložnice do obýváku a spali tam. V obývacím pokoji se hlava šílence neobjevovala. Jednoho večera mě neprobudil zběsilý pohled muže u okna, ale výkřik a rána z naší ložnice. Vyskočili jsme s manželem z postele a rozběhli se na místo křiku.
Teď jsme vděční
Na zemi tam ležel neznámý muž v mdlobách. V rukou držel nůž a na hlavě měl masku. Zavolali jsme policii, která bleskově přijela a maskovaného muže vzkřísila. A jak se ukázalo, muži zákona toho muže dobře znali.
Byl to muž, který vykrádal rodinné domky. Policii dlouho unikal. Teď stál uprostřed naší ložnice, třásl se po celém těle a policii se vůbec nebránil. Při odchodu zmateně vyprávěl historku o muži se šíleným úsměvem, který se před ním vynořil ze tmy.
Toho neznámého muže s maniackých úsměvem a zběsilým pohledem jsem od té doby už nikdy v našem domě neviděla. Nevím, odkud přišel a co byl zač, ale zachránil nám majetek a možná i naše životy.
Vendula (55), Příbramsko
