Až když jsem rezignovala na lásku, objevil se on. Nakazil mě svou dobrou náladou a teď se zdá, že se „na stará kolena“ dočkám i svatby.
Nikdy jsem se nevdala. Ne, že bych nechtěla, nebo bych ve svém životě neměla žádné muže. Žádný mě ale o ruku nepožádal. Nakonec jsem se alespoň nemusela rozvádět. Jsem máma tří dětí a spadám do skupiny matek, které mají každé dítě s jiným tatínkem.
Poprvé jsem otěhotněla krátce po škole a vztah s otcem mé první dcery se rozpadl pár měsíců po jejím narození. Zanedlouho na to jsem se u lékaře seznámila jedním milým, pacientem.
Oba jsme tam byli s kašlem, který jsme se posléze rozhodli řešit společným popíjením čaje v cukrárně. Tak jsem poznala otce druhé dcery, s nímž jsem žila osm let, než odešel za jinou.
Pořád špatně
S otcem třetího dítěte, syna, jsem žila nejdéle. Seznámila nás společná známá a vzalo to rychlý spád. Dvanáct let to byla idyla, dokud jsem nepřišla na to, že peníze, které jsem šetřila dětem do kasiček, partner bere a sází.
Tehdy jsem se zařekla, že s muži končím, jelikož z lásky nic dobrého nekouká. Nekolik let mi to vydrželo. Potom jsem ale během pobytu v lázních potkala Edu. Pianistu, co vyhrával v kavárně, kam jsem chodila na skleničku.
Hned druhý večer za mnou přišel, že by mi rád zahrál písničku na přání. Nedal se odbýt, a tak jsem si nechala zahrát mou oblíbenou skladbu. Od té doby, pokaždé, když jsem přišla do kavárny, mi tu píseň hrál na přivítanou.
Smutné ženy nemám rád
„Takhle na přání tu hrajete všem hostům?“ ptala jsem se. „Ne, jen vám. Vypadala jste smutně a já smutné ženy nemám rád,“ odpověděl. Povídali jsme si pozbytek večera a musela jsem přiznat, že mě pan Eda svou dobrou náladou nakazil. Vydržela mi po zbytek mého pobytu.
Když jsem odjížděla, už jsme si tykali a loučili se jako staří známí. Ovšem ne na dlouho. O měsíc později za mnou Eda přijel, a jak už to tak v mém životě bývalo, na nic jsem nečekala.
Za rok jsem se k němu stěhovala, byt ve městě jsem přenechala svým dospělým dětem.
Můj nový vztah byl už od začátku úplně jiný než všechny, co jsem prožila. Byl plný smíchu a společných zážitků, které pro nás Eda vymýšlel. A tím největším mi vyrazil dech. Letos na jaře mě požádal o ruku. Tak to vypadá, že se přeci jen ještě vdám. Nebudu nejmladší nevěsta, ale dost možná budu ta nejšťastnější.
Veronika (63), západní Čechy
