Nikdy nevíte, koho kde potkáte, a jak vám zatočí se životem. Nikdy bych nevěřila, že ženich na svatbě bude tím pravým mužem pro mě.

Svatby nemám ráda. Vdávala se ale dcera mé nejlepší kamarádky, a to jsem nemohla odmítnout. Hned na začátku mě zaujalo, že nevěsta byla zasmušilá a ženich taky nevypadal zrovna šťastně. Museli se brát, očividně by to jinak neudělali.

Poté, co jsme přestáli manželský slib a knedlíčkovou polévku, začala být svatba konečně záživná. A tak se stalo, že jsem šla na panáka se ženichem. Celý večer jsme pak spolu protančili a povídali si. Kde byla nevěsta, jsem netušila. Když jsem se na to zeptala kamarádky, odpověděla, že si šla dcera lehnout.

Karty se zamíchaly

Uplynulo půl roku a já pospíchala z práce domů. Před naší firmou stálo auto, a v něm ženich ze svatby. „Ahoj!“ hrnul se ke mně. Padli jsme si do náručí, až jsem se zastyděla. Zase jsem pocítila tu obrovskou magickou přitažlivost.

To už ale přicházela moje kamarádka, jeho tchyně. „No to je shledání!“ zajásala. „Musíš jet s námi, dceři se narodil kluk a budeme slavit!“ Najednou jsem seděla s nimi v autě. Pozdě jsem si vyčítala, že jsem to udělala.

To odpoledne to mezi mnou a novopečeným otcem jiskřilo, až jsem se bála, že si toho kamarádka všimne. Když jsem se po hodince zvedla, že už musím domů, nabídl se, že mě doprovodí.

Odpustí mi někdy?

Tajně jsme se pak scházeli. Nakonec sebral Patrik odvahu a své ženě se přiznal. Byla z toho zaskočená, ale přiznala, že ani ona svého manžela nemiluje tak, jak by svého muže milovat chtěla. Když je dobrá vůle, nakonec se všichni dohodnou.

Bára se povznesla nad to ponížení a já jí na oplátku chodila občas hlídat malého. Časem si našla hodného muže, a je s ním určitě víc šťastná, než by byla s Patrikem. Jen její matka, moje kamarádka, mi tohle nikdy neodpustila a asi ani neodpustí. Což mě opravdu upřímně mrzí!

Jana (51), Plzeňsko