Domů     Jak těžké je stát se mámou…
Jak těžké je stát se mámou…
5 minut čtení

Představa to byla hezká. Ujmeme se s partnerem dítěte, které jeho máma nechce. Tehdy mne nenapadlo, co vše se může stát. Užila jsem si hodně trápení. Ale stálo za to…

Daniela jsem poznala před pátnácti lety. Žila jsem už tři roky sama se svým v té době třináctiletým synem Lukášem. Lukáš se kamarádil s Luckou, což byla Danielova mladší sestra a přes ni jsem Daniela poznala.

Několikrát u mě Lucku vyzvedával a najednou se začal stavovat na kafe, nebo na návštěvu čím dál častěji.

Byl o dost mladší jak já, ve dvaceti šesti vypadal dobře a jeho trpělivost, se kterou mi nadbíhal, mě jednoduše řečeno dostala. Za pár týdnů se ke mně nastěhoval. Přišel se dvěma igelitkami a já měla zase rodinu kompletní. Vše se zdálo ideální. Ano, správně řečeno, zdálo se to perfektní.

Moje opatrnost si zřejmě vzala dovolenou a varovné signály, že vše asi není, jak by mělo být, jsem jednoduše neviděla. Neslyšela jsem lidi v okolí, kteří na adresu Daniela mluvili v souvislosti s drogovou závislostí.

Daniel nezapíral, že s drogami koketoval, ale podle něho měl mít tuto životní etapu za sebou. Jak já byla naivní…

Chtěli jsme miminko

Po roce společného života přišel Daniel s tím, že by byl rád, kdybychom si pořídili miminko. Já jsem sice už měla čtyřicet let, ale cítila jsem se plná energie, a tak jsem souhlasila. Několikrát jsme se zaradovali, ale příroda to chtěla jinak.

Hned třikrát po sobě jsem potratila. Pokaždé jsme to oba obrečeli. Byla jsem z toho nešťastná a Daniel to nesl ještě hůř. Někdy v té době jsem se poznala s Martinou. Mladá, nešťastná holka byla těhotná a mimčo rozhodně nechtěla. Byla rozhodnutá tomu drobečkovi dát život, ale nechat si miminko nechtěla.

Hodně jsme si povídaly, často si volaly a podporovaly jsme jedna druhou ve svém trápení. A pak nás tři, mě, Daniela a Martinu napadlo řešení. Já s Danielem budeme mít mimino a Martina ne. Nemusím tu asi rozebírat, že možné následky jsme v té době úplně nedomysleli.

Pořídili jsme si Petrušku

Vše proběhlo, jak se domluvilo. Martina porodila, Daniel se podepsal pod rodný list jako otec a já malou Petrušku vezla z porodnice v náručí jako svoji dceru.

Byla jsem neskutečně šťastná a začala nám spolu s Danielem a starším synem Lukášem nová životní etapa ve čtyřech.

Dva roky to bylo vše v pořádku a až na drobná nedorozumění a občasné Danielovy špatné nálady vše klapalo. Pak to začalo skřípat.

Vztah skončil

Dan byl najednou často podrážděný, přišel o práci a žádnou novou si dlouho neudržel. Jeho emoční výkyvy začaly být čím dál tím častější. Někdy byl k neutahání a sršel energií. To se pak doma snažil udělat nějaké práce, třeba opravy. Bohužel, vše jen začal, ale nedokončil nikdy nic.

Jindy zase tupě koukal do prázdna a pak začal brečet jako malé děcko s tím, že se bojí, že o nás přijde. Tehdy jsem to moc ještě nechápala. Mohlo mi dojít, že nezůstal u občasného kouření marihuany, ale že opět tu a tam sáhne po tvrdých drogách. Situace se u nás zhoršovala každým dnem.

Několikrát jsem se na drogy ptala, navrhovala jsem, že vyhledáme odbornou pomoc, ale Daniel, coby dokonalý manipulátor, měl vždy pro své chování omluvu a vysvětlení.

Pět let po našem seznámení mi došla trpělivost a oznámila jsem Danielovi, že tahle to dál nejde a že je mezi námi konec. A začalo peklo.

U jeho odstěhování musela asistovat policie. Petrušku jsem si samozřejmě nechala u sebe a vůbec mě nenapadlo, že by to mělo být jinak. Byly jí tři roky a já přece byla její máma. Ano, byla jsem její máma srdcem, péčí kterou jsem jí dávala, ale ne papírově. Daniel náš rozchod nepřijal.

Odmítal se s tím smířit a naplno se projevila jeho manipulativní povaha. Telefonování ve dne v noci, posílání zpráv, e-mailů ve znění, že bez nás nemůže žít a že se nás nevzdá, ale i výlevy v tom smyslu, že jsem mrcha, která ho jen využila a kterou zlikviduje.

Pořád vyhrožoval, že mi Petrušku vezme. Že v rodném listě je zapsaný on, na rozdíl ode mne. Byl jak aprílové počasí. Na moji žádost se do našich sporů vložil Orgán sociálně-právní ochrany dětí, moje právnička i biologická matka Petrušky.

Ve snaze zklidnit situaci mezi mnou a Danielem, nastavit nějaká pravidla ohledně styku s dcerou. Začal můj boj o Petrušku. Často jsem Petrušce říkala ,,Já jsem tvoje maminka a nikdy tě nikomu nedám.‘‘ Myslela jsem to naprosto vážně.

Dana jsem ale z jejího života nechtěla vytrhnout úplně. Přece jenom ji měl rád.

Vyhrála jsem

Po vleklých sporech, kdy Daniel měnil své nálady a postoj k tomu, že mi soud Petrušku svěřil do dočasné péče, jsem svůj boj vyhrála. Biologická matka podala k soudu návrh na popření otcovství.

Dan byl najednou papírově pro Petrušku stejně cizí jako já a najednou se s ním dalo mluvit. Biologická matka se vzdala rodičovských práv a já si Petrušku osvojila.

S Danem se snažím komunikovat klidně, a pokud to jen trochu jde, vycházím mu vstříc, co se týče styku s Petruškou.

Dceři je teď třináct let. Dceři… zní to krásně. Je to má dcera a vůbec nesejde na tom, že ne biologická. Dnes už ani nesejde na tom, jak tvrdý to byl boj o to, aby mohla zůstat se mnou a já byla její mámou i papírově. Nevzdala jsem to a jsem za to neskutečně ráda.

Linda (57), České Budějovice

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika