Domů     Jak těžké je stát se mámou…
Jak těžké je stát se mámou…
5 minut čtení

Představa to byla hezká. Ujmeme se s partnerem dítěte, které jeho máma nechce. Tehdy mne nenapadlo, co vše se může stát. Užila jsem si hodně trápení. Ale stálo za to…

Daniela jsem poznala před pátnácti lety. Žila jsem už tři roky sama se svým v té době třináctiletým synem Lukášem. Lukáš se kamarádil s Luckou, což byla Danielova mladší sestra a přes ni jsem Daniela poznala.

Několikrát u mě Lucku vyzvedával a najednou se začal stavovat na kafe, nebo na návštěvu čím dál častěji.

Byl o dost mladší jak já, ve dvaceti šesti vypadal dobře a jeho trpělivost, se kterou mi nadbíhal, mě jednoduše řečeno dostala. Za pár týdnů se ke mně nastěhoval. Přišel se dvěma igelitkami a já měla zase rodinu kompletní. Vše se zdálo ideální. Ano, správně řečeno, zdálo se to perfektní.

Moje opatrnost si zřejmě vzala dovolenou a varovné signály, že vše asi není, jak by mělo být, jsem jednoduše neviděla. Neslyšela jsem lidi v okolí, kteří na adresu Daniela mluvili v souvislosti s drogovou závislostí.

Daniel nezapíral, že s drogami koketoval, ale podle něho měl mít tuto životní etapu za sebou. Jak já byla naivní…

Chtěli jsme miminko

Po roce společného života přišel Daniel s tím, že by byl rád, kdybychom si pořídili miminko. Já jsem sice už měla čtyřicet let, ale cítila jsem se plná energie, a tak jsem souhlasila. Několikrát jsme se zaradovali, ale příroda to chtěla jinak.

Hned třikrát po sobě jsem potratila. Pokaždé jsme to oba obrečeli. Byla jsem z toho nešťastná a Daniel to nesl ještě hůř. Někdy v té době jsem se poznala s Martinou. Mladá, nešťastná holka byla těhotná a mimčo rozhodně nechtěla. Byla rozhodnutá tomu drobečkovi dát život, ale nechat si miminko nechtěla.

Hodně jsme si povídaly, často si volaly a podporovaly jsme jedna druhou ve svém trápení. A pak nás tři, mě, Daniela a Martinu napadlo řešení. Já s Danielem budeme mít mimino a Martina ne. Nemusím tu asi rozebírat, že možné následky jsme v té době úplně nedomysleli.

Pořídili jsme si Petrušku

Vše proběhlo, jak se domluvilo. Martina porodila, Daniel se podepsal pod rodný list jako otec a já malou Petrušku vezla z porodnice v náručí jako svoji dceru.

Byla jsem neskutečně šťastná a začala nám spolu s Danielem a starším synem Lukášem nová životní etapa ve čtyřech.

Dva roky to bylo vše v pořádku a až na drobná nedorozumění a občasné Danielovy špatné nálady vše klapalo. Pak to začalo skřípat.

Vztah skončil

Dan byl najednou často podrážděný, přišel o práci a žádnou novou si dlouho neudržel. Jeho emoční výkyvy začaly být čím dál tím častější. Někdy byl k neutahání a sršel energií. To se pak doma snažil udělat nějaké práce, třeba opravy. Bohužel, vše jen začal, ale nedokončil nikdy nic.

Jindy zase tupě koukal do prázdna a pak začal brečet jako malé děcko s tím, že se bojí, že o nás přijde. Tehdy jsem to moc ještě nechápala. Mohlo mi dojít, že nezůstal u občasného kouření marihuany, ale že opět tu a tam sáhne po tvrdých drogách. Situace se u nás zhoršovala každým dnem.

Několikrát jsem se na drogy ptala, navrhovala jsem, že vyhledáme odbornou pomoc, ale Daniel, coby dokonalý manipulátor, měl vždy pro své chování omluvu a vysvětlení.

Pět let po našem seznámení mi došla trpělivost a oznámila jsem Danielovi, že tahle to dál nejde a že je mezi námi konec. A začalo peklo.

U jeho odstěhování musela asistovat policie. Petrušku jsem si samozřejmě nechala u sebe a vůbec mě nenapadlo, že by to mělo být jinak. Byly jí tři roky a já přece byla její máma. Ano, byla jsem její máma srdcem, péčí kterou jsem jí dávala, ale ne papírově. Daniel náš rozchod nepřijal.

Odmítal se s tím smířit a naplno se projevila jeho manipulativní povaha. Telefonování ve dne v noci, posílání zpráv, e-mailů ve znění, že bez nás nemůže žít a že se nás nevzdá, ale i výlevy v tom smyslu, že jsem mrcha, která ho jen využila a kterou zlikviduje.

Pořád vyhrožoval, že mi Petrušku vezme. Že v rodném listě je zapsaný on, na rozdíl ode mne. Byl jak aprílové počasí. Na moji žádost se do našich sporů vložil Orgán sociálně-právní ochrany dětí, moje právnička i biologická matka Petrušky.

Ve snaze zklidnit situaci mezi mnou a Danielem, nastavit nějaká pravidla ohledně styku s dcerou. Začal můj boj o Petrušku. Často jsem Petrušce říkala ,,Já jsem tvoje maminka a nikdy tě nikomu nedám.‘‘ Myslela jsem to naprosto vážně.

Dana jsem ale z jejího života nechtěla vytrhnout úplně. Přece jenom ji měl rád.

Vyhrála jsem

Po vleklých sporech, kdy Daniel měnil své nálady a postoj k tomu, že mi soud Petrušku svěřil do dočasné péče, jsem svůj boj vyhrála. Biologická matka podala k soudu návrh na popření otcovství.

Dan byl najednou papírově pro Petrušku stejně cizí jako já a najednou se s ním dalo mluvit. Biologická matka se vzdala rodičovských práv a já si Petrušku osvojila.

S Danem se snažím komunikovat klidně, a pokud to jen trochu jde, vycházím mu vstříc, co se týče styku s Petruškou.

Dceři je teď třináct let. Dceři… zní to krásně. Je to má dcera a vůbec nesejde na tom, že ne biologická. Dnes už ani nesejde na tom, jak tvrdý to byl boj o to, aby mohla zůstat se mnou a já byla její mámou i papírově. Nevzdala jsem to a jsem za to neskutečně ráda.

Linda (57), České Budějovice

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může