Zná to nejspíš každá máma. Pro své dítě chce jen to nejlepší. Já jsem tím ale udělala tu největší životní chybu. Svého jediného syna už nepředělám.

Cítila jsem, jak mi tikají biologické hodiny. V sedmatřiceti jsem si miminko na svém muži vybojovala. On byl o hodně starší a měl z prvního manželství už děti tři. To mu stačilo.

Michal přišel na svět předčasně, tím vyžadoval víc péče než normálně narozené dítě.

Všechno se točilo kolem něho a manžel nesl nové uspořádání rolí nelibě. Zůstával dlouho do večera v práci. Dost jsme se v té době hádali. Když bylo našemu Míšovi dvanáct let, manžel zemřel.

Moc hodná

Michal tak ztratil nejen otce, ale hlavně silnou autoritu. Začala jsem na něj být ještě hodnější a k jeho problémům tolerantní. Vždyť ztratil tátu! Chodila jsem před prací brzy ráno uklízet, aby měl všeho dostatek. Nechce se ti do školy?

Dobře, omluvím tě a budeme se doma dívat na televizi. Neváhala jsem mu dokonce sehnat lékařské potvrzení z nemocnice, že tam ležel. To když nechodil do školy a nadělal spoustu absencí. Vždyť byl moje všechno, na mě se mohl ve všem spolehnout

Už je pozdě?

Měl pocit, že tu cestičku, kterou mu zametám já, mu budou s nadšením mést i ostatní lidé. Svět se mu ale vysmál. A on si to začal vybíjet na mně. Začal mě oslovovat různými vulgárními výrazy, kradl mi peníze a rozprodával věci z bytu.

Už jsem dávno v důchodu, ztrácím síly, ale chodím pořád uklízet. Syn ze mě tahá peníze na hospodu, do práce nechodí, když mu je odmítám dát, neváhá mi vrazit pár facek. Jsem vyčerpaná a bojím se ve svém vlastním bytě.

Kamarádka mi radí, abych se obrátila na policii. Já ale nemůžu. Ten člověk, který se večer vrací z hospody a bude mě zase urážet, je přece můj syn. Kdybych mohla vrátit čas, své dítě bych vychovala jinak. Už bych nebyla ta hodná maminka, která mu všechno odpustí.

Iva (71), Opava