Domů     Rozvod rodičů bolel jako rána pěstí
Rozvod rodičů bolel jako rána pěstí
6 minut čtení

Byla jsem přesvědčená, že se máma a táta mají pořád rádi, i když už spolu nejsou. Věřila jsem tomu dokonce natolik, že jsem se rozhodla dát je znovu dohromady.

Byla jsem přesvědčena, že se naši mají rádi. Že se mají pořád rádi. Sice se, pravda, rozvedli, ale něco mi říkalo, že to byl velký omyl, nedopatření. Moc mě to bolelo. Bylo mi sedmnáct, když se rozváděli, a skončilo mi dětství.

Přála jsem si myslet na jiné věci než na rozvod rodičů, třeba na to, že rozkvétají třešně, na jedničku z dějepisu, na kluky.

Přála jsem si přijít ze školy a poslouchat jen ticho nebo rádio, hlavně aby se netřásly stěny, a ony se třásly, jak se ti dva hádali. Měla jsem pocit, že by se mohli domluvit, jeden druhému vyjít vstříc.

Co na tom, že máma nenávidí hory, tak ať tam táta klidně jezdí sám, copak to vadí? Ale asi to vadilo, protože na něj ječela, že si jezdí sám na hory a ji nechává doma.

Jemu zas vadilo, že dělá oči na souseda. „Jenomže kdybys na něj jen dělala oči!“ vykřikoval. „Víš, co se povídá?“ S úlekem jsem zjistila, že se prý po baráku povídá, že máma a pan Kohout spolu něco mají. „Snad bys tomu nevěřil!“ kvílela máma. Já bych tomu tedy rozhodně nevěřila, táta bohužel ano.

Jen s mámou

A tak jsme zůstaly jen s mámou. V noci brečela do polštáře, dobře jsem to slyšela. Nastěhovala se k nám finanční tíseň, a když se rozbila pračka, byly jsme z toho obě dvě na mrtvici. Táta by to býval opravil.

Taky si odvezl auto, takže jsme tahaly velké nákupy ze samoobsluhy, která byla pěkně daleko, každá jsme vlekly ohromnou tašku za jedno ucho a já při tom smutně vzpomínala na tátu.

Občas jsem si otevřela album a koukala na černobílé fotky z dob, kdy spolu máma s tátou chodili.

To tedy musela být láska! Jak se mohla vytratit, a kam vlastně? „Mami, a tobě se po tátovi nestýská?“ zeptala jsem se jednou. Nedívala se mi do očí, dívala se jinam, ale všimla jsem si, že se jí v očích lesknou slzy.

To s panem Kohoutem byla pomluva, on po ní jen mlsně pokukoval, ale to bylo všechno, aspoň myslím.

Příliš hrdí

Umírala jsem hrůzou, že ho jednoho ponurého dne najdu u nás doma v bílém tílku a červených trenýrkách, ale nic takového se naštěstí nestalo. Časem mě posedla myšlenka, že jsem jediná, kdo by to všechno mohl napravit.

Nejdřív jsem nevěděla, jak to provést, ale zčistajasna jsem dostala vynikající nápad. Udělám to na své svatbě! To mi bylo dvaadvacet a posledního června jsem se měla obléknout do bílého a říct ano svému vyvolenému. Petr byl skvělý kluk, všichni to říkali, úžasný partner do života.

Hustila jsem do něj, že dáme mé rodiče dohromady v den svatebního obřadu. Trošku se tomu divil. „Nechceš to radši nechat na nich?“ usmíval se nejistě.

„Vždyť se rozvedli, asi vědí proč.“ Vysvětlila jsem mu, že to bylo nedorozumění, že toho litují a přejí si nápravu, ale žádný z nich neudělá první krok, protože jsou příliš hrdí.

Mlčel a kroutil hlavou. „Jsi si tím jista?“ tázal se. Kývla jsem. Viděla jsem mámu, jak se dívá na tu zarámovanou fotografii v chodbě. Proč ji nesundala? Přece by ji sundala, kdyby ji k tátovi pořád něco nepoutalo…

Něco modrého

Chudák Petr! Dodnes doufám, že si nevšiml, že jsem více než na samotnou svatbu myslela na to, jak si naši konečně padnou do náruče, dají si polibek na usmířenou a všechno bude zase jako dřív, když jsem byla malá. Se vším všudy, i s tím pocitem bezpečí, který mi tak chyběl.

Skoro jsem slyšela nadšený potlesk všech zúčastněných. Budou se radovat se mnou. A budou mi gratulovat nejen k svatbě, ale i proto, že jsem rodičům vrátila to, co ztratili: vzájemnou lásku.

Myslela jsem na to, když jsem si oblékala něco modrého, něco nového, něco starého a něco půjčeného, tedy věci, které musí mít každá nevěsta.

Přemýšlela jsem o tom, když mi máma nasazovala závoj, představovala jsem si to, když jsem obouvala bílé střevíčky na vysokém podpatku. Kdyby to jen tušil Petr! Ale možná, že něco tušil.

Moudře si to nechal pro sebe a u oltáře, kam mě, celou dojatou, vedl táta, jsme si řekli rozechvělé ano.

Pak jsme se fotografovali a nazdobenými auty odjeli na hostinu. Když se později krájel svatební dort a nosili kávu, věděla jsem, že přišla má chvíle. Stoupla jsem si a zaťukala vidličkou o sklenku. Všichni vzhlédli. Představení právě začínalo.

Každý jinde

Nejsem žádný velký řečník, spíš stydlivka. Asi jsem se i zakoktávala, ale na tom nezáleželo. „A teď přijde překvapení večera,“ upozornila jsem náhle ztichlou, ale jinak už značně rozveselenou společnost.

„Já a Petr nejsme v tomhle sále jediní, kdo se mají moc rádi. Jenže my jsme si to dnes slavnostně přiznali, zatímco ti dva, o kterých chci mluvit, svou lásku ztratili. Ale jen zdánlivě.“ A jak jsem tak mluvila, všimla jsem si, že máma zbělela a táta zesinal. Vlastně ani v té chvíli nestáli vedle sebe, ale každý jinde.

Statečně jsem pokračovala: „Moji rodiče, jak jsem přesvědčena, si tu dnes přiznají, že se mají pořád rádi.“ Vtom se číšník, odnášející talíře, napřímil, a já jsem spatřila profil souseda, pana Kohouta, který se sem nepozorovaně vloudil. Uvědomila jsem si, že s ním máma skutečně chodí.

Zároveň se ke mně naklonila babička a zašeptala mi: „Tvůj otec se před měsícem tajně oženil a bál se ti to říct.“ Utekla jsem ve zmatku a zoufalá ze sálu. Petr běžel za mnou. Brečela jsem mu na rameni. „Tvoji rodiče se rozešli, s tím nic nenaděláme,“ řekl mi. „Ale my dva spolu zůstaneme, slibuji.“

Lenka (62), České Budějovice

Související články
3 minuty čtení
Když se mi vybaví Marie, jako první vidím její smích. Rozléhal se po celé ulici, byl nakažlivý jako jarní radost. Už 30 let jen vzpomínám. Znaly jsme se od školky, ale nejvíc jsme si byly blízké na střední. V létě jsme sedávaly na lavičce před jejím domem, v ruce měly ta kulatá lízátka, která byla buď jahodová, nebo citronová. Probíraly jsme celý svět. Kluky, hudbu, sny. Byla vždycky odvážnější
3 minuty čtení
Bylo to loni na podzim, když ten dům vzplanul. Seděli jsme doma ve městě, byl už večer, když zazvonil telefon. Volali nám z hasičského sboru z vesnice. Soused zahlédl plameny, kdy to vzplálo od blesku. Na pach kouře, který se mi vryl do paměti i několik hodin poté, co jsme dorazili, nezapomenu. Vzpomínky v kouři Ten dům patřil manželovým rodičům. Bydleli tam celý život a on tam vyrůstal.
3 minuty čtení
Šedesátka už mi klepe na dveře. Vnoučata nemám a ani mít nebudu, sama jsem totiž nikdy neměla děti. Tolik jsem však chtěla. Jmenoval se Ondřej a byl jen o pár měsíců starší než já. Bydlel nedaleko od nás a znali jsme se snad odmalička. Pokud mi ještě paměť dovolí dostat se do našich školních let, vidím tlupu veselých rošťáků, mezi nimi okatou černovlasou holčičku se dvěma copy a modrookého hube
3 minuty čtení
Je to hrozná nemoc. Bere vám slova, paměť a mění vás v jiného člověka. Alzheimer mi vzal kamarádku z dětství. Poprvé jsme se viděly v první třídě. Seděla v lavici přede mnou, copánky stažené červenou mašlí. Sylva se jmenuje. Skamarádily jsme se a od té první třídy jsme se staly nerozlučnými. Byla to kamarádka, která znala všechny moje lásky, pády, ztráty i vítězství. Chodily jsme spolu na tanco
2 minuty čtení
Byl chladný listopadový podvečer, když se mu udělalo zle. A já netušila, jestli se nevidíme naposledy. Slova se mu zamotala, ruka mu klesla a oči zůstaly podivně nehybné. Zavolala jsem záchranku a snažila se mu držet ruku, i když on už mě nevnímal. Můj muž Jiří. Když přijeli záchranáři, celou dobu jsem mu opakovala, že to bude dobré, ale uvnitř mě svírala panika. Měli jsme za sebou 50 let spole
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Vejce plněná kaviárem
tisicereceptu.cz
Vejce plněná kaviárem
Luxusní pochutina třeba na večírky. Trochu ze staré školy, možná, ale ani tak chuťově nezklame! Suroviny na 4 porce 1 balení červeného či černého kaviáru (cca 80–95g) 8 vajec 100 g másla sard
První sluchátka Hermés inspirovala slavná kabelka
epochalnisvet.cz
První sluchátka Hermés inspirovala slavná kabelka
Vůbec první sluchátka od módního domu Hermès byla vyrobena experimentálním laboratoří Hermès Ateliers Horizons. Elegantní gadget si vyžádal dva roky vývoje a chlubí se ručně šitou hovězí kůží a kovovými povrchovými úpravami inspirovanými ikonickou kabelkou Kelly. A tomu odpovídá i cena 315 000 korun. Značka Hermès se poprové ponořila do světa prémiového zvuku a
Boudová a Tuna: Řeknou si ano, nebo se rozloučí?
nasehvezdy.cz
Boudová a Tuna: Řeknou si ano, nebo se rozloučí?
Nela Boudová (57) a Jan Tuna (52) léta žili bez společné domácnosti. Teď asi herečce dochází trpělivost a chtěla by to změnit. Ale není už pozdě na velká gesta? Herečka, známá ze seriálu ZOO Nové z
ROUDNICKÉ VINOBRANÍ
epochanacestach.cz
ROUDNICKÉ VINOBRANÍ
Letos poprvé podle nového konceptu – přímo v historickém jádru města a pro všechny zcela zdarma. Hlavní program se odehraje na Karlově a Husově náměstí. Návštěvníci se mohou těšit na víno, burčák, pestrý street food i tradiční staročeský jarmark. http://kulturaroudnice.cz/akce/355731-nahled.html  
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Mýty moderní doby: Zázračné amulety a záhady Turínského plátna
enigmaplus.cz
Mýty moderní doby: Zázračné amulety a záhady Turínského plátna
Jsou technologie a víra kompatibilní? V japonské čtvrti Akihabara se zdá, že ano. Zdejší šintoistický chrám nabízí amulet, který má chránit počítače před viry a jinými problémy. Tento moderní přístup
Sofistikované vrstvení
iluxus.cz
Sofistikované vrstvení
Ve světě módy platí jedno pravidlo: styl je způsob, jak říci světu, kdo jste – bez jediného slova. A právě sofistikované vrstvení šperků se stává nástrojem sebevyjádření, který oslavuje individualitu,
Budoucího českého astronauta Aleše Svobodu čeká trénink přežití na moři i parabolický let ve stavu beztíže
21stoleti.cz
Budoucího českého astronauta Aleše Svobodu čeká trénink přežití na moři i parabolický let ve stavu beztíže
Stíhací pilot a člen záložního týmu astronautů Evropské kosmické agentury (ESA) Aleš Svoboda nastupuje do druhé etapy své přípravy na budoucí misi do vesmíru. Osm týdnů intenzivního tréninku v Kolíně
Muslimské Waterloo: K triumfu křesťanům pomohl pastýř
historyplus.cz
Muslimské Waterloo: K triumfu křesťanům pomohl pastýř
Tábor, odkud sleduje vývoj bitvy, nechal obehnat palisádou. Kolem ní rozestavil příslušníky své elitní černošské gardy. Jenže navarrské rytíře nikdo a nic nezastaví. Skrze muslimské voje si prosekají cestu až na vrchol kopce a vrhnou se na Miramamolinův stan. Chalífa propadne panice a z bojiště raději uprchne. Tisíce svých vojáků nechá napospas rozzuřeným křesťanům!   Muslimové
Ocitla jsem se s Adélkou v minulosti?
skutecnepribehy.cz
Ocitla jsem se s Adélkou v minulosti?
Ztratila jsem se v mlze i s vnučkou, stalo se to v lese nedaleko zříceniny. Najednou jsme začaly potkávat divné lidi v historických kostýmech… Zaslechla jsem mnoho příběhů o hradech, kde se to duchy jen hemží. Dokonce znám dva lidi, kteří mi přísahali, že v těch místech zažili něco podivného. Moc jsem těm povídačkám nevěřila, až se mi jednou něco takového stalo.
Baklava – sladký dezert z ořechů a medu
nejsemsama.cz
Baklava – sladký dezert z ořechů a medu
Baklava je vrstvený dezert z filo těsta plněný ořechy a přelitý sladkým sirupem. Skvost pro milovníky orientálních sladkostí. Ingredience: 1 balení filo těsta 200 g vlašských ořechů 100 g mandlí 100 g másla 1 lžička skořice 200 g cukru 150 ml vody 3 lžíce medu šťáva z 1/2 citronu Postup: Nasekejte ořechy a smíchejte se skořicí. Vrstvěte filo těsto s máslem a ořechy, zakončete těstem. Nakrájejte
Příběh Titanicu, který se stal mementem a fascinací pro generace
epochaplus.cz
Příběh Titanicu, který se stal mementem a fascinací pro generace
Příběh Titanicu, největšího parníku své doby, je jedním z nejznámějších námořních příběhů v historii. Jeho první a zároveň poslední plavba v dubnu 1912 skončila tragédií, která si vyžádala životy více než 1500 lidí. Od té doby se stal Titanic mementem a fascinací pro generace. V tomto článku se podíváme na jeho příběh a na to,