Domů     Rozvod rodičů bolel jako rána pěstí
Rozvod rodičů bolel jako rána pěstí
6 minut čtení

Byla jsem přesvědčená, že se máma a táta mají pořád rádi, i když už spolu nejsou. Věřila jsem tomu dokonce natolik, že jsem se rozhodla dát je znovu dohromady.

Byla jsem přesvědčena, že se naši mají rádi. Že se mají pořád rádi. Sice se, pravda, rozvedli, ale něco mi říkalo, že to byl velký omyl, nedopatření. Moc mě to bolelo. Bylo mi sedmnáct, když se rozváděli, a skončilo mi dětství.

Přála jsem si myslet na jiné věci než na rozvod rodičů, třeba na to, že rozkvétají třešně, na jedničku z dějepisu, na kluky.

Přála jsem si přijít ze školy a poslouchat jen ticho nebo rádio, hlavně aby se netřásly stěny, a ony se třásly, jak se ti dva hádali. Měla jsem pocit, že by se mohli domluvit, jeden druhému vyjít vstříc.

Co na tom, že máma nenávidí hory, tak ať tam táta klidně jezdí sám, copak to vadí? Ale asi to vadilo, protože na něj ječela, že si jezdí sám na hory a ji nechává doma.

Jemu zas vadilo, že dělá oči na souseda. „Jenomže kdybys na něj jen dělala oči!“ vykřikoval. „Víš, co se povídá?“ S úlekem jsem zjistila, že se prý po baráku povídá, že máma a pan Kohout spolu něco mají. „Snad bys tomu nevěřil!“ kvílela máma. Já bych tomu tedy rozhodně nevěřila, táta bohužel ano.

Jen s mámou

A tak jsme zůstaly jen s mámou. V noci brečela do polštáře, dobře jsem to slyšela. Nastěhovala se k nám finanční tíseň, a když se rozbila pračka, byly jsme z toho obě dvě na mrtvici. Táta by to býval opravil.

Taky si odvezl auto, takže jsme tahaly velké nákupy ze samoobsluhy, která byla pěkně daleko, každá jsme vlekly ohromnou tašku za jedno ucho a já při tom smutně vzpomínala na tátu.

Občas jsem si otevřela album a koukala na černobílé fotky z dob, kdy spolu máma s tátou chodili.

To tedy musela být láska! Jak se mohla vytratit, a kam vlastně? „Mami, a tobě se po tátovi nestýská?“ zeptala jsem se jednou. Nedívala se mi do očí, dívala se jinam, ale všimla jsem si, že se jí v očích lesknou slzy.

To s panem Kohoutem byla pomluva, on po ní jen mlsně pokukoval, ale to bylo všechno, aspoň myslím.

Příliš hrdí

Umírala jsem hrůzou, že ho jednoho ponurého dne najdu u nás doma v bílém tílku a červených trenýrkách, ale nic takového se naštěstí nestalo. Časem mě posedla myšlenka, že jsem jediná, kdo by to všechno mohl napravit.

Nejdřív jsem nevěděla, jak to provést, ale zčistajasna jsem dostala vynikající nápad. Udělám to na své svatbě! To mi bylo dvaadvacet a posledního června jsem se měla obléknout do bílého a říct ano svému vyvolenému. Petr byl skvělý kluk, všichni to říkali, úžasný partner do života.

Hustila jsem do něj, že dáme mé rodiče dohromady v den svatebního obřadu. Trošku se tomu divil. „Nechceš to radši nechat na nich?“ usmíval se nejistě.

„Vždyť se rozvedli, asi vědí proč.“ Vysvětlila jsem mu, že to bylo nedorozumění, že toho litují a přejí si nápravu, ale žádný z nich neudělá první krok, protože jsou příliš hrdí.

Mlčel a kroutil hlavou. „Jsi si tím jista?“ tázal se. Kývla jsem. Viděla jsem mámu, jak se dívá na tu zarámovanou fotografii v chodbě. Proč ji nesundala? Přece by ji sundala, kdyby ji k tátovi pořád něco nepoutalo…

Něco modrého

Chudák Petr! Dodnes doufám, že si nevšiml, že jsem více než na samotnou svatbu myslela na to, jak si naši konečně padnou do náruče, dají si polibek na usmířenou a všechno bude zase jako dřív, když jsem byla malá. Se vším všudy, i s tím pocitem bezpečí, který mi tak chyběl.

Skoro jsem slyšela nadšený potlesk všech zúčastněných. Budou se radovat se mnou. A budou mi gratulovat nejen k svatbě, ale i proto, že jsem rodičům vrátila to, co ztratili: vzájemnou lásku.

Myslela jsem na to, když jsem si oblékala něco modrého, něco nového, něco starého a něco půjčeného, tedy věci, které musí mít každá nevěsta.

Přemýšlela jsem o tom, když mi máma nasazovala závoj, představovala jsem si to, když jsem obouvala bílé střevíčky na vysokém podpatku. Kdyby to jen tušil Petr! Ale možná, že něco tušil.

Moudře si to nechal pro sebe a u oltáře, kam mě, celou dojatou, vedl táta, jsme si řekli rozechvělé ano.

Pak jsme se fotografovali a nazdobenými auty odjeli na hostinu. Když se později krájel svatební dort a nosili kávu, věděla jsem, že přišla má chvíle. Stoupla jsem si a zaťukala vidličkou o sklenku. Všichni vzhlédli. Představení právě začínalo.

Každý jinde

Nejsem žádný velký řečník, spíš stydlivka. Asi jsem se i zakoktávala, ale na tom nezáleželo. „A teď přijde překvapení večera,“ upozornila jsem náhle ztichlou, ale jinak už značně rozveselenou společnost.

„Já a Petr nejsme v tomhle sále jediní, kdo se mají moc rádi. Jenže my jsme si to dnes slavnostně přiznali, zatímco ti dva, o kterých chci mluvit, svou lásku ztratili. Ale jen zdánlivě.“ A jak jsem tak mluvila, všimla jsem si, že máma zbělela a táta zesinal. Vlastně ani v té chvíli nestáli vedle sebe, ale každý jinde.

Statečně jsem pokračovala: „Moji rodiče, jak jsem přesvědčena, si tu dnes přiznají, že se mají pořád rádi.“ Vtom se číšník, odnášející talíře, napřímil, a já jsem spatřila profil souseda, pana Kohouta, který se sem nepozorovaně vloudil. Uvědomila jsem si, že s ním máma skutečně chodí.

Zároveň se ke mně naklonila babička a zašeptala mi: „Tvůj otec se před měsícem tajně oženil a bál se ti to říct.“ Utekla jsem ve zmatku a zoufalá ze sálu. Petr běžel za mnou. Brečela jsem mu na rameni. „Tvoji rodiče se rozešli, s tím nic nenaděláme,“ řekl mi. „Ale my dva spolu zůstaneme, slibuji.“

Lenka (62), České Budějovice

Související články
3 minuty čtení
Rozvod je hodně bolavá záležitost. Kdo si jím prošel, snad mě pochopí. Měla jsem pocit, že už budu jen nešťastná. Tolik jsem se mýlila. Neunesla jsem rozvod. Bez mučení to přiznávám. Dnes už ano! Chovala jsem se jako šílená, připadala jsem si nepopsatelně ukřivděná. A to jsem tedy byla. Můj muž mi utekl s milenkou ve věku naší dcery, bylo jí dvacet, naší dceři Alici devatenáct. Málem jsem se z 
3 minuty čtení
Ve stejném vchodu žiju skoro padesát let. Přišli jsme sem s mužem krátce po svatbě. Bylo tu tehdy tolik energie. Tolik mi to chybí. Výtah se porouchával každý týden, ale všechno mělo nějaký smysl. Lidé se znali, mluvili spolu, slavili Silvestra na chodbě, scházeli se u kávy. Dnes tu bydlím sama. Manžel umřel před dvanácti lety. Děti žijí v zahraničí, občas mi pošlou pohled nebo fotku přes e-mai
6 minut čtení
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám i právo určovat, s kým budou žít. Nebo spíš s kým žít nemají. Tak to není. Pokud vycítíte, ž
2 minuty čtení
V posledních letech si čím dál častěji vybavuji dům na kraji vesnice, kde jsem vyrůstala. Mohu jen vzpomínat. Nebyl nijak výjimečný. Malý, kamenný domek s oprýskanou omítkou a střechou, kam pořád někde zatékalo. Ale v mém srdci je to místo, které mě naučilo milovat obyčejné věci. Dny dětství pod ořešákem Na zahradě stál veliký ořešák. Pod jeho korunou jsme si s kamarády stavěli bunkry z d
3 minuty čtení
Byli pro mě rytířové. Starší bráchové, kteří se o mě starali jako o princeznu. Ta pohádka však brzy skončila. Nebyla jsem jejich otravná ségra, hráli si se mnou a hýčkali mne. Všichni jsme mezi sebou měli velké pouto. Jenže pak… Byla jsem malá holčička, když jsem přišla o svého prvního bratra Pavla. Bylo mi deset let, když se to stalo. Ten den se mi navždy vypálil do paměti, jako by to bylo vče
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Mistr Frabato: Český mág světového renomé!
enigmaplus.cz
Mistr Frabato: Český mág světového renomé!
Důkazem toho, že i v Čechách se rodí novodobí čarodějové, je František Bardon (1909–1958), přezdívaný mistr Frabato či Arion. [gallery ids="158583,158585,158584"] Jeho sláva dosáhla i daleko za
Dovolená v Turecku: Od odpočinku až po zážitkové výlety
nejsemsama.cz
Dovolená v Turecku: Od odpočinku až po zážitkové výlety
Turecko není zdaleka jen azurové moře a hřejivé sluneční paprsky až do podzimu. Vyjeďte si na lodní výlet po řece, nebo se vydejte za historickými památkami, kterých tu není málo. Istanbul Hlavní město Turecka je Mekka byzantských kostelů, barevných bazarů, trhů s kořením a osmanských mešit. Tohle v plážovém letovisku prostě nezažijete! Silnou duchovní energií na vás dýchne Modrá mešita i Chrám Hagia Sofia, jehož
Stonehenge: Věčná záhada prehistorického kolosu – Dílo obrů, trpaslíků, nebo snad mimozemšťanů?
epochaplus.cz
Stonehenge: Věčná záhada prehistorického kolosu – Dílo obrů, trpaslíků, nebo snad mimozemšťanů?
Ačkoli dnes máme k dispozici ty nejmodernější vědecké metody, stále nevíme, kdo a proč nechal postavit Stonehenge v Anglii. Prozradí nám někdy své tajemství? Tento komplex menhirů a kamenných kruhů, zapsaný na Seznamu světového dědictví UNESCO, je tak stále obestřen záhadami, na které historikové, archeologové i astronomové celá staletí marně hledají odpověď. Stonehenge je majestátním
Znázornění odolnosti: Victorinox Pro Air GMT Automatic
iluxus.cz
Znázornění odolnosti: Victorinox Pro Air GMT Automatic
Společnost Victorinox dnes uvedla na světové trhy hodinky Air Pro GMT Automatic, které jsou připraveny ke vzlétnutí do nebes a zároveň jsou příkladem závazku značky ke kvalitnímu řemeslnému zpracování
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Alexandr Hamilton: Chudý imigrant založil první americkou banku
historyplus.cz
Alexandr Hamilton: Chudý imigrant založil první americkou banku
Malý Alexandr sklopí zrak a zakouká se na svoje staré ošoupané boty. Srdce se mu rozbuší a jeho bledá pleť zrudne hanbou. Nechce už dál poslouchat ty jízlivé řeči o své matce. Přidá proto do kroku, aby byl doma… Píše se rok 1789 a Amerika se stále vzpamatovává z války za nezávislost. I když boje skončily
Miláčka má Rusevová v cizině?
nasehvezdy.cz
Miláčka má Rusevová v cizině?
Herečka Anežka Rusevová (38) ze seriálu ZOO Nové začátky je v poslední době jako vyměněná. Zdá se, že opět hubne, aby měla ještě štíhlejší postavu. prozradila, že ze skříně vyházela neforemné obl
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Analýza DNA jako nástroj pro identifikaci obětí hromadných katastrof
21stoleti.cz
Analýza DNA jako nástroj pro identifikaci obětí hromadných katastrof
DNA neboli deoxyribonukleová kyselina je obsažena v každé tělní buňce a nese genetický materiál jedince, který se předává při rozmnožování z rodičů na potomky. Analýza DNA pak slouží k určení fyziolog
Dýňová polévka s karotkou
tisicereceptu.cz
Dýňová polévka s karotkou
Dýňová polévka je výtečná, sytá, lehce stravitelná a hotová rychle a prakticky bez námahy. Suroviny na 4 porce 1 dýně Hokaido 2 karotky 50 g másla 1 cibule 1 l zeleninového vývaru sůl, pep
Indické Trump Towers se chlubí opulentními penthousy
epochalnisvet.cz
Indické Trump Towers se chlubí opulentními penthousy
Dvojice mrakodrapů, které vyrůstají v Novém Dílí, nabídnou nevšední exkluzivitu a přepych. Není tedy divu, že je o tyto luxusní rezidence v hodnotě od jednoho do patnácti milionů dolarů velký zájem. Věže nabídnou svým obyvatelům také veškerý servis a zázemí, pro ty nejmovitější rezidenty jsou tu pak také čtyři rozlehlé penthousy. Dvě nové věže
Jak mě snacha chtěla vyštípat z domu
skutecnepribehy.cz
Jak mě snacha chtěla vyštípat z domu
Trápila jsem se otázkou, zda mladým vyklidit pole a nechat jim svůj dům, nebo zůstat a bojovat. Nakonec jsem se rozhodla. Nikam se nehnu! Už zase jsem si zalila šálek kávy studenou vodou. Vylila jsem tu břečku do dřezu a znovu zapnula rychlovarnou konvici – ani ťuk. Pustila jsem televizi – ticho a tma jako v hrobě. Chtěla jsem rozsvítit.