Po smrti mých blízkých jsem zůstala sama. Aspoň jsem si to tehdy myslela. Do té doby, než jsem uslyšela maminčin známý hlas.
Moje první setkání se smrtí přišlo v době, kdy mi zemřela v šedesáti letech maminka a necelých deset let po ní i moje sestra, které nebylo ještě ani padesát. Já byla o hodně let mladší, mezi mnou a starší sestrou bylo osmnáct let. Zůstala jsem na světě sama. Jen já a náš pes Vilík.
Jen můj pes
Smutné události mě svedly na podivnou cestu. Našla jsem si práci v pohřebním ústavu a smrt začala vnímat jinak. Někdy jsem měla dokonce pocit, jako by se ve mně otevřela jakási brána pro zemřelé. Vilík se mnou zůstal dlouho, ale i ten stárl. Poslední dva roky ke mně navzdory bolesti a stáří každý večer přišel, položil mi hlavu do klína a nechal se podrbat.
Pak vyčkal na můj pokyn, že jdeme spát. Na zvuk klapajících drápků o podlahu si vzpomínám velmi živě. Krátce po jeho smrti se stalo něco podivného. Šla jsem si kolem jedenácté lehnout, když vtom jsem uslyšela praskání starých parket.
Znělo to jako kroky přicházejícího psa. A pak jsem ucítila, jak se něco položilo na místo vedle mě. Matrace se pohnula, jako by si tam Vilík lehl. I když jsem věděla, že je Vilík mrtvý, řekla jsem nahlas: „Vili, jdi spát.“ Pohyb matrace ustal. Usmála jsem se šťastně. „Jsi tady!“ pronesla jsem jako blázen pro sebe.
Od té chvíle se to opakovalo každý večer. Už jsem neměla pocit, že jsem sama. Přišlo jaro a já se pustila do gruntování bytu. Když jsem měla hotovo, jen jsem stála a pyšně se prohlížela, vyrušilo mě tiché obdivné: „Hmm!“ V hlavě mi probleskla myšlenka – že by maminka? V tu chvíli se pohnula lžička u mého hrnku na stole.
Byla se mnou
Chtěla jsem si to ověřit, tak jsem večer zapálila svíčku a pokusila se ducha své matky vyvolat. Požádala jsem maminku, aby plamen zhasla. Nic se ale nedělo. Když už jsem to chtěla vzdát, hlas se ozval znovu a zašeptal:
„Nemusíš mě vyvolávat, jsem s tebou pořád. Já i Vilík.“ Rychle jsem se snažila rozluštit, odkud hlas přichází. V rohu místnosti jsem zahlédla tmavý stín, který se záhy vytratil. Ovšem mně to stačilo k tomu, abych věděla, že duchové existují.
Radka (58), Svitavy
